Téma:

Asi tak nějak, záleží, jak se měří, miska má nějakých 16 - 17 cm.

Fakt moc pěkná kytka, tipuju, že bude v 16cm misce. Také je takhle mám. Jak se dostanu domů, snad večer přihodím nějakou fotku

Pekné, Pavle, jak je velká ta miska, ve které je zasazena?

Tak - Oroya borchersii, kterou mám, je na straně 4 tohoto tématu. Teď bych přidal jednu kulturní Oroyu baumannii:

Marku, nejlepší cesta , jak někoho vyprovokovat k diskuzi nebo k vložení fotek je jít sám příkladem, takže neváhej a hrň sem co máš. On se někdo chytne. Já sám oroye nemám, ale rád se přiučím

Tak mne napadlo, zda by se někdo z Vás nechtěl podělit o nějaké fotky oroyí, protože některé taxony (stranou nechám jejich oprávněnost či ne) vyobrazeny nikde nejsou. Teda kromě některé literatury jako je kniha Oroya od p. Klikara nebo článek pana Slaby.Zde jsou však taky fotky pouze čb. Nevím např. jak vypadá borchersii v. fuscata, jak se liší borcherska od var. aurotenuispiny apod. Máte někdo tyto kytky a chcete sem dát tyto fotky? Mohu klidně začít, pokud bude zájem...
P.S. jinak naprosto rozumím tomu, že někdo uznává jen borchersku peruvianu a druhý rozlišuje více taxonů...

Jaro, držím palce.
Třeba nakonec zjistím, že ta moje semena byla jaksi "nedomrlá".
To se někdy stává, že to vyklíčí, ale pak to krpí až chcípne.

Zdenda napsal: Po loňském nezdaru s výsevem v aparátu, nechávám výsev na jaro a ven.
Vyklíčilo to bohovsky, sice to dlouho trvalo, nakonec však postupně v uzavřeném prostoru některé druhy nepřežily vůbec, některé sporadicky.
Za nejprostopášnější považuji laxiareolaty, ty mám z loňska z aparátu snad jen dvě.
Tady by to zřejmě chtělo ventilátorek do aparátu.
Ale to už je na mě moc...
Aby bylo jasno, vyklíčence okamžitě otvírám, takže zas až tak uzavřené nebyly, ale asi jim chyběl ten pohyb vzduchu.

Z vlastích semen jsem vysel neoper.Semena vyklíčila slušně,prozatím jsou pořád v uzavř,krabičce i když už mají prví trny.

Díky Zdendo za reakci. Mám s oroyemi podobnou zkušenost. Vysévám zásadně pod aparát, kde je 28 st. C.Napřed nechávám naklíčit na okenním parapetu a potom pod aparát. S oroyemi je to jak kdy. Někdy vyklíčí ve stejných podmínkách parádně a rostou do prvních trníků v uzavřeném prostoru a někdy je to bída. Aparát mám hlavně pro gymna, ale dobře v něm vyklíčily i vysokohorské lobky chrysochetky. Sel jsem před časem o.borchersky a acollany od pana Stanii a vypadalo to, že mi pak něchtěl věřit, že to téměř neklíčilo.Jemu totiž ano. Naproti tomu jsem vloni sel laxiareolaty od Bracka a pokud jsou to ony, klíčily jako tráva. A takovou zkušenost mám i s jinými sběry. Jednou to klíčí excelentně a jindy velmi málo.

Matucany nepěstuju, ale jak jsi správně vypozoroval, druhy s velkou výškovou amplitudou jsou proti spálení odolnější, tedy čekal bych to i u matukán. Pro odhad choulostivosti na spálení je potřeba nejen vědět, kde nejvýše rostou, ale taky kde nejníže. Ty vysokohorské populace takových druhů jako třeba Soehrensia korethroides u nás zpravidla rostou pomaleji, protože je jim horko, ale nepálí se tak snadno, protože jdou i pod 3500 metrů.

No jo, je to pravda, že v takových nadmořských výškách je záření jiné a teplota také. Ale zajímavé právě je, že např. soehrensie, které mám z poloh nad 4000m se prostě nespálí a to na ně může slunce péct i ve vedrech. A co lobky maximilliany, které rostou vysoko v Peru? Nevím, zda ty něčím takvoým trpí...Ale zajímalo by mě, zda okruh matukán haynei se v létě připálí taky? Chystám se nějaké set a tak bych rád věděl, co mě čeká...

Po loňském nezdaru s výsevem v aparátu, nechávám výsev na jaro a ven.
Vyklíčilo to bohovsky, sice to dlouho trvalo, nakonec však postupně v uzavřeném prostoru některé druhy nepřežily vůbec, některé sporadicky.
Za nejprostopášnější považuji laxiareolaty, ty mám z loňska z aparátu snad jen dvě.
Tady by to zřejmě chtělo ventilátorek do aparátu.
Ale to už je na mě moc...
Aby bylo jasno, vyklíčence okamžitě otvírám, takže zas až tak uzavřené nebyly, ale asi jim chyběl ten pohyb vzduchu.

Jo, Oroye a vysokohorské kaktusy obecně se snadno spálí. Spálí se proto, že jejich tkáně dosáhnou replotu, na kterou nejsou adaptované. Nebyl jsem sice v Peru, ale soudím, že to bude podobné jako v Argentině. Tam ve výškách kolem 4000m, v létě teplota vzduchu je do 15°C a vítr přes den tak silný, že když u auta otevřete dvoje dveře najednou, všechno co nedržíte z něj vylítne. A to včetně volně ložených bot a podobně. I když je záření slunce intenzivnější než u nás, právě ochlazování větrem chrání kaktusy před přehřátím a spálením.

Marek napsal: V literatuře se píše, že se spálí na jaře, ale ony mají tendence i v létě, po přivyknutí na slunce. Zajímavé je, že vlastně rostou tak vysoko a záření tam musí být mnohem silnější. No a co ty nízké teploty na jaře či na podzim?

žiarenie je silnejšie, ale je tam chladno

V literatuře se píše, že se spálí na jaře, ale ony mají tendence i v létě, po přivyknutí na slunce. Zajímavé je, že vlastně rostou tak vysoko a záření tam musí být mnohem silnější. No a co ty nízké teploty na jaře či na podzim?

Jestli existujou kytky se sklonem k popálení, tak to jsou oroye. Nevim proč to tak je, ale je to tak.

I mně se popálily dospělé rostliny,stačí mít málo otevřený pař.stůl a o průser je postaráno,Sluníčko nám ukáže zač je v Pardubicích perník.

Zdravím velmi všechny ctitele oroyek. Jsou skvostné, úžasné, jedinečné, přenádherné.....a tajemné.Byl bych rád, kdyby se mohl někdo podělit o zkušenosti s jejich pěstováním, protože podle mých pozorování zase tak odolné vůči nízkým teplotám nejsou. V květnu mi odešlo několik semenáčků oroyí po nočních mrazících,kdy bylo -2stupně. Kytky byly zalité deštěm a to byla chyba. Dotklo se to ale jen oroyí. Zalitá gymna i lobky chrysochetky v pohodě. Tak nevím.....
Rovněž přes léto jsou mé zkušenosti takové, že při teplotách nad 30stupňů je ve volné kultuře raději stíním při jasné obloze, protože mají tendence se spálit.
Tolik asi na úvod.

Možná tomu napomohla skutečnost, že na polní cestě pod zahradou, asi 3 m od skleníku, postavili veřejné osvětlení. Sice to není tak silné, abych si ve skleníku početl, ale něco to dá ...

Zajímavá zkušenost

Tak jsem se konečně dočkal. Rostlina vysetá v roce 2005 jako Matucana weberbaueri flammea konečně vykvetla. Zajímavé je jak. Celý týden jsme měli dost chladno, poslední dny kolem +5°C. Rostliny nalévaly pomalu poupata, ale v posledním stádiu se zarazily. Čekaly celé 2 studené dny, nedaly se oklamat ani krátkým sluníčkem. Včera už za tmy se najednou oteplilo z asi +5 na +12°C a vida - ráno ještě za šera, v hustém dešti jdu do práce, nakouknu do skleníku a ona je v plném květu. Musela se otevřít za tmy - u ostatních druhů se mi to nestalo, vždy čekaly na slunce.

Jejda, to je toho na mě nějak moc. Tak postupně:
1. Není to kořenovka, ale hrubý perlit, který tvoří 1/3 až 1/4 substrátu místo rašeliny, kterou v poušti kaktusy neznají a v tomto je jim líp (a chcípaj mnohem méně, udržím v tom i pouštní druhy). Dřív jsem to seshora zakrýval kamínky, leč byl jsem oprávněně kritizován za pokličkování, tak jsem to nechal být. Esteticky to ruší, leč perfektně slouží.
2. Ve sklenicích není mé milované nescafe, ale sbírka kamínků a písků z dovolených ve středomoří. Teď už ji vytlačily rozsazené auraty.
3. Na lokalizaci pracuju, až se ze mě kouří, jenže je to příšerně pracné. Začal jsem Eriosycema, ale řada cestovatelů používá jedno číslo pro třeba 5 nalezišť (Ritter), jiní si libují v označení typu Lhota, ČR a je jim jedno, že je jich u nás několik set (což při stovkách sběrovek je dost děsivé). Až se vyhrabu z nejhoršího zmatku, zkusím mapy publikovat, je to totiž už teď v tabulkové podobě nesmírně zajímavé.
A k té úvaze - je to zajímavé, slyšel jsem něco podobného soukromě od zcestovalého kolegy, asi ta Pč nejsou někdy až tak důležitá, hlavně u druhů, které se vyskytují jen na jedné lokalitě.

Jejda, to máš dole kořenovku?

No ono se dneska řekne kulturní rostlina. Ale koukněme se na to z druhého (nebo až třetího?) konce. Klidně si tam v celém tom pásu pobřeží pacifiku až vyyyyyyysoko do hor, ba i v nich a za nima až dooooolu k Amazanco žili lidičky z prapůvodních kmenů po čase pod socialistickým útlakem Inků. Měli úrodnou zem, vybudované zavlažovací kanály, a všechno to tam prosperovalo a rostlo. A právě to "rostlo". Tak, a odkud teda vlastně ty naše matukány a orojky jsou? A kde je máme te´d hledat. Že píšu od věci? No asi takhle, administrátor mě zruší a asi pŕesune jinde, ale patŕí to skutečně sem. Původné jsou ty kytky asi z moc jiných oblastí než kde je teď hledáme. Vyhovuje jim moc sluníčka, ale zima, chlad, vítr a mlha. Teď napŕíklad na Liptově kvetou. Teda už zase, Hmizáci nelítaj a tak se štětcuje. Ale k věci. Až do roku 1687 ty rostliny rostli fakt všude. Potom se zem zaklepala a kompletně na celém pacifickém pobřeží zlikvidovala zavlažovací kanály, změnil se tok řek a potoků a změnilo se proudění a tok spodních vod. Začalo se to tam měnit a vlastní vegetace šla do háje, pokud přežila. No a v tom háji si roste do dneška. Je to ale to původní epicentrum výskytu druhu? Jo to se nikdo nedoví, ty mýj kvítku matukánový. Proto i když máš "kulturní" rostlinu a kvete, a má habitus podle popisu, tak si buď jistý, že v těch končinách v Peru, Bolívia a možná i Chile jiné stejně nebudou. A že píšu nejenom Peru? No když ona to byla v době nedávné všechno zem Peru, až hodně dolu na jih, jenom politici a válečníci nerespektují rozšíření flóry a fauny. No a protože těhle rostlin je stále málo a ješté míň, vyzívám vás všechny duchové matukán a orojí a jinač i kaktusáŕe, snažte se získat druha a družku a množte se, a rozšiŕujte se. Teda kaktusáŕi můžete taky aby jste nezáviděli kytkám.

P.S. Už dává někdo dohromady na "podrobné mapě" lokality výskytu a nálezů?

P.S. Zase ještě ta skleróza. V těch sklenicích za kytkama máš kafe pro návštěvu? Vypadá to na zrnkové a dokonce nescu.

Taky mám jednu kulturní rostlinu Oroya borchersii a kvést se jí zatím taky nechce, ...

Filipe, omluvit se nelze, tak jsem alespoň poděkoval...

Mamlas napsal: O. borchersii je asi úplně největší. Roste celkem pomalu a nikdy mi nekvetla.

Milane, borchersii je jeden z největších lenivců v kaktusové říši.
Kvete jako hodně stará a to se jí ještě moc nechce.

Kaktusář theoretik Zdenda

Zdenda napsal: Pěkný čeče,
Já mám borschersku miniaturní.
Ona ale tato je z oroyek nejhezčí.
I ta variabilita - fusca, ferruginea a aureotenuispina.
Řekl bych, že toto je ta třetí z nich, žluté, odstáté a delší trny.

Vidíš to a jeden by řekl, že jsi jen ferákovitej.

To dík. Já nejsem jen ferákovitej, mám sbírku pestrou, najde se tam celkem kde co.

O. borchersii je asi úplně největší. Roste celkem pomalu a nikdy mi nekvetla.

Pěkný čeče,
Já mám borchersku miniaturní.
Ona ale tato je z oroyek nejhezčí.
I ta variabilita - fusca, ferruginea a aureotenuispina.
Řekl bych, že toto je ta třetí z nich, žluté, odstáté a delší trny.

Vidíš to a jeden by řekl, že jsi jen ferákovitej.

Tak sem si vofotil o víkendu jak pěkně si medí teďkonc rostlinky Oroya borchersii. Hele Zdendo to jen dokumentuje, že je mnoho kytek kerý nepotřebujou květy aby zaujaly a tyhle mezi ně, alespoň pro mne, patří...

Světlo bylo takový vachrlatý, takže fotka to je taková spíš dokumentární než vyvedená...