Netřesky jsou považovány za velmi odolné rostliny, pochází totiž většinou ze skal a hor evropského kontinentu a zimování v našich podmínkách většinou nečiní potíže. Bohužel to neplatí všeobecně, u některých rostlin a při určitém způsobu pěstování mohou nastat při zimování problémy. Pokud nedáme pozor, můžeme dokonce o pěstované rostliny přijít.

Pokud pěstujeme netřesky na skalkách či netřeskových záhonech, nemusíme si dělat se zimováním starosti. Růžice netřesků se připraví na zimní období, časté oblevy v našich zimách nedělají rostlinám potíže. Růžice na jaře vycítí vhodné podmínky a začnou opět vegetovat a růst.

Problémy nastávají při pěstování netřesků v miskách a květináčích. Misky a květináče máme přes sezonu rozmístěné okolo záhonů, na zídkách i na připravených plochách přímo pro netřesky. Tato místa však nejsou vhodná pro zimní období. Květináče ani mísy nejsou tak velké a dokáží se rychle ohřát i promrznout. A to je právě pro netřesky nebezpečné. Stačí třeba kombinace sluníčka a následně mrazu nebo sluníčka, mrazu a chladného proudícího vzduchu či vlhka při oblevě a následných mrazů a můžeme o netřesky v miskách i květináčích snadno přijít. Ve všech případech se květináče i rostliny zahřejí a růžice začnou vegetovat. Následné rychlé zmrznutí netřesky úplně „vysuší“ a růžice uhynou. V případě vlhkosti hrozí navíc nebezpečí různých plísní.

Jakým způsobem předejít popsaným nebezpečím? Nejlepším řešením je přenesení kytek na bezpečnější místa. Přímo se nabízí prázdné skleníky, nebo prázdná pařeniště. Sem přenášíme rostliny přibližně v druhé části podzimu, krátce po odstěhování kaktusů na zimoviště. Pokud je zemina suchá, samotné holomrazy netřeskům nevadí. Ovšem pozor na umístění příliš blízko skla, nebo polykarbonátu – takové umístění není vhodné ani ve skleníku či v pařeništi, netřesky zde mohou vymrznout. Další vhodná místa pro zimování netřesků jsou u zdí domů. Tato místa bývají často kryta okrajem střechy, není zde tak vlhko. Dalším řešením je zapuštění misek a květináčů do země venku na záhonech. Takto docílíme stejných podmínek pro zimování, jako mají rostliny na netřeskových záhonech a skalkách.

Může se to zdát divné, ale některé netřesky nejsou tak odolné a středoevropské zimy s častými oblevami jim dávají zabrat. Abychom tyto rostliny vůbec udrželi, musíme trochu upravit jejich pěstování. Jedná se o např. Sempervivum ciliosum, Sempervivum marmoreum var. dinaricum, Sempervivum octopodes, Sempervivum staintonii, netřesky z nižších poloh z jihu Pyrenejského a Balkánského poloostrova, jako problémové je udáváno i Sempervivum dolomiticum, se kterým zatím nemám žádné pěstitelské zkušenosti. Všechny tyto rostliny jsou totiž citlivé na přílišnou vlhkost, nejen v zimním období. Pokud mají dlouho vlhkou zeminu, rychle uhnívají. Všechny tyto jmenované netřesky pěstujeme ve velmi propustné zemině, ze které rychle odteče přebytečná voda, a na zimu je stěhujeme do prázdného nevytápěného skleníku. V nevytápěném skleníku mají kryt před vlhkostí, a když jsou v suchu, holomrazy jim nevadí. Ven vynášíme tyto rostliny opět až na začátku jara, doporučuji je dát na nejvýhřevnější a nejvíce osvětlená místa venku ve sbírce. Lepší je pěstování těchto rostlin v miskách než na skalkách a na netřeskových záhonech. Na zimu a v nepříznivých obdobích můžeme s miskami poměrně snadno manipulovat a přestěhovat je na krytá místa.

Během zimování se jistě setkáme s plísněmi či s parazitickou houbou Endophyllum sempervivi. Při zimní kontrole netřesků občas zjistíme, že se nějaká růžice zabarvila do šedohnědé barvy. Značí to, že plíseň takovou růžici už úplně zlikvidovala. Bohužel plísně postupují velmi rychle a není možné zasáhnout. Takové růžice vydloubneme ze země a odstraníme.

Endophyllum sempervivi je parazitická houba, která napadá netřesky. V prvních stádiích žije uvnitř listů růžic, my pěstitelé ji zpozorujeme až ve chvíli, kdy se růžicím začnou nepřirozeně protahovat listy, které později žloutnou, a na povrchu listů zpozorujeme oranžové fleky. I přes preventivní postřiky občas zpozorujeme nákazu houbou Endophyllum sempervivi i v zimním období. V zimě, kdy růžice odpočívají, máme omezenou možnost zásahu. Pokud máme dostatek nenapadených růžic stejné položky, opatrně odstraníme napadené růžice. Pokud si ovšem nemůžeme dovolit vyhození růžic, musíme napadené rostliny okamžitě izolovat. Nejlépe je přeneseme na jiné místo a opatrně je ošetříme přípravkem Dithane. Hlavní zásah proti houbě nás čeká až na jaře. Na jaře stále ponecháme takové růžice v izolaci a opět je ošetříme přípravkem Dithane. Houba Endophyllum sempervivi na netřescích pouze parazituje, růžice jsou schopné vytvořit nové zdravé odnože. U napadených rostlin čekáme na nové odnože, ty brzy odejmeme od mateřské růžice, ošetříme je přípravkem Dithane a na jiném místě je necháme zakořenit. Po získání dostatečného počtu zdravých odnoží napadené růžice odstraníme.

 

1 Zimování

Obr. 1: Zimování netřesků v miskách, tyto rostliny byly na zimní období přeneseny dovnitř do skleníku.

 

Netřesky na skalkách a na netřeskových záhonech nevyžadují přes zimu skoro žádnou péči. Snad jen čas od času zastrčíme zpět do země některé růžice a jmenovky, které mráz vytáhnul ven. Také s netřesky zimovanými v nevytápěných sklenících a pařeništích není přes zimu mnoho práce. K jaru můžeme na takto zimované netřesky hodit sníh. Tající sníh dodá rostlinám potřebnou vláhu pro začátek sezony. Netřesky, které zimujeme v nevytápěných sklenících a v pařeništích, se probouzí tak o tři týdny dříve než netřesky venku na skalkách a záhonech. Růžice se otevřou, zazelenají se a pomalu začínají růst. Na jaře se proto nesmíme ukvapit se stěhováním kytek ven, kam je stěhujeme až ve chvíli, kdy stejné znaky zpozorujeme i na rostlinách venku na skalkách a záhonech.

I když jsou netřesky velmi odolné rostliny, číhají i na ně v zimním období některá nebezpečí. Doufám proto, že tento článek pomůže s pěstováním netřesků v zimním období a zamezí případným ztrátám cenných kytek.

   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.