Téma:

...dnešní foto Austrocactus spiniflorus JGK 351#1 ukazuje dozrávající plod z loňského květu, kdy ze 4 květů (tří rostlin) mám 3 takové plody...ještě to bude trvat asi do léta, než dozrají úplně...současně se ale začínají objevovat nová poupata...

...Austrocactus bertinii z místa zhruba odkud byl původně popsán (mezi Camarones a Bahia Bustamante), resp. naproti tomu ostrovu, odkud má být původní popisovaná rostlina, kam se ale dnes dostaneme stěží...plně odpovídá perokresbě doprovázející prvopopis...



...takže opět "bertinovská klasika"

...Austrocactus subandinus, El Sosneado, Mendoza...



...severní okraj rozšíření nedávno popsaného druhu s typickou barvou květu...

Kaos - ten problém je v tom, že na lokalitách rostou jak volně, tak pod keři...a to se ten habitus už pěkně odlišuje!!! Tato poslední kytka od Paso del Sapo rostla v keři a netvoří ty typické silné středové trny...a na druhou stranu - na tak obrovském areálu rozšíření je jistá variabilita jasná...také - tomuto "habitu" se po nálezech JPR může říkat i A."patagonicus"...

Neostrá fotka...A.bertinii - u Valcheta...opět klasika (z keře)



...a směrem na jih - A.bertinii - u přehrady Florentino Ameghino (ne jiném podkladu)



...a pro úplnost chybí ty kytky od Malarque...typické A.bertinii...(foto najdu)...takže koukni na mapu...

Jiri Kolarik napsal: ...a klasika...Austrocactus bertinii, u Paso del Sapo v údolí velké a nádherné řeky Rio Chubut...

U A. bertinii mi příjde klasické snad jen to, že každý další klasický bertinii vypadá jinak než ten předešlý

...a klasika...Austrocactus bertinii, u Paso del Sapo v údolí velké a nádherné řeky Rio Chubut...

...jižní Austrocactus je přeci jen jiný než A.bertinii...

Austrocactus spec. Rio Mayo

Semenáčky z loňského léta, roubované na Selenicereus, postupně od nahoře zleva:
A. philippii, A. sp. Tecka, A. ? subandinus , A. longicarpus, A. colloncurensis

Článek jsem sice ještě nečel, ale krom toho jsem prostudoval co se dalo. Situace s Austrocactusy je skutečně fascinující, ještě před několika lety bylo tolik uznávaných druhů, že by je člověk spočítal na prstech jedné ruky. Dnes je 10 uznávaných druhů plus docela značné množství, co by se mohli brzo novými druhy stát. Z toho co jsem všude možně vyčetl mi to vychází na tento seznam:

1. světloostný sp. Telsen s růžovými květy, dlouho známý, dost často prodávaný a ve sbírkách označený jako dusenii, i když tot jméno je jen duplicitní popis bertinii od Trelewu.
2. sp. Tecka
3. sp. Zapala
4. jakýsi druh podobný subandinus, ale není to on od Auquinca.
5. možná 2-3? bertiniiovské kytky z centrální patagonie, které se dostávají do vysokých nadmořských výšek a značně na jih.

Myslím, že ten seznam bude ještě rozsáhlejší.

@ Kaos - no, web pkcactus - nevím, koho to je, nicméně napsat Maihueniopsis glomerata subsp. hypogaea na jasnou kytku Maihueniopsis platyacantha...tak to musí být "dobrý oddíl", tedy...
1. v r.2008 - jsem podobné kytky podél R40 viděl také...tehdy jsem si myslel, že to jsou A.bertinii/patagonicus...nicméně - alespoň květ by vnesl víc jasno...jinak - mám odpozorováno v přírodě, že háčky dělají kytky jen, jsou-li třeba více zastíněny...na plném světle háčky zase ztratí...na FB jsem administrátor stránky Austrocactus, takže Rosťovy obrázky znám...
2. CACTACEAE - napsal jsem už více článků o Austro+Ptero+Maihueniopsis do tohoto časopisu...nejjednodušší je napsat Igorovi Drábovi - stačí si ho dát do vyhledávače na FB...

To je zajímavé takto jsem o A. bertinii nepřemýšlel, tedy to že roste v podstatě jen v těch nejteplejších oblastech. V nízkých nadmořských výškách a u moře kde bude klima určitě stabilnější. Také jsem četl o tom, že Sarnesovi se jej neúspěšně pokoušeli pěstovat venku, tedy naši zimu nepřežije, zatímco třeba takový coxii to prý umí.
Což mě vrací k tomu co jsem našel já. Objevil jsem teď snímky A. aff. bertinii od Chos Malal:
1. www.facebook.com/photo.php?fbid=1172234636153022&set=gm.558869370964763&type=3&theater
2. pkcactus.info/2013/10/27/sunday-27-october-2013-chos-malal-to-malargue/
Což není daleko od místa toho co jsem našel já ( goo.gl/maps/CT5pCTV9f7t ). Květ jsem ale nikde neviděl. Typické jsou ale trny, které jsou velice tlusté a dlouhé, mladé skoro bílé, pak černají a později se barví do červena. Bylo by zajímavé zjistit zda semenáče umí typické háčkovité pubescentní trny či ne. Našel jsem teď nabídku na semena A. aff. bertinii RFPA 491.02 což by měl být sběr také podel RN 40 jižně od Malargue, tak jsem objednal, zkusím vysít, zvědav co z toho vyroste. PS. koukal jsem i na klima, v Malargue (1402 m n.m) už bývá docela zima (rekord -24.6°C, v zimě pravidelné noční mrazíky), v Chos Malal je tepleji (nejnižší rekord jen -13.9°C) ale má také menší nadmořskou výšku (974 m n.m.), tu kytku jsem našel v cca 2000 m n.m. tak v polovině cesty mezi těmito lokalitami, takže musí snášet určitě dost značné mrazíky (o 100-200m výše už trvale ležel sníh).

A ještě prosím tě, kde bych si mohl to CACTACEAE etc. č.1/2017 zakoupit? Ten článek mě velice zajímá. Díval jsem se na internetu, nenašel jsem ovšem nikde nic, kde bych si ho mohl objednat.

@ Kaos - jistě je i 200km blízko, nicméně je třeba kouknout i na konfiguraci terénu a na Google Earth je to zcela zřejmé...hm, a v Argentině známe STEJNÉ druhy i na 1500km vzdušné linie...jenže toto samozřejmě není jediné kritérium...a nakonec - jistě měly kytky dnešního rodu Austrocactus pro všechny jen jednoho společného předka...a dnešní rozrůzněnost je daná jistě několika faktory...
Malarqüe - no, bez znalosti, kde ty lokality jsou, se nedají až tak lehce najít...
Ten "jediný" Austro, co jsi tam viděl, jsi už ukázal...přesně by se dal určit dle květů, lokalita také, protože známe přibližně už rozšíření jednotlivých druhů/populací...a kousek severně od Malarqüe končí populace A.philippii, právě okolo 2000m...ostatně - v CACTACEAE etc. č.1/2017 bude můj článek o tomto problému...a věř, že echt A.bertinii roste jen v příbřežní Patagonii a v prov. Mendoza je jen u Malarqüe...tedy více na sever = do větší výšky...
Ty nové druhy z posledních let jsou důsledkem pečlivé polní práce manželů Sarnesových a určitě ještě 2-3, které znám, jsou zralé na popis. Ty kytky u městečka Tecka jsem našel, byť z okolí jinde našli dříve Němci... Je to pěkná lokalita, zvláštní, kytky jsem viděl na lokalitě i v květu...je to takový zajímavý A."coxii", možná...

S tím intertextus, tak jsem to myslel. Tedy že se výskytu bertinii blíží, ale ne dotýká. 200 km mi příjde dost blízko, aby se tm mohl bertinii v minulosti rozšířit, ale zas dost daleko aby tato bariéra dlouhodobě způsobila následně odlišný vývoj. Mám tedy na mysli, že tyto dva druhy by mohly mít společného předka. Pojem druhu je stejně značně subjektivní, mě spíše zajímají příbuzenské vztahy.

Jinak teď už lituji, že jsem při své návštěvě Malargue viděl jediný Austrocactus. Ale tehdy jsem ještě nevěděl co tam mám hledat no. Doufám, že se mi tam někdy povede se vrátit.

A jinak s tím bertinii, ten jediný AUstrocactus, který jsem tam viděl, by měl být také typický bertinii jenže byl v nadmořské výšce kolem 2000 km pod Andami. Tedy nemyslím, že roste jen v nižších nadmořských výškách. Pokud ovšem to co jsem našel nebyl nějaký nový sp. ale nemyslím si to.

Já jsem opravdu zvědavý kolik nových druhů z toho ještě vzejde, příjde mi, že se tam začaly nějak rojit. Teď na zimu jsem si objednal nějaká semena od koehres.k a mezi nimi je nějaký A. sp. Tecka, tak jsem docela zvědavý co z toho nakonec vyroste.

@ Kaos - no, pravda - jižní šířka není zrovna ta určující hranice pro A.bertini @ ostatní...Nicméně - trvám na tom, že na té předmětné fotce není A.bertinii, ale jestli je subsp. či něco jiného, ponechám dalšímu vývoji... Teď si představ, že tam, kde jsi se kolem Malarqüe pohyboval, jsou 3, resp. 4 odlišitelné druhy austrokaktusů! Jistě - jen 2 se bezprostředněji (= skoro) dotýkají a jsou v několika znacích odlišné.
A.intertextus - hm, omyl - areál rozšíření se udává (a byl jsem tam a kytky viděl) okolo Talagapa...a to je od mně známé nejbližší lokality (klasického) A.bertinii (Sierra Chata) ca. 200km západně vzdušnou čarou a o 1000m výškových výše! Mezi těmito místy je oblast Telsen, což také nejsou A.bertinii (!) a ani ne A.dusenii (kterého popis je od Trelew, kde jsou jen typické A.bertinii) jak bývá občas uváděno! A.bertinii je v jižní Patagonii rozšířen kolem pobřeží v nižších nadmořských výškách (rostliny jsou typické). Konec rozšíření je na pobřeží okolo Puerto Deseado. Jižněji - asi 100km je už jiný typ - A.sp. Rio Chico (foto tu je výše)...a tento typ je znám i podél And pak severně (vč. toho z té fotky, o které je tu teď řeč.)

Jiri Kolarik napsal: Kaos - určitě to není A.bertinii...je to na 49°j.š., Castellanos je našel údajně až na průlivu...no, nevím...dvakrát jsme je hledali jižněji...místo ideální, ale nic...je tam už zcela jiné klima.

No Sarnesovi ve své knize o Austrocactusech mají výskyt bertinii až právě někam k 51°j.š. a tato kytka má květy s jeho znaky (tmavá červená blizna, barva květu spíše v červeném odstínu) a spíše sloupkovité tělo. bertinii by měl mít obrovský areál rozšíření, s tím může být spojená i variabilita druhu. Dost "nepopsaných" druhů má tyto vlastnosti, jsem docela zvědavý, kolik z nich se prokáže jako skutečný samostatný druh a kolik se stanou jen formou/variantou bertinii. Osobně si myslím, že je tento druh dost variabilní a logicky velký areál rozšíření a následně oddělování populací bude vést k "samostatnému vývoji" různých větví, možná nově vznikajících druhů jejichž je bertinii tedy spíše předchůdce. V tomhle ohledu podezřívám třeba i intertextus (jeho výskyt je v izolované lokalitě, jen kousek za okrajem výskytu bertinii).

...před časem jsem tu ukázal plody A.bertinii...tedy kulovité zasychající plody...jenže, jak známo, mají dva další druhy (trochu se vymykající, zejm. ten druhý...) plody "šťavnaté"...

A.hibernus, Las Leňas
konečně se mi podařilo sprášit dvě nepříbuzné rostliny, plod na obrázku je už zralý, lehce svraštělý...byl lehce nasládlý, takový angrešt...




A.spiniflorus, Farellones
málo známá kytka, plod je ještě nezralý, dozrává až za rok od květu, tedy alespoň dle pozorování na lokalitách...takže doufám, že příští rok i dozraje!




...někteří autoři pochybují o zařazení A.spiniflorus do rodu Austrocactus...uvidíme! Nicméně - jistá podobnost v plodech obou tady je, oba druhy jsou popsány z Chile, byť lokality A.hibernus jsou dnes známější s početnějšími populacemi...

Kaos - určitě to není A.bertinii...je to na 49°j.š., Castellanos je našel údajně až na průlivu...no, nevím...dvakrát jsme je hledali jižněji...místo ideální, ale nic...je tam už zcela jiné klima.

Myslíš že to je bertinii? A jak moc na jihu roste?

...nejjižněji rostoucí Austrocactus spec....



a společnost mu dělají jen tak Ptero.australis a/nebo Ptero.hickenii...

Sclerák napsal: Z vlastní zkušenosti mohu říci, že odnože austrocactusů i poměrně malé koření docela dobře, zvláště při teplotách do cca 25C.

Tak skutečně, prostřední z těch tří miniodnoží už má krásný kořínek, ty ostatní dvě zatím nic ale stále žijí.

Přesně jak říkáš, ve vlhku, občas proschnou a 5cm krásný kořínek.
No ta příprava na zimu mě nenapadla, ale to sesychání mi přijde dost drastické a navíc přišlo už v srpnu, což mi přijde moc brzo. Navíc u colloncurensis ani coxii jsem to nikdy nepozoroval. Spíše jsem přemýšlel, že jim nevyhovuje zeolit. Četl jsem v knize od Sárnesových ž rostou v půdě z lávy. Zkusil jsem je teď přesadit do mixu s vysokým obsahem lávy a dva ze semenáčů, které byly postiženy sesycháním se zdá se vzpamatovaly, i když už vypadaly že jsou těsně přes smrtí.

Kaos - Podobný osud potkal nyní i výsev Longicarpů. Vyséval jsem tentokrát do čistě minerální země, abych se vyhnul krčkové hnilobě, setkávám se teď ale s úplně jiným problémem. Krčky drží ale některé semenáče sesychají. Přitom když jsem je vyndal, byly ve vlhku (občas ale proschnou na 1-3 dny) a měly snad 5cm krásný kořínek v půdě. Přesto byly scvrklé. Nevím co to způsobuje...

...nepřemýšlel jsi nad tím, že by se připravovaly na zimu? Jsou docela mrazuvzdorné, takže na podzim vypuzují přebytečnou vodu...pozoruji to totiž také!



1,5 roku starý výsev A.longicarpus JGK 92, Zapala z vlastních semen - nahoře z r.2012, dole 2013...obě pozice tak po 30-40 zrnech, neskarifikováno, nemořeno v kyselině...

Moje začínající sbírka Austrocactusů z letošních výsevů. Druhy coxii, colloncurensis, longicarpus, philiippii, subandinus. První zkušenosti s coxii, nevhodné vysévat do jiných než minerálních substrátů, sice dobře klíčí ale ještě lépe padají. Z dalšího výsevu do zeolitu, longicarpus klíčil skvěle, ale z neznámého důvodu i když mají některé semenáče krásně vyvinutý kořenový systém, začnou pomalu usychat, 4 jsem zachránil naroubováním a zbytek jsem přesadil do jiného substrátu (zeolit, láva, antuka, písek, trochu organické směsi) i se zbytkem výsevu. colloncurensis klíčí celkem obstojně a dařilo se mu i v zeolitu, philiippii vyklíčily 3 rostlinky a také se drží. subandinus měl velké problémy vyklíčit, nakonec jsem zkusil poškodit osemení a při teplotách nad 30°C nakonec 4 rostlinky vyklíčily, měli ovšem značné problémy dostat se ze semen a hned první vyklíčená brzy uhynula, zbytek jsem tak do 3 dnů po vyklíčení narouboval.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že odnože austrocactusů i poměrně malé koření docela dobře, zvláště při teplotách do cca 25C.

Jiri Kolarik napsal: Kaos...hm, myslím, že příliš brzy sundané z podložky...

No to jsou jen oddělené odnože, musel jsem je stejně oddělit při tom počtu se začaly tísnit a bál jsem se, že by mohly odlomit stonek od podnože.

Kaos...hm, myslím, že příliš brzy sundané z podložky...

Udělal jsem lepší fotky, vytáhl jsem foťák jinak jsou to všechno, až na jednu výjimku, austrokaktusy s JPR čísly...všechna semena jsem mechanicky ošetřil (odloupl část osemení) - a vyklíčila relativně slušně, něco je i v pravokořenné podobě.

petr babula napsal: 6 měsíců staré semenáčky různých austrokaktusů (z různých lokalit) - dělají mi radost, příští rok je zpravokořením, tak uvidíme...ty trny jsou fascinující

Jsou moc krásné, o jaké druhy se jedná?

6 měsíců staré semenáčky různých austrokaktusů (z různých lokalit) - dělají mi radost, příští rok je zpravokořením, tak uvidíme...ty trny jsou fascinující

Ještě fotka vývoje mohutného odnožování a první tři pokusy o návrat na vlastní kořeny.