Zpravodaje KKP - hlavní články

Zpravodaj 2017-5

  • Sbírkový slovník - úvod

    Dlouho mi bylo připomínáno, abych něčím přispěla do Zpravodaje KKP. Ne, že by nebylo o čem psát, ale spousta propagačního „materiálu“ už byla použitá buď na našich soukromých stránkách, nebo v jiných časopisech. Kde tedy vzít a nekrást?

    Dlouho jsem o tom přemýšlela a řešení odkládala na neurčito. Až mě napadla spásná myšlenka. Na mých vlastních stránkách jsem v minulosti uveřejňovala krátké úvody k fotogaleriím rodů v naší sbírce. Fotky už dlouho nejsou aktualizované, řadu kytek už nemáme a řada se objevila nově, ale ty úvodníky se nemění a myslím si, že moc lidí je nečetlo. Řekla jsem si, že bych je mírně předělala a v náhodném pořadí spolu s nějakou doprovodnou ilustrační fotografií uveřejňovala na papíru našeho Zpravodaje. Možná je to hloupý nápad, ale třeba to někoho potěší a podpoří v dalším úsilí dohledat si o daných rodech více informací v nějaké publikaci klubové knihovny. Buďte tedy shovívaví a vše berte jen jako malou ochutnávku...

    Sbírkový slovník: Stephania

    Traduje se omyl, že rod Stephania dostal jméno podle saského botanika a vědce z konce 18.století Christiana F. Stephana. Ve skutečnosti je to podle řeckého slova stephaanos, což je termín pro kónicky vytvarované tyčinky v samčích květech (rostlina je dvoudomá – zvlášť rostou samčí a samičí rostliny).

    Tento rod spolu s rody Chasmanthera a Tinospora patří do čeledi Menispermaceae. Zahrnuje asi 32 druhů, přičemž to asi ještě není konečný počet. Objevují se v celé tropické Africe, na jihu Indie, centrální a jižní Číně, dále v Asii (Thajsko, Kambodža) a na ostrově Nová Guinea. Stefanie rostou jako popínavky a sem tam některá z nich má i tloustnoucí bázi. Rostliny obsahují alkaloidy, některé proto nacházejí využití v medicíně, dokonce jeden australský druh Stephania hernandifolia obsahuje jeden smrtelně jedovatý alkaloid.

    Naprosto chápu, že pro obdivovatele pěkných kulovitých kaudexů mají tyto rostliny neobyčejné kouzlo. Všechny naše sbírkovky patří mému příteli Jirkovi Maulemu a věřte, že není úplně lehké je pěstovat, stačí nevhodné zimování, nebo špatné podmínky v době vegetace a kaudex může napadnout hniloba. Rozmnožování je nejlépe provádět výsevem semen nebo se můžete pokusit o řízkování či hřížení nadzemních výhonů (mám potvrzené, že to jde).

    Na závěr jen pro ilustraci výčet stefánií, které nám v minulosti alespoň na chvíli prošly sbírkou: Stephania erecta, Stephania pierrei, Stephania Sp., Stephania suberosa.

    Stephania sp.m

  • Malé a střední kaktusy obvykle zvládnou kaktusáři přesadit bez problémů jen šikovným úchopem rukama mezi trny. Velké kaktusy někdo při přesazování obaluje zmuchlanými novinami, jiný používá polystyrén. Na obrázcích je znázorněna metoda použití přiměřeně velkého květináče při přesazování velkých kaktusů, v tomto případě grusona (ty potvory sakra píchají!!!) o průměru cca 35cm. Nad prázdným pomocným květináčem (nebo kbelíkem, vždy však se zesílenými okraji!) vyklepneme rostlinu z původní nádoby, tu vysuneme a rostlinu již můžeme přemístit držíce ji jednou rukou za kořenový bal a druhou rukou podpírajíce pomocný květináč. Takto lze přesazovat i poměrně velké kaktusy bez pomoci jiné osoby a bez újmy na vlastním zdraví.

    Při přesazování velkých trsovitých rostlin (například echinocereusů) je nebezpečí poškození větší z důvodu nepravidelného tvaru, lze si vypomoci například tím, že prázdnou misku vyplníme několika zmuchlanými letáky, na ně vyklopíme přesazovaný kaktus, opečujeme mu kořeny a následně překlopíme nad novou nádobou.

    01 prvnm

    02 druhm

    03 tetm

    04 tvrtm

  • Organizace letošního zájezdu se opět ujal Pepa Homolka. Loni nás mile překvapil skvělou organizací, a tak jsme byli zvědaví, zda i letos vše klapne na jedničku. A musím hned na úvod konstatovat, že ano. Vše naprosto precizně připravené, do posledního detailu naplánované. Netrpěli jsme ani žízní, ani hladem a snad každý si přišel na své i po pěstitelské stránce.

    Hned na úvod byla malá úlitba sukulentářům v podobě sbírky manželů Tomadlových. Tomadlovi jsou známí bohatou publikační činností a stejně tak byla pestrá i jejich sbírka. Nejen sukulentáři byli spokojeni.

    Následující zastávka byla z těch smutnějších, neboť jsme navštivili paní Zatloukalovou. Pan Zatloukal bohužel nedávno zemřel. Většina sbírky byla umístěná nezvykle v proskleném podkroví, zbytek pak na zahradě.  Bylo vidět, že po nějakou dobu neměla sbírka patřičnou péči, ale paní Zatloukalová se snaží vše postupně napravit. Bohužel spoustu nedokončených plánů, které byly vidět na každém kroku, již zůstane nenaplněných.

    Po obědě jsme navštívili pana Králíka. V pařeništích spousty rebucií, mediolobivií a sulek. Na místní stodole pak byl rozsáhlý polykarbonátový skleník plný výsevů a různorodého materiálu k množení. Pan Králík pomáhá s výsevy panu Malochovi, ke kterému jsme zamířili hned poté.

    Pan Maloch hodně cestuje za kaktusy do Jižní Ameriky a bylo to na sbírce vidět. V pařeništích převažovaly mediolobivie, lobivie a jim podobné. Kdo věděl, na co se zeptat, mohl získat spoustu zajímavých rostlin. Rostliny nebyly vyčleněny speciálně na prodej, ale vzhledem k jejich převážně miniaturnímu vzrůstu byly zastoupeny skupinově ve vícero květnících a pan Maloch byl ochotný se podělit. Co mě mile překvapilo, byl skleník, kde byly hojně zastoupeny teplomilné rostliny, zejména pak gymnocalycia z okruhu mihanovichii. I zde bylo možné získat z výsevů mnohé.

    Sobotu jsme pak zakončili u pana Strnada. Nový impozantní polykarbonátový skleník přes celý dům. Jen trochu nešťastně se střechou skloněnou na jih. Přesto většina rostlin byla ve skvělé kondici, v pestrém zastoupení všech rodů a druhů. Nevýhodnou polohu se pan Strnad snaží kompenzovat demontováním celých čel a častou zálivkou. Přiznal, že některé rostliny musí zalévat prakticky každé 3-4 dny, aby přežily. Přesazené pak musí být nejprve pod parapetem, dokud nezakoření, jinak by doslova shořely. Skleník měl velmi omezené uličky, pohyb mezi parapety byl docela obtížný a pan Strnad byl z našeho velkého počtu zjevně trochu nervózní. Ale snad jsme mu nezpůsobili na jeho krásných kytičkách žádnou újmu a nakonec měl z naší návštěvy radost. My jsme rozhodně spokojeni byli.   

    Nocleh v Oseku nad Bečvou byl skvělý. Vše na jednom místě, a tak jsme mohli v klidu společně pobýt v místní restauraci. Bohatě jsme toho využili až do pozdních večerních, nebo snad až ranních hodin. 

    Ráno nás překvapil Olda Mudra. Během zájezdu oslavil pětasedmdesátiny, a abychom nepřišli zkrátka, dostali jsme jako závdavek po snídani malé sladké pohoštění. Rádi jsme si hned připili na jeho zdraví.  To nám ten den hezky začal. :-)

    V neděli jsme navštívili pana Hanáka v Hulíně. Není mnoho sbírek koncipovaných jako záhonová výsadba. Prakticky jsme se ocitli v botanické zahradě. Velikost kytek byla impozantní, těžko něčeho takového dosáhnout v květníkách. Jediný problém je v tom, že rostliny takto vysazené využívají svůj maximální růstový potenciál a je prakticky nemožné je udržet dlouhodobě pod kontrolou. No nezávidím mu, za pár let mu buď exploduje skleník, nebo bude muset vyndat motorovou pilu. To se ale netýká doprovodných foliáků a skleníků, kde bylo množství vzrostlých rostlin atraktivních druhů jako např. Fercactus chrysacanthus ve stovkových počtech. Bylo těžké odolat a něco si nepřivézt.

    Zastávka u pana Knápka v Hustopečích byla z těch tradičních. Myslím, že jsme se zde stavili pokaždé, když jsme jeli tímto směrem. Ač nám všem přibyla nějaká ta léta, polykarbonátoový skleník je stále napěchován rostlinami a pan Knápek je stále pln energie. Snad každý z nás si odvezl nějakou tu kytičku.

    Po příjemném obědě jsme navštívili Pavla Rézla. Možná jste jej někteří zaznamenali loni na Kolokviu. Kaktusům se nevěnuje dlouho, jeho doménou jsou především bambusy. Přesto jsme byli z kaktusů nadšeni. Krásné rostliny s unikátním způsobem pěstování. Rostliny zůstávají celoročně v nevytápěném foliáku. U mrazuvzdorných, které převládaly, to samozřejmě není žádné překvapení. Ale že lze takto pěstovat i třeba noťáky asi mnohé překvapí. Ty rostliny, které nezvládají mrazy, jen ukládá na zem pod parapet a zakryje je izolační vrstvou. Samozřejmě je to Morava, ale i zde jsou v zimě pekelné mrazy. Přesto to funguje.

    Na závěr zájezdu jsme navštívili nestora brněnského kaktusářství pana Odehnala. Trochu omezil sbírku, ale kaktusy má stále v perfektním stavu. A co je důležité, stále vysévá. A ve velkém. Bylo to příjemné zakončení letošního zájezdu.

    Tak Pepo, kam pojedeme příště?

    IMG 4343m

    Obr. 1: Tomandlovi, Prostějov, www.kaktusar.cz

    IMG 4451m

    Obr. 2: Účastníci zájezdu KK Plzeň 2017

     IMG 4498m

    Obr. 3: Ve sbírce pana Pavla Rézla,Velké Němčice, www.bambusarium.cz

   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.