Výsevy a další pěstování Sclerocactusů

Rostliny rodu Sclerocactus patří mezi velmi obtížně pěstovatelné kaktusy. Je to dáno jejich výskytem v Coloradu, Utahu, Arizoně a Novém Mexiku s centrem výskytu v oblasti Four Corners (hraniční oblast těchto států). Dále pak v Nevadě a Californii. S výjimkou S.polyancistrus jde o mrazuvzdorné horské rostliny z nadmořských výšek 1.400 - 2.300 m n m.

Na jejich stanovištích svítí denně slunce a srážek je velmi málo, a to většinou jednorázově na jaře. Vzduch je větrem udržován v neustálém pohybu. V zimě je velmi chladno (až -20 °C). Mrazy trvají 5 - 6 měsíců a občas napadne sníh. Od května do října jsou denní teploty až 35 - 40 °C a vlhkost vzduchu 5 - 10 % i méně. Pro srovnání: v bytě s ústředním topením je relativní vlhkost vzduchu asi 20 %, ve skleníku za slunného dne 30 - 60 %.

  

pc4362m

 

Pro úspěšné pěstování a zejména výsevy je nutné co nejvíce napodobit přírodní podmínky. Čerstvá semena mají velmi nízkou klíčivost. Je to dáno tím, že v létě dozrálá semena nemohou pro nadměrné sucho vyklíčit a leží na povrchu půdy několik měsíců i let než nastanou vhodné podmínky ke klíčení. Po tuto dobu jsou vystaveny vysokým teplotám, mrazům a na jaře vlhkosti z tajícího sněhu a deště.

Shrnu-li podmínky na nalezišti, jde o tyto faktory:

  • vysoké teploty (na povrchu půdy až + 50 °C),
  • nízké teploty (až - 20 °C spolu s vlhkem),
  • kolísání teplot (na jaře od + 30 °C do - 10 °C během dne s opakovaným vlhčením semen),
  • stáří semen (čerstvá semena mají asi 20 %, rok stará asi 40 %, jeden a půl roku stará až 50 % klíčivost bez jiného zásahu). 

Pro klíčivost je důležitý ještě jeden faktor, a to kvalita sklizených semen. Myslím tím vyzrání semen na rostlině. Tento faktor můžeme ovlivnit pouze u vlastních semen. U kupovaných semen je to pouze zbožné přání. 

Působením prvních čtyř faktorů dojde k odstranění dormance, která zabraňuje vyklíčení semen při prvním letním deštíčku. Dormanci však můžeme odstranit i působením peroxidu vodíku, různých kyselin, stimulátorů apod. Nejčastější metodou je však skarifikace semen. Jde o mechanické odstranění části semenného obalu. 

Postup je následující. Pevně uchopíme semeno hilem nahoru a špičkou skalpelu odloupneme část testy. Je třeba lehce zapáčit do strany. Nikdy ne přes špičku semene, došlo by k ulomení špičky budoucího kořínku. Černě označená ploška se často odloupne. Skarifikace se provede před výsevem nebo až za 10 - 14 dní pouze u neklíčících semen. Je ovšem nutná vyšší opatrnost, neboť semena jsou již měkká. Je vhodné použít lupu nebo hodinářské sklíčko. 

 

K vlastnímu výsevu:

Substrát musí být čistě minerální, bez humusu a přepařený. Pro S.polyancistrus je vhodné přidat trochu vápence. Použité misky (sklenice) a nářadí musí být dezinfikovány (např. lihem pomocí fixírky). Předem připravená semena vysejeme na povrch substrátu, mírně přimáčkneme a navlhčíme měkkou vodou s přídavkem hnojiva a Previcuru. Uzavřeme a umístíme do výsevního kultivátoru. Teplota je v denní fázi + 20 °C až + 30 °C, v noční fázi + 15 °C až + 18 °C. Občas porosíme převařenou vodou s přídavkem Thuiramu nebo Orthocidu apod. Po vyklíčení nerosíme, ale intenzivně větráme a otužujeme. Za 4 - 6 týdnů je možno roubovat nebo přepikýrovat. 

 

Příprava semen – Meixner:

Semena v označených sáčcích z filtračního papíru (vyrobíme pomocí sešívačky) namočíme a umístíme ve výparníku ledničky. Po zmrznutí je ponecháme v teplé místnosti rozmrznout. Opakujeme nejméně 3x, raději vícekrát. Pak provedeme skarifikaci a v původních označených sáčcích vložíme do litrové zavařovací sklenice s převařenou dešťovou vodou, kterou postavíme na ústřední topení na 3 - 4 dny. Teplota vody je 30 - 40 °C. Potom následuje výsev. 

 

Příprava semen Duda:

Semena ponechám jeden rok nebo alespoň přes zimu venku. Chráním proti myším a ptákům. Semena jsou poté seschlá a svrasklá. Před výsevem je nechám vytemperovat v místnosti. Pak provedu tepelný šok. Umístím semena do boxu, kde je 10 - 12 hodin teplota do + 50 °C a 10 - 12 hodin + 15 až + 20 °C. Tento režim udržuji asi 7 - 10 dní. Pak provedu skarifikaci a namořím malým množstvím Orthocidu. Toto moření je možné vynechat a použít pouze zálivku Previcurem při výsevu. Následuje vysetí semen, termín výsevu je konec února až začátek března pod zářivkami. 

Uvedený postup je sice zdlouhavý, ale vzhledem k ceně a vzácnosti semen je nutný. Po získání vlastních semen lze experimentovat dle vlastní úvahy. 

Za 4 - 6 týdnů po vyklíčení je možné roubovat, neboť podnože jsou již v růstu (duben + květen). Semenáčky jsou také již dostatečně robustní. Podnož lze použít dočasnou nebo trvalou. V prvém případě je nutné dvojí roubování, ale výhodou jsou odnože na ponechané matce a dále pak větší plocha srůstu na trvalé podložce, a tím i lepší stabilita důležitá zejména u S.polyancistrus. V druhém případě - jen jedno roubování, ale malá plocha srůstu a téměř žádné odnože. 

Jako dočasné podnože je možno použít buď Selenicereus nebo Peireskiopsis. Selenicereus je teplejší podnož, ale je měkčí a tedy vhodnější pro velmi mladé semenáčky. Použití bylo popsáno nedávno v časopise Kaktusy. Peireskiopsis dokáže vyživit roub neuvěřitelným způsobem. Po otužení snáší teploty kolem + 15 °C a občasnou zálivkou bez opadu listů. Je ovšem vhodné vytvořit pro zimování zvláštní foliový box. Roubovat je nutné na dobře olistěnou a zakořeněnou 20 cm dlouhou Peireskiopsis v růstu. Roste nejlépe ve směsi rašeliny, kravince a písku. Při teplotách nad + 25 °C lze kulturu trvale podmáčet. Při optimálních teplotách nad + 25 °C přirůstá až 5 cm stonku za týden. Ponechané "matky" na peireskiopsisech vytváří 5 - 6 i více odnoží pro další množení. Po oroubování však do dvou let ztratí listy. Rouby lze pak zakořenit s několika centimetry podnože. 

Jako trvalá podnož je vhodný například Trichocereus pasacana případně Trichocereus crassicaulis. Pasakána je chladomilná, trvalá a odolná podložka, ale jak jsem zjistil, oddaluje květuschopnost u Sklerokaktusů o 2 - 3 roky. 

Jako podnož lze použít také Echinocereus chloranthus, vyzkoušel ho například př.Hájek. 

Jako podnož se osvědčily i zimovzdorné opuncie. Platyopuncie jsou méně vhodné, neboť jejich články se přes zimu svraští a roub se často položí na bok. Jako možnost se jeví roubovat na semenáče, které vytváří první dva roky články s kruhovým průřezem. Na Plzeňsku se v poslední době rozšířilo roubování na opuncii Cv.Kůrka, která je mrazuvzdorná. Narůstají na ní zejména Pediocactusy včetně Navajoa, Toumeya a Pilocanthus fantastickým způsobem. Druhým rokem již bohatě kvetou. 

Další podnoží je Eriocereus jusbertii. Vhodné jsou tvrdě pěstované, alespoň 2,5 - 3 cm v průměru rostliny. Na jusbertech Sclerocactusy i Pediocactusy velmi ochotně a brzy kvetou. První zima je pro podnož kritická. Je vhodné jusberta "utopit" do květináče obsypáním kamínky nebo proužkem papíru jako ochrana před zimním sluncem. Nad povrchem je třeba ponechat alespoň 1 cm podnože pro zamezení ztrát. 

Podmínkou pro úspěšné pěstování Sklerocactusů je celoroční umístění rostlin na slunci. Teplotu v zimě je třeba držet dle požadavků podnože. Často větrat, zejména v předjaří. Sklerocactusy nasazují poupata v jarních měsících. Vyžaduje to velkou péči, neboť do konce dubna (tedy po rozkvětu) by celkově neměla teplota překročit + 15 °C. První zálivka je možná až začátkem května. Předčasná zálivka, jakož i vyšší teploty v předjaří, mají za následek "zatažení" poupat a následný růst rostlin. Od května vegetují roubované rostliny až do podzimu. Pravokořenné stagnují v červenci a srpnu. pak ještě krátce rostou. Pravokořenná kultura je natolik riskantní a ztrátová, že pro běžného pěstitele nepřichází v úvahu. 

Z pěstovaných druhů rodu Sclerocactus lze doporučit zejména menší rostliny. S.pubispinus a S.spinosior včetně S.schleseri. Dále pak S.glaucus a S.gradyi. Z novějších druhů pak zejména S.nyensis, který je velmi podobný S.polyancistrus, ale na rozdíl od něj kvete velice brzy a snadno. 

Popsaný postup výsevů a roubování sklerokaktusů lze velmi dobře aplikovat i pro výsevy kaktusů rodů Pediocactus, Navajoa, Toumeya, Pilocanthus, Echinocactus parryi, E.polycephalus, E.xerantemoides, severní populace Homalocephala texensis a zimovzdorných opuncií. 

Popsaný postup je pouze návodem jak na to. Různé metody lze kombinovat nebo vypustit či modifikovat. V žádném případě nechci kaktusáře zastrašit, ba právě naopak.

 

pc4333m