SUCCULENTS. THE ILLUSTRATED DICTIONARY, Maurizio Sajeva & Mariangela Costanzo - Zelné listy (3)

Vánoční dvojdárek pro sukulentáře do klubové knihovny: 

Recenze knihy „SUCCULENTS.  THE ILLUSTRATED DICTIONARY“, Maurizio Sajeva & Mariangela Costanzo, Timber Press, reprint 2005, brož., 240 stran 

Kniha vznikla v roce 1994 jako dílo italských autorů s cílem obrazově pokrýt co nejvíce typických sukulentů z celého světa jako obdoba podobného “ilustrovaného slovníku“ (jiných autorů), zaměřeného na kaktusy. Výsledkem je i dnes fascinující fotogalerie sukulentních rostlin, kterou pro její nespornou úroveň převzalo do své edice významné americké vydavatelství Timber Press. 

Základem knihy je pochopitelně obrazová část, obsahující více než 1200 (!) barevných fotografiií druhů rostlin ze 195 rodů a 25 čeledí. Nejvíce zástupců má přirozeně šestice velko-čeledí sukulentů – Agavaceae, Asclepiadaceae, Crassulaceae, Euphorbiaceae, Liliaceae a Mesembryanthemaceae. Ale i zastoupení ostatních 19 čeledí je poměrně spravedlivé a poctivě naplňuje poslání ilustrované encyklopedie. Prezentace jednotlivých druhů je povětšinou rekapitulací dnes již běžnějších rostlin (hodnoceno ovšem z pohledu roku 2006, v roce 1994 to musely být pro nás povětšinou samé úžasnosti), sem-tam okořeněné několika vzácnostmi a „špeky“ i dnes nevídanými. 

Fotogalerie rostlin je řazena abecedně podle platného jména rostliny. Stručný doprovodný text v angličtině obsahuje – příslušnou čeleď, základní stručný popis vzhledu rostliny, barvu květu, výskyt v přírodě (v případě JAR i  bližší určení oblasti výskytu) a v neposlední řadě i údaj o CITES. Za velmi správné považuji zařazení variet, kultivarů a v několika případech i kříženců, neboť i těchto rostlin jsou naše sbírky plné. 

Hlavní důraz je samozřejmě kladen na fotografie rostlin. Při tomto obrovském rozsahu snímků (žádná podobná souhrnná encyklopedie sukulentů jich neobsahuje takové množství) je jasné, že ne všechny mohou být na nejlepší úrovni a ne vždy vypovídají o kytce vše důležité a potřebné (což ale při podmínce 1 rostlina = 1 fotka stejně není možné). Naprostá většina použitých fotek jsou rostliny z kultury, což považuji pro potřeby drtivé většiny uživatelů slovníku za správnější, lépe se dá podle snímků dourčit spousta omylů nebo „no-name“ rostlinek v našich sbírkách. 

Dojem z této knihy jako celku je naprosto úžasný a těch několik málo nedostatků v ní nestojí ani za zmínku. Kdykoliv se nechá otevřít na libovolné stránce a ztratit se klidně i na několik hodin ve fascinujícím světě více či méně suchomilných stvoření s úžasnou vůli po životě v leckdy složitých životních podmínkách. Pokaždé  pár stránek přeskočíte a do některých jiných se s překvapením zahloubáte (a pořád se to střídá…). Neustále láká se k ní vracet a co je nejhorší – strašně přitahuje mít ji doma ve své knihovně napořád. 

Považuji tuto investici výboru klubu za správný krok správným směrem, za velmi hodnotný vklad do klubové knihovny a kvalitní dárek všem členům, kterým jsou sukulenty blízké, bližší a některým i nejbližší. Dovoluji si odhadnout, že na dlouhou dobu bude na její zapůjčení nedočkavě čekat fronta toužících čtenářů. 

S díky namlsaný Jirka Maule a úžasem & štěstím oněmělý Chróstal.

  

Recenze na 2.díl „SUCCULENTS II. THE NEW ILLUSTRATED DICTIONARY“, Maurizio Sajeva a Mariangela Constanzo, Timber Press v roce 2004 jako reprint z roku 2000, váz., 234 stran 

Vzpomínám si, že kdysi dávno v mých sukulentních začátcích se mi dostal do ruky první díl Sukulentů, který jsem si nechala černobíle zkopírovat za tehdy pro mě citelných 500 Kč. Často jsem se k němu vracela a podařilo se mi podle něj dourčit některé pěstované rostliny. Obsahoval to, co nepříliš pokročilý pěstitel sukulentů potřebuje jako sůl: jasný barevný obrázek, stručný popis, který i v angličtině pochopí i neangličtinář, původní výskyt rostliny a případné zařazení do seznamů CITES. O to víc mě potěšilo, že po čase vyšel druhý doplňkový díl k dílu prvnímu. Zajásala jsem, když ho můj šéf pohotově zakoupil do knihovny Botanické zahrady, ovšem radost posléze trochu přešla, protože bylo takřka nemožné se k němu probojovat. Od Petra Pavelky jsem slyšela, že je lepší než „jednička“, bohužel nikdy jsem neměla nazbyt tolik peněz, abych si „dvojku“ zakoupila pro sebe. Na posledním pražském sympoziu měl tento díl Petr v prodeji, bylo možné si ho alespoň zběžně prohlédnout. To jsem taky pohotově učinila a musela jsem mu dát za pravdu. Kniha je v tomto případě vázaná a dobře doplňuje výčet rostlin z prvního dílu. Přemlouvala jsem členy výboru k zakoupení, což se sice ne hned, ale aspoň později neminulo s účinkem a obě knihy jsme my, kluboví pěstitelé tzv. zelí dostali jako velice vkusný a vítaný vánoční dárek. Je jasné, že pro ty z nás, co se po letech pěstování sukulentů specializovali na některé čeledi či dokonce rody, bude výčet druhů trochu povrchní, ale když se podíváme očima těch, kteří si ještě nenašli svojí parketu, nemá tato kniha chybu. Najdeme zde i podrobnější výčet trochu opomíjených rodů jako jsou např. rody Gasteria, Hoya, Sansevieria, Sempervivum a což je jistě záslužné, kniha namátkově představuje i některé zástupce cibulovin, které v našich sbírkách zatím představují pověstné Popelky. Snad vás, zelíčkáře, potěší stejně, jako potěšila mě (Chróstal: ať žijó Vánoce a zeleninové dárečky! JEN HÓŠŤ!).

 

Potěšená Radka Matulová a Chróstal, natěšený na příští Vánoce.

  

Zhodnocení obou dílů

Oba díly Slovníku sukulentů představují obdivuhodný průřez sukulentními rostlinami, pěstovanými v 90. letech minulého století v evropských (i světových) sbírkách. Ve svém součtu prezentují více než 2000 rostlin. Kniha plní několik účelů, z nichž podle nás nejcennější je ten, že může být výborným průvodcem po velkém světě sukulentů a významně pomáhat v orientaci těch pěstitelů, kteří tíhnou ke specializaci. 

Z porovnání s ostatními souměřitelnými projekty vychází více než dobře: Jacobsenův Lexikon je přes některé své kvality dnes přece jen už trochu zastaralý, Eggliho šestidílný superprojekt je poměrně vědecký a fotky místy pokulhávají ( o ceně se raději nezmiňujeme), a vlastně pak už víme snad jen o české encyklopedii Sukulenty pánů Ježka a Kunteho z vydavatelství REBO, 2005, (bez které se snad žádný plzeňský sukulentář neobejde), ta je po stránce fotek rozsahem asi třetinová, i když  textová část je mnohem bohatší a orientovaná i na pěstování představených rostlin. 

Inu, klubový výbor po své zralé úvaze nemohl podle nás volit lépe.