Pěstitelská emergency - Zelné listy (5)

Předpokládám, že každý z vás, kdo čte tento článeček, pěstuje nějaké kytky. A předpokládám, že některé z pěstovaných kytek jsou vašemu srdci z jakéhokoliv důvodu nějak bližší než ty ostatní.

Pak si ovšem také dokážu představit paniku, která nastane v okamžiku, kdy zjistíte, že se s vaším miláčkem děje něco nekalého a on vám před očima začne chřadnout, měnit barvu, uvadat či se dokonce scvrkávat. První reakce je nepropadat panice, třeba to tak má být a rostlina to sama nějak zvládne. To ovšem málokdy bývá pravdou a ze svých zkušeností doporučuji zahájit okamžitou resuscitaci, i kdyby to měl být planý poplach a rostlina jen měnila kořeny či upadala do posezónního klidu v nečekanou dobu. Neodkladným prozkoumáním totiž většinou odhalíte pravděpodobnou příčinu miláčkova neutěšeného stavu, což bývá ztráta kořenů z důvodu naší zálivkové štědrosti (hniloba) či návštěvy podnájemníků   bez řádné nájemní smlouvy (kořenovka). V obou případech z kořenového systému zůstane nevábně vypadající zahnívající torzo. A co teď? 

Pěstitel smutně stojí s chřadnoucí rostlinou v ruce a klade si po hamletovsku otázku: řezat či neřezat? Pokud je ještě co, pak pochopitelně řezat, zkrátka zbavte nemilosrdně kytku všeho, co zavání hnilobou, byť by z kořenů zbyly jen minimální pahýly a po řádném ošetření a mírném odpočinku zkuste miláčka znovu zasadit s tím, že mu slíbíte větší skrblení, co se týče zálivky a ostražitost ohledně nezvaných hostů v kořenovém systému. Pokud jste přišli téměř s křížkem po funuse a potvora hniloba nakoukla až do centrálního svazku v těle rostliny, pak je každá rada drahá. Z kaudexu se dá leccos vydlabat, aniž by to kytku úplně zabilo, z těla rostliny jde zachránit zdravá vrchní část a naroubovat na vhodnou podložku (už vidím, jak roubuji třeba takovou Welwitschii mirabilis) a u některých rostlin jde po olámání (raději než ořezání) zdravých částí (větví, listů) založit malou školku řízkovanců. Ovšem občas také řežete, dlabete a kutáte jako o život  a nezbude vám nic, vlastně jen oči pro pláč. Pokud to není zrovna díky rychlovce hnilobě bramborovce, můžeme si za to sami, protože signály o upadajícím zdraví (náhlé nečekané žloutnutí listů, změna barvy, stagnování růstu, sesychání…) miláček vysílá již nějakou dobu dopředu a očekává okamžitou pomoc svého páníčka. Jste- li k těmto indiciím slepí, je už pozdě něco zachraňovat. 

Pak už nezbude, než se utěšovat slovy jednoho pěstitelského cynika: Každá mrtvá kytka udělá místo pro novou. Já vím, slabá útěcha…