Při toulkách Argentinou málokdo věnuje pozornost opunciovitým rostlinkám, a tak většina setkání s těmito rostlinami končí záznamem v kolonce „ostatní doprovodná vegetace“.  A to je velká škoda, protože řada těchto rostlin je velmi krásných a vhodných svými miniaturními rozměry pro pěstování ve sbírkách. Do této skupiny patří bezesporu i Austrocylindroopuntia verschaffeltii. Rostliny tvoří kompaktní, nízké trsíky kolem 20cm vysoké, mírně rozvětvené složené z krátkých válcovitých článků, které zdobí světlé, přibližně 40 mm dlouhé středové trny. Sytě oranžový květ je pak vrcholnou ozdobou rostlin.

Mé první setkání s touto rostlinkou bylo na podzim roku 2012. Tenkrát jsem poprvé navštívil místo zvané Pampa de la Viuda (Pampa vdovy) v horách Sierra Velasco poblíž města La Rioja ve stejnojmenné provincii. Byli jsme na místě přesně v době vrcholného kvetení místní kaktusové vegetace, což se člověku málokdy poštěstí.  Kvetly Denmoza rhodacantha, Soehrensia formosa v. velascoensis, Trichocereus huascha, Trichocereus candicans, Opuntia sulphurea, Airampoa corrugata, Gymnocalycium uebelmanianum a samozřejmě i naše Austrocylindroopuntia verschaffeltii. Nebylo tedy divu, že jsem byl tímto místem doslova očarován. Nikde ani živáčka, jen sluncem zalité horské kopce obklopující nevelkou náhorní plošinu a na svazích kopců spousty kvetoucích kaktusů. Už tehdy jsem zatoužil se na toto místo ještě někdy znovu vrátit. Já se vůbec docela rád vracím na místa, kde jsem už dříve byl. Člověk vždycky objeví něco nového, co minule přehlédl, anebo tomu nevěnoval dostatečnou pozornost. Někdy je člověk z opakované návštěvy nadšený, jindy spíše naopak. Bohužel v tomto případě platila spíše ta druhá varianta.  Místo je dnes poměrně známé vzhledem ke snadné dostupnosti po zánovní asfaltové cestě, která možná jednou protne celé pohoří a spojí obě jeho strany. Ale místní přírodě to rozhodně nepřidá. 

Zatímco v roce 2014 byla má návštěva negativně ovlivněna faktem, že jsme po cestě potkali spousty měštáků z La Rioja, kteří si vyjeli po pěkné silnici udělat piknick do hor, v noci nás zde zastihla pořádná bouřka a většina kytiček byla bez jediného kvítku, tak loňský rok už byl pro mě rozčarováním. Tam, kde jsme ještě minule nemohli téměř projít hustou trnitou vegetací, se krčily ohyzdně opálené Soehrensie a nevzhledné zbytky trsů Trichocereusů. Ano, bohužel i sem dorazil primitivní způsob „zúrodňování“ půdy a její zpřístupnění dobytku pomocí vypalování. A přesto, že jsme zde našli místa, kde stále ještě byly hezké a kvetoucí rostliny, bylo mi z toho všeho dost smutno. Slíbil jsem si, že alespoň touto formou na tyhle kytičky bojující s nepřízní člověka, vzpomenu. 

Austrocylindroopuntia verschaffeltii svůj boj určitě zvládne. Už to zde sice nebude ten „plevel“ kterého je všude dost, ale bude tu stejně tak jako bude v širším okolí pampy, kam už lidská činnost nedosáhne. A jestli vám někdy někdo bude nabízet tuto rostlinku, neodmítejte ji. Vzpomeňte si, že i ona musí ve své domovině tvrdě bojovat za svou budoucnost. A pokud jí poskytnete jen trochu péče, odvděčí se vám brzy krásnými květy tak, jako kvete ta na obrázku.