Články
- Napsal Musil Jiří
Ve dnech 8.–12.6. 2019 se konala již 44. výstava kaktusů a jiných sukulentů na tradičním místě v centru města "U Zvonu".
Velký dík patří všem členům, kteří pomohli se stavbou a instalací výstavy, se službami a samozřejmě i s vystavením rostlin.
Díky podpoře Plzeňského kraje se nám podařilo zorganizovat velice úspěšnou akci pro děti "Namaluj kaktus, dostaneš kaktus".
- Napsal Vondráček Jiří
Moje cestování začalo už ve čtvrtek (13. září). Bydlím v Žatci a na schůze cestuji do Plzně 90 km. Cestou objížďka a dva semafory. No, tak to nepěkně začíná. Auto naložené kaktusy, žádná agresivní jízda. V centru Plzně se hůře parkuje, akce jsou přeloženy do kulturního domu JAS.
Přednášejícího Zdeňka Járu znám už z několika návštěv v jeho krásné sbírce. Prezentace a zkušenosti z výsevů a pěstování. Kdo musel odejít na vlak nebo autobus, asi litoval. Poté se přesuneme na večeři, kde se tvoří debatní kroužky.
Domů nejedu. Obsazuji Jirkovi Musilů tělocvičnu, jeho dcera teď nebude mít kde trénovat. Zatím sám. V pátek ráno se scházíme pod pergolou na snídani se Zdeňkem Járou a Jardou Bohatou. S ranní kávou prohlídka skleníků. Poté se připojuje Jirka Kořínek a Jirka Musil nás veze po sbírkách. Jmenovaným děkuji za přijetí a prohlídku kaktusů: Josef Kraus (Horšovský Týn) a nejen jeho Uebelmanie, Miloslav Hájek (Třemošná) a jeho roubované vzácnosti, Miroslav Naxera (Kyšice) a nejen Horizontíci
Ani oběd nestíháme. Musíme k Jirkovi Musilovi na neformální setkání. Pomůžeme Laabusovi s přípravou plátna a promítání. A přijíždějí první návštěvníci. Je naražen sud Plzně a peče se maso na grilu. Celý podvečer se tvoří diskuzní kroužky, degustuje se dovezené pivo z celé republiky a i ze Slovenska. Hlavní degustátor Honza Vaněček označil za vítěze Ossegg z Oseku (UL). Děkujeme všem dárcům. Přednáška Karla Sladkého o Kolumbii byla zase o chlup skvělejší a veselejší.
Po ránu v sobotu je v tělocvičně více nocujících. Uvařím si ranní kávu a posnídáme. Jirka Musil přinese koláč a nocující v tělocvičně i venku pod meruňkou se přemisťují na burzu. Ke vstupence dostává každý návštěvník DVD “něco o výsevech KAKTUSŮ“.
Všechny stoly v kulturním domě JAS jsou obsazeny prodávajícími a lační kaktusáři nakupují nejen kaktusy, ale i sukulenty, květináče a chemii. Nikdo se netlačí a vše probíhá v rodinné atmosféře. Po ukončení prodeje následují v rychlém sledu krátké pěstitelské přednášky, filmy a ukázky.
Na Kolokviu se poslední roky věnují praxi, kterou známe jen z knížek. Ono je to ale jiné, když to vidíte v reálu nebo na prezentaci. Pokud to takto bude pokračovat dále, tak budu mít brzo tzv. “Zelené ruce“. Děkuji přednášejícím za nenudící zajímavé povídání, až překvapující informace. Dnes bohužel na přednáškách všichni cestují, ale jak pěstovat a s fíglema jak na to se málo kde pochlubí. Tím nechci říci, že cestovatelské přednášky nejsou skvělé.
Na Kolokviu si může každý návštěvník domluvit návštěvu sbírek v Plzni a okolí. Na ty se vyjíždí po obědě. V mém případě je to Filip Jelínek. Doprovázím tam kamarády, se kterými jezdím na Pracovní skupinu Echinocereus. Cestou domů si tak trochu zajíždím a navštěvuji př. Vítka Zavadila v Buštěhradu. Další krásná sbírka. Domů přijíždím před 22 hodinou plný zážitků.
- Napsal Musil Jiří
V sobotu 15.9. se konal již 18.ročník sympozia Plzeňské kaktusářské kolokvium. Do Plzně přijelo přes 120 účastníků. Akce začala již v pátek neformálním setkáním ve sbírce. Děkujeme všem, kteří přijeli a pomohli vytvořit fajn atmosféru celé akce. Těšíme se na Vás opět za rok.
Zde je pár fotek.
- Napsal Musil Jiří
Organizace letošního zájezdu se opět ujal Pepa Homolka. Loni nás mile překvapil skvělou organizací, a tak jsme byli zvědaví, zda i letos vše klapne na jedničku. A musím hned na úvod konstatovat, že ano. Vše naprosto precizně připravené, do posledního detailu naplánované. Netrpěli jsme ani žízní, ani hladem a snad každý si přišel na své i po pěstitelské stránce.
Hned na úvod byla malá úlitba sukulentářům v podobě sbírky manželů Tomadlových. Tomadlovi jsou známí bohatou publikační činností a stejně tak byla pestrá i jejich sbírka. Nejen sukulentáři byli spokojeni.
Následující zastávka byla z těch smutnějších, neboť jsme navštivili paní Zatloukalovou. Pan Zatloukal bohužel nedávno zemřel. Většina sbírky byla umístěná nezvykle v proskleném podkroví, zbytek pak na zahradě. Bylo vidět, že po nějakou dobu neměla sbírka patřičnou péči, ale paní Zatloukalová se snaží vše postupně napravit. Bohužel spoustu nedokončených plánů, které byly vidět na každém kroku, již zůstane nenaplněných.
Po obědě jsme navštívili pana Králíka. V pařeništích spousty rebucií, mediolobivií a sulek. Na místní stodole pak byl rozsáhlý polykarbonátový skleník plný výsevů a různorodého materiálu k množení. Pan Králík pomáhá s výsevy panu Malochovi, ke kterému jsme zamířili hned poté.
Pan Maloch hodně cestuje za kaktusy do Jižní Ameriky a bylo to na sbírce vidět. V pařeništích převažovaly mediolobivie, lobivie a jim podobné. Kdo věděl, na co se zeptat, mohl získat spoustu zajímavých rostlin. Rostliny nebyly vyčleněny speciálně na prodej, ale vzhledem k jejich převážně miniaturnímu vzrůstu byly zastoupeny skupinově ve vícero květnících a pan Maloch byl ochotný se podělit. Co mě mile překvapilo, byl skleník, kde byly hojně zastoupeny teplomilné rostliny, zejména pak gymnocalycia z okruhu mihanovichii. I zde bylo možné získat z výsevů mnohé.
Sobotu jsme pak zakončili u pana Strnada. Nový impozantní polykarbonátový skleník přes celý dům. Jen trochu nešťastně se střechou skloněnou na jih. Přesto většina rostlin byla ve skvělé kondici, v pestrém zastoupení všech rodů a druhů. Nevýhodnou polohu se pan Strnad snaží kompenzovat demontováním celých čel a častou zálivkou. Přiznal, že některé rostliny musí zalévat prakticky každé 3-4 dny, aby přežily. Přesazené pak musí být nejprve pod parapetem, dokud nezakoření, jinak by doslova shořely. Skleník měl velmi omezené uličky, pohyb mezi parapety byl docela obtížný a pan Strnad byl z našeho velkého počtu zjevně trochu nervózní. Ale snad jsme mu nezpůsobili na jeho krásných kytičkách žádnou újmu a nakonec měl z naší návštěvy radost. My jsme rozhodně spokojeni byli.
Nocleh v Oseku nad Bečvou byl skvělý. Vše na jednom místě, a tak jsme mohli v klidu společně pobýt v místní restauraci. Bohatě jsme toho využili až do pozdních večerních, nebo snad až ranních hodin.
Ráno nás překvapil Olda Mudra. Během zájezdu oslavil pětasedmdesátiny, a abychom nepřišli zkrátka, dostali jsme jako závdavek po snídani malé sladké pohoštění. Rádi jsme si hned připili na jeho zdraví. To nám ten den hezky začal. :-)
V neděli jsme navštívili pana Hanáka v Hulíně. Není mnoho sbírek koncipovaných jako záhonová výsadba. Prakticky jsme se ocitli v botanické zahradě. Velikost kytek byla impozantní, těžko něčeho takového dosáhnout v květníkách. Jediný problém je v tom, že rostliny takto vysazené využívají svůj maximální růstový potenciál a je prakticky nemožné je udržet dlouhodobě pod kontrolou. No nezávidím mu, za pár let mu buď exploduje skleník, nebo bude muset vyndat motorovou pilu. To se ale netýká doprovodných foliáků a skleníků, kde bylo množství vzrostlých rostlin atraktivních druhů jako např. Fercactus chrysacanthus ve stovkových počtech. Bylo těžké odolat a něco si nepřivézt.
Zastávka u pana Knápka v Hustopečích byla z těch tradičních. Myslím, že jsme se zde stavili pokaždé, když jsme jeli tímto směrem. Ač nám všem přibyla nějaká ta léta, polykarbonátoový skleník je stále napěchován rostlinami a pan Knápek je stále pln energie. Snad každý z nás si odvezl nějakou tu kytičku.
Po příjemném obědě jsme navštívili Pavla Rézla. Možná jste jej někteří zaznamenali loni na Kolokviu. Kaktusům se nevěnuje dlouho, jeho doménou jsou především bambusy. Přesto jsme byli z kaktusů nadšeni. Krásné rostliny s unikátním způsobem pěstování. Rostliny zůstávají celoročně v nevytápěném foliáku. U mrazuvzdorných, které převládaly, to samozřejmě není žádné překvapení. Ale že lze takto pěstovat i třeba noťáky asi mnohé překvapí. Ty rostliny, které nezvládají mrazy, jen ukládá na zem pod parapet a zakryje je izolační vrstvou. Samozřejmě je to Morava, ale i zde jsou v zimě pekelné mrazy. Přesto to funguje.
Na závěr zájezdu jsme navštívili nestora brněnského kaktusářství pana Odehnala. Trochu omezil sbírku, ale kaktusy má stále v perfektním stavu. A co je důležité, stále vysévá. A ve velkém. Bylo to příjemné zakončení letošního zájezdu.
Tak Pepo, kam pojedeme příště?
Obr. 1: Tomandlovi, Prostějov, www.kaktusar.cz
Obr. 2: Účastníci zájezdu KK Plzeň 2017
Obr. 3: Ve sbírce pana Pavla Rézla,Velké Němčice, www.bambusarium.cz
- Napsal Vondráček Jiří
Dne 24. až 26. Února 2017 se ve sportovním areálu v Horních Počaplech uskutečnilo „Setkání přátel mrazuvzdorných kaktusů“. Že by velký únor jinak? Právě jsem se vrátil z Horních Počapel. Akci pro nás, nadšence o namrzlé kaktusy, uspořádala společnost Mrazuvzdorné kaktusy z.s. zastoupená Honzíky Hadravou a Müllerem.
Přijel jsem v pátek v 17 hodin, a když vejdu do restaurace, už probíhala debata sobotních přednášejících. Já v Americe nebyl a jen jsem poslouchal a užíval si té atmosféry. Debatujícími byli pan Vereš - legenda mrazuvzdorných, velký cestovatel př. Vaško, př. Janeba, př. Šimon. Už v pátek se probírala naleziště, která cestovatelé navštívili.
Ubytování a večeře. Výborný prasátkový steak s opečenými bramborami. Pila se Plzeň. Spát se šlo až po druhé hodině ráno. Přespalo 18 kaktusářů.
V sobotu u snídaně mě překvapilo množství kaktusářů. Akce se zúčastnilo přes 80 přátel (také 7 kaktusářů plzeňského klubu). Ranní burza, prodávala se semena i větší rostliny. Nakoupím semena a prodám nízké bedny. Po snídani, co si kdo nabral, začaly přednášky. V „pinčesárně“ připravené lavice, plátno s projektorem.
Začal př. Petr Šimon - Kaktusy z Utahu. Fotky z přírody, přírodních parků, návštěv lokalit, kaktusy. Vše v pohodovém tempu. Druhá přednáška př. Zlatko Janeba - Kaktusy z Nevady. Mezi přednáškami byla půlhodinová přestávka na občerstvení a probrání toho, co jsme viděli.
Oběd formou švédského stolu. Kdo měl na co chuť, si pochutnal. Pro některé káva.
Pohled do pingpongové herny, kde probíhaly přednášky, vzadu organizátoři (foto Petr Hoffmann)
Po obědě začal maraton tří přednášek, jak jinak, z cest v Americe. Z Botanické zahrady př. Eduard Chvosta - Kaktusy severozápadu USA, př. Zdeněk Vaško - Kaktusy ze severu a Colorada a ze Sliače př. Gabo Vereš - Escobarie a ostatní mrazuvzdorné. Přestávky na občerstvení.
Večeře – skoro všichni si objednali karbanátek s bramborem.
Po večeři, s malým zádrhelem, začala přednáška př. Alexe Quiasra s pomocí spolucestovatele - Nové Mexiko.
Za celý rok jsem v Čechách neviděl více Skleráků a Pediáků na fotkách z nalezišť, jako tuto sobotu.
Večerní debaty s přítomnými a nocujícími kaktusáři. Já vydržel do půlnoci.
Ráno v neděli už nás zůstalo méně. Káva a napapat. Začalo se o chvíli dříve. Př. Honza Hadrava - Pěstování kaktusů na stolech. Tím, že už nás nebylo tolik, tak se rozvinula i debata o topných kabelech a polystyrenu, teplotě zimování, konstrukci stolů.
Poslední fotky promítnul nějaký divný kaktusář. Já, Jiří Vondráček, kratší verze -Výstavba kaktusové skalky. Moje premiéra. Nebudu hodnotit, to musí jiní. Postupná výstavba a zakrytí skalek na zimu.
Po sbalení přesun do sbírky hostitele Honzy Müllera. Prohlídka nekryté skalky a volné kultury v nevytápěném skleníku.
Všichni po rozloučení odjíždějí a my skalní se vracíme na oběd. Asi nám v areálu v Restauraci u Kuřátka moc chutnalo.
Přátelé, rád bych poděkoval pořadatelům. V tuto mrtvou sezonu, kdy se nic nepořádá, mají odvahu pozvat přednášející na tuto kaktusářskou akci. Děkuji a děkuji moc. Snad se potkáme i příští rok.