Zpravodaje KKP - hlavní články

Zpravodaj 2017-1

  • Die Echinocereus scheeri Gruppe (Werner Rischer)

    Die Echinocereus scheeri Gruppe, Werner Rischer, vydání Der Echinocereusfreund, Sonderausgabe 2016, německy, 176 stránek.

    Die Echinocereus scheeri Gruppe

     

    Jak název napovídá, publikace se věnuje oblíbené skupině v rodu Echinocereus- skupině kolem Echinocereus scheeri. Systematické uspořádání této skupiny je podle autora:

    Genus Echinocereus - Subgenus Triglochidiata - Sekce Triglochidiata - Skupina triglochidiatus

                                                                                                                                   - Skupina coccineus

                                                                                           - Sekce Scheeria         - Skupina scheeri

                                                                                                                                   - Skupina acifer

    Skupina scheeri zahrnuje v této publikaci druhy:

    - E. chaletii

    - E. klapperi

    - E. koehresianus ssp. koehresianus

    - E. koehresianus ssp. gruberianus

    - E. rischeri

    - E. salm-dyckianus

    - E. sanpedroensis

    - E. scheeri ssp. scheeri

    - E. scheeri ssp. gentryi

    - E. scheeri ssp. paridensis

    Uvedené druhy jsou zde popsány zcela dokonale, s německou precizností. Kromě mnoha vyobrazení zpravidla kvetoucích rostlin kniha obsahuje údaje o popisu taxonu (včetně překladu do němčiny), synonymie, důkladné popisy všech částí rostlin. Nechybí srovnávací tabulky, fotografie řezů květů a plodů - včetně měřítek, mapka výskytu, REM-snímky semen, fotografie biotopů, klíč k určování. Kniha je o to cennější, že uvedená skupina kaktusů roste na nalezištích, která se nacházejí západně od obvyklých kaktusářských tras - převážně v západní části státu Chihuahua a přilehlých oblastí.  Publikace bude jistě přínosem pro všechny milovníky krásných rostlin, nejen specialistů na rod Echinocereus

  • Echinocereus triglochidiatus z White Sands National Monument, New Mexico

    Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus je nejpopulárnější druh kaktusu v tomto národním parku a jeho dominantní krásné červené květy se objevují pravidelně v dubnu. Někteří sběratelé kaktusů považují tyto rostliny za varietu gonacanthus, ale to nesouhlasí s původním popisem. Varieta gonacanthus byla popsána Engelmannem a Bigelowem v roce1857, a typová lokalita byla udána v blízkosti hranic s Arizonou na západ od Zuni v Novém Mexiku. Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus popsal Engelmann v roce 1848 na základě monografie "Memoir of a Tour to Northern Mexico" od Dr. Wislizenuse. Typová lokalita této variety se nachází blízko u města Santa Fe v Novém Mexiku. Dr. Lyman Benson pak publikoval srovnávací tabulku těchto dvou variet v jeho publikaci "Kaktusy Spojených států a Kanady" z r. 1982, kde varieta gonacanthus ve srovnání s var. triglochidiatus vychází celkově menšího růstu (do12,5 cm) a lokálně omezeným výskytem v oblasti hranice Nového Mexika a Arizony. Na druhé straně var. triglochidiatus se vyskytuje po celém Novém Mexiku, a může dosáhnout až30 cm výšky. Zde ve White Sands National Monument některé rostliny dosahují až40 cm výšky.

    Echinocereus triglochidiatus var. triglochidiatus není jediný kaktusový druh, který lze nalézt v Tularoské pánvi. Mimo jiné se můžeme setkat také s Toumeya papyracantha, Cereus greggii, Coryphantha macromeris, Coryphantha sheeri, Coryphantha vivipara, Echinocereus fendleri, Echinocereus ennaecanthus, Opuntia clavata, Opuntia imbricata, Opuntia leptocaulis, Opuntia macrorhiza, Opuntia phaeacantha var. discata a Opuntia violacea var. macrocentra. Jediný strom, který může přežít v dunách je topol z čeledi Salicaceae - Populus fremontii var. wislizenii.

    White Sands (bílé písky) jsou zcela vytvořeny z minerálu sádrovce a jsou skutečnou geologickou raritou. Sádrovcové krystaly vznikají odpařováním vody v jezírku Lucero Lake, kde podzemní voda vyvěrá na povrch. Převládající západní větry rozšiřují tyto krystaly z vyschlé části jezera a krystaly se postupně hromadí v bílých písečných dunách. Hory, které obklopují Tularoskou pánev, obsahují velké množství sádrovce, který lze pozorovat ve světle zbarvených vrstvách skal poblíž vrcholu hor San Andrés Mountains na západě a Sacramento Mountains na východě. Během poslední ledové doby, tedy asi před 24 000 až 12 000 lety, bylo klima mnohem chladnější a vlhčí než je dnes. Velké množství deště a sněhu spadlo na okolní hory. Déšť a tající sníh z hor rozpouští sádrovec, soli a dalších minerální látky a odnáší je do Tularoské pánve. Asi před 4 000 lety se voda z pánve zcela odpařila a zanechala na suchém dně pravěkého jezera vrstvy usazeného sádrovce. Pod jílem a bahnem vyschlého povrchu jezera čekaly sádrovcové krystaly na vítr, který pak vytvořil bílé písečné duny.

    Tularoská pánev má drsné klima, které je charakterizováno častými teplotními výkyvy. Léta jsou horká a denní teploty běžně přesahují  35° C. Zimy jsou zde naopak chladné a to vzhledem k vysoké nadmořské výšce pánve. V noci teplota pravidelně klesne pod bod mrazu. Nejnižší denní teplota zde naměřená byla -30° C. Průměrné roční srážky se pohybují okolo200 mm a vyskytují se převážně v letních měsících v podobě bouřek. Oblast je formována i silnými větry. V zimě a na jaře se studená severní vzduchová masa, pocházející z Kanady a proudící podél hlavního hřebene Rocky Mountains, střetne s teplým vzduchem z Golfského zálivu na jihu. Rychlé kolísání teplot během dne je způsobeno  jak vysokou nadmořskou výškou tak teplým sluncem jižních zeměpisných šířek, jehož paprsky rychle zahřejí povrch a způsobují turbulence. Slunce tu svítí téměř každý den. Nejsilnější větry se vyskytují v období od konce ledna do konce května, kdy se masy teplého a studeného vzduchu snaží vyrovnat.

    Botanicky spadají White Sands pod ekoregion pouště Chihuahua, která je největší pouští v Severní Americe a zasahuje hluboko do Mexika. Půdy Tularoské pánve mají vysoký obsah soli, a proto se zde daří jen rostlinám, které to dokážou tolerovat. Botanici napočítali 60 druhů rostlin rostoucích a dočasně přežívajících v dunách. V přilehlé oblasti dun existuje asi 240 botanických druhů. Málokterá vegetace je schopna se usadit na pohyblivých dunách. Jedním z nich je Yucca elata, která může narůst až30 cm za rok, což je v tomto suchém klimatu úctyhodný výkon. Většina rostlin, které můžeme vidět vyrůstat z písku, se udržuje před zasypáním pouze rychlým růstem. Jiné se uchytnou v půdě mezi dunami, kde jsou podmínky alespoň dočasně stabilní. Postupně, jak se písek posouvá do těchto oblastí, se tyto rostliny udržují nad pískem rychlým růstem. Ale pro většinu druhů rostlin je téměř nemožné se usadit ve volném písku. Pokud se jim to náhodou podaří, je jen otázkou času, než je spolykají nikdy neodpočívající duny.

    WhiteSands Apr2012 196 upr

    Echinocereus Triglochidiatus, White Sands National Monument

     

    Chihuahuan 3310 upr

    White Sands National Monument, New Mexico

  • Echinocereus viridiforus var. canus (A. M. Powell & Weedin, 2004)

    Tento krásný echinocereus byl objeven v roce 1984 Jamesem Clarkem při průzkumu rostlinných společenstev geologického útvaru Solitario Dome v texaském státním  parku Big Bend Ranch. Platně jej popsali až v roce 2004 Michael Powell a James Weedin v publikaci Cacti of the Trans-Pecos and Adjacent Areas.

    Latinské jméno canus znamená šedobílý a odpovídá barvě trnů. Semenáče do30 mm výšky jsou zahaleny bělavými vlasy, podobně jako je tomu u variety neocapillus, která pochází jižně od osady Marathon v tzv. Marathon Basin. Plodné rostliny dosahují 60–150 mm výšky při tloušťce stonku 35–60 mm. Počet žeber se pohybuje mezi 14–16. 9–13 středových tenkých trnů zpravidla nepřesahuje25 mm délky. Okrajových trnů je 30–48 o maximální délce 5–8 mm, bílé barvy. Zelenavé květy se objevují od března do dubna a dosahují až34 mm délky. Plody, rovněž zelené barvy, obsahují černá semena velikosti 1–1,3 mm.

    Výskyt této variety je omezen pouze na usazené horniny v západní části výše uvedeného útvaru Solitario Dome. Na družicových snímcích připomíná Solitario meteoritický kráter. Jedná se ovšem o útvar vytvořený sopečnou činností (laccolith). Průměr kráteru se pohybuje kolem16 km. Původní vrstvy usazených vápencových hornin z údobí křídy překrývající starší usazeniny prvohor byly nadzvednuty sopečnou činností a druhotně oderodovány do dnešní podoby kráteru. K tomuto vyzvednutí došlo před nějakými 35 až 36 miliony let. Echinocereus viridiflorus var. canus davá přednost chemickým usazeninám křemenitého původu, jako je světlý Caballo novakulit (silur až devon) a tmavší chert, neboli buližník (karbon), obě mikrokrystalického složení. Echinocereus viridiflorus var. davisii od Marathonu davá rovněž přednost tomuto typu horniny.

    Klima je zde charakterizováno teplotními extrémy pouště Chihuahua. Letní denní maxima běžně přesahují 38° Celsia, zatímco v zimě klesá teplota i pod bod mrazu. Většina srážek přichází v letním období od července do října, kdy v průměru spadne kolem230 mm. Zimní období je relativně suché se srážkami nepřesahujícími110 mm.

    Z přidružené vegetace se na nalezišti vyskytují Echinocereus stramineus a E. dasyacanthus, Mammillaria pottsii a Opuntia sp. Z ostatních výrazných rostlin pak Dasylirion leiophyllum, Agave lechuguilla, Fouquieria splendensa Yucca torreyi.

    Vzhledem k omezenému výskytu jeho přesná lokalita není publikována. Doufejme však, že semena této variety jsou běžně na trhu k dostání a polní sběr tak pozbývá přitažlivosti. Pokud by došlo k přírodnímu vydrancování, ztratíme tak další článek přírodního ekosystému a dynamičnost jeho přirozeného vývoje, jak probíhal po statisíce let. Ten ve skleníkovém prostředí již nikdy nedohoníme. Pohled na rostliny v květníku nikdy nenahradí jejich přirozenou krásu v domovině a dalším generacím zbudou jen elektronické halucinace z digitálních fotoaparátů a televizních obrazovek.

     

    Echinocereus viridiforus v canus

  • Zpráva ze zahraniční kaktusářské cesty do belgického Blankenbergu (8.-10. září 2016)

    Když jsem před časem (asi tak v řádu deseti let) lákal cizí kaktusáře na naše zářijové Kolokvium, dostalo se mi trapné výmluvy, že se účastní konkurenční akce - kaktusářské burzy ELK v belgickém Blankenbergu. V průběhu let se situace opakovala, protože termín pořádání belgické akce striktně kopíroval termín naší akce. Z různých zdrojů jsem se dozvídal, že ELK je kongres asi tak 3x větší, než naše legendární Zamykání sezony v Chrudimi. Tyto informace vzbudily moji zvědavost.

    Věděl jsem, že kamarád Emil Baláž ze Sokolova tam pravidelně pořádá výpravy. A taky referoval Petr Todorov z Příbrami. Tak jsem se přihlásil. Chvíli trvalo, než se na mě dostala řada. Akce jsem se mohl zúčastnit až letos. Z toho vyplynulo, že jsem se poprvé v historii nemohl zúčastnit našeho Kolokvia.

    Hned po mimořádné členské schůzi ve čtvrtek dne 8. 9. 2016 jsem sedl do auta a vyrazil směr Chodov u Karlových Varů k Emilovi. Měl jsem tam domluvený nocleh, protože naše cesta přes půl Evropy začínala už ve čtyři ráno.  Tradičně se tohoto zájezdu účastnil další  kaktusář Míra Sedláček (http://www.cact.cz/kaktusy/sbirka_041.htm), majitel  malého kaktuso-sukulentářského zahradnictví v Sokolově. Dalším pravidelným účastníkem je Emilův syn Petr, který se ujímá organizace dopravy a ubytování. Jeho rychlým autem VW se přesouváme za 8 hodin na dálnici do belgického pobřežního městečka Blankenberg.

    Rovnou fofrujeme na burzu, kde aktivujeme nabídkový stánek s kaktusy.

    Prázdninový areál blízko pobřeží je pro tuto akci jako stvořený. Těžištěm je burza kaktusů a sukulentů, která je umístěná v jednom sále velikosti jídelny v Transportě Chrudim. Dále je hned vedle postaven obrovský pártystan se stejně velkou rozlohou pro rozšíření burzy.  V areálu je také k dispozici občerstvení, jídelna, dost pokojů pro ubytování účastníků, ale hlavně kongresové centrum, kde probíhají paralelní přednášky.

    My však máme rezervované ubytování v nedalekém městečku, zejména z úsporných důvodů - je to levnější. Objednali jsme s půlročním předstihem a v hotelu jsme se dozvěděli, že jsme tak učinili na poslední chvíli. Říkali, v posledním roce zaznamenali obrovský příliv turistů z Evropy, kteří opustili destinace v arabském světě, ze všeobecně známých příčin.

    Nemáme přímý výhled na moře, ale i tak je přístav v dohledu. Večery tak netrávíme v areálu burzy, ale na pobřeží a v přístavních krčmách. Jelikož nacházíme společný zájem o kopanou a kolegové jsou obeznámeni s hrou naší Viktorky, můžeme společně sledovat sobotní vítězný zápas nad Libercem.

    Burza je třídenní. Každý má tedy spoustu prostoru pro šmejdění po nabídkách ostatních prodejců. Člověk po třech dnech lelkování zná leckteré rostliny zpaměti. Toto byl asi největší rozdíl s Chrudimskou burzou, kde po třech hodinách burzy už bývá po všem. Lovci špeků zde urvou své kořisti a o pokec nad rostlinami už nejeví zájem. A ještě jedno srovnání s Chrudimí z mého pohledu: Ceny v Belgii byly samozřejmě dvojnásobné, ale prodej kytek byl velmi nízký - tak pětina rostlin našla kupce. Odhaduji, že v Chrudimi to bývá tak polovina.

    Česká stopa mezi prodejci byla velmi významná, což je jistě potěšitelné: prodávali mimo Emila Baláže Heřtus, Pavelka, Krajčo, Šnicer, Kunte, Duben, Hojný - snad jsem na někoho nezapomněl.

    Nabídce značně dominovali japonské hybridy astrofyt a dále sukulenty, asi nejvíce Asclepidaceae, Euphorbiaceae, a samozřejmě kaudexy. Myslím, že jsem viděl nabízet i importy.

    Běžným jevem byl další nákup obchodníků - jeden Polák si koupil u Dubnů Astrophytum caput-medusae, velice velké a pěkné - za stovku. Zapíchl tam cenovku 230,- EUR a nabízel dál. Ani nevím, jestli úspěšně. Ale prý je to tam normální.

    Mimo kytek bylo k mání vše, na co si kaktusář vzpomene - software pro jmenovky k rostlinám, literatura (John Pilbeam nám vlastnoručně podepsal dva nové přírůstky do klubové knihovny), popisky, květníky, chemie, suvenýry …

    Přednášky: Kamiel Neirinck (Fascinující brazilské kaktusy), Norbert Rebmann (Euforbie Madagaskaru), Dr. Colin Walker (Agave), Hans Frohning (Květy sukulentů v 3D), a finále  - Jarda Šnicer (Zajímavé mexické kaktusy v relaci k biodiverzitě hotspotů).

    My měli možnost shlédnout přednášky tři: Madagaskar (celkem běžné, pro začátečníky), Agave (těžištěm byl průběh vývoje květenství velké Agave americana, kde ze střechy skleníku, který měl půdorys 5 x3 m, vyrůstalo květenství do výšky jistě10 m. No a ve finále Jardovo promítání mexických miniatur s jeho obvyklými vtípky a jako doplněk s fotkami mexických zvířecích zdechlin. Nutno podotknout, že po překladu Jardova humoru do angličtiny se často ztrácela pointa. Mluvili jsme s Jardou na téma, že by bylo dobré přednášku zopakovat na schůzi v Plzni…

    Údajně se akce v Blankenbergu koná již 52 let. Naše cestování za kaktusy do Belgie bylo dlouhé, nákladné. Nevím, jestli se v budoucnu budu chtít znovu zúčastnit. Snad něčeho blíž a v jiný termín…

    193

    194