Při jedné příjemné kaktusářské akci, kde se pilo dobré moravské vínko, nabízené nám přáteli z břeclavského klubu, panovala velmi dobrá nálada, a tak nebylo divu, že od pana Miškeříka padla slova. „ A proč plzeňáci nedojedete na Moravu na  zájezd, šak i u nás sů kaktusy“.


    Pro všechny případy jsem si vzal potřebný kontakt, a na výborové schůzi se zmínil, že takováhle možnost se nabízí. Tak nevím, jestli jsem  to měl dělat. Samozřejmě jsem si naběhl, protože jsem byl, s trochou škodolibosti, okamžitě vybídnut, abych tuto záležitost zorganizoval. Možná bych se byl býval dokázal vykroutit. Ale hrdost mi nedovolila. Zatracená vlastnost.
    A tak mi dovolte abych vás seznámil s tím, co se mi doposud podařilo zjistit. Zatím se jedná o takový nástin, nebo jak se dnes moderně říká nástřel projektu.
Zájezd jsem naplánoval na termín 17.-18. 5. 2014. Je to sice termín, kdy se ve Dvoře Králové koná tzv. otvírání sezony, ale to myslím našemu zájezdu nijak nebrání. Ostatně bylo tomu tak i v roce 2013. To jsme se ovšem v rámci zájezdu této akce i zúčastnili. Letos tomu bude jinak.
    V poměrně časných ranních hodinách bychom vyrazili, jako obvykle z našeho tradičního stanoviště “ U Bohemky „ do Hodonína. Samozřejmě předpokládám, že nás opět poveze pan Berka. Je to poměrně daleko, ( 350 km) ale prakticky celou cestu po našich kvalitních dálnicích, takže se domnívám, že s nějakou přestávkou by nám cesta neměla zabrat více než čtyři hodiny, během nichž bude možno dohnat určitý spánkový dluh.
    Hodonín. Na této destinaci bychom navštívili dvě sbírky. Jednak sbírku pana Dufka, který pěstuje svoje rostliny jak ve skleníku, tak ve venkovním zařízení. Jako druhou bychom navštívili sbírku pana Roubíka, s nímž jsem hovořil, ale zatím nejsem schopen podat bližší informace. Budeme tady muset trošku „ pohnout kostrou“, protože nás čeká přesun do obce Hrušky k panu Doležalovi. Tento pán, jak známo není jen kaktusář, v současné době připravuje nový skleník, leč my pravděpodobně budeme ještě uvedeni do původního, ale především je to vinař. Z toho vyplývá, že nás nemine ochutnávka jeho produkce a budeme mít skvělou příležitost k zakoupení vína z jeho sklepa, podle individuálního výběru každého z nás. Pokud se mi podaří vyhnat nerozhodné nákupčí v relativně rozumné době do autobusu, tak se přesuneme do Břeclavi, kde bychom se nejprve rozprchli po místních restauracích, neb hodina i naše žaludky si budou žádat cosi pozřít.
    Po obědě bychom v místě navštívili opět dvě sbírky, a to první u pana Gajdy, který pokud vím má na své zahradě skleník a foliák, takže bude na co se podívat a koupit. Nejedeme přeci jenom pro víno. Druhá sbírka bude asi pro mnohé, poněkud neobvyklá, neboť u pana Kochnera postupem doby byly kaktusy zvolna vytlačeny rozrůstající se sbírkou semperviv, chcete-li, netřesků. Dle informací, které mám, nemáte nikde jinde možnost vidět tolik druhů, barev a pojmenovaných rostlin  s láskou pěstovaných, jak to dovede jen pravý specialista. Možná se někdo podiví, ale věřím, že mnozí si odtud odvezou nějaké rostlinky k obohacení skalek, či suchých zídek.
    Čeká nás ještě jeden přesun, a to do Velkých Pavlovic. Naštěstí jsou všechny tyto místní přesuny velice krátké, ale přesto se domnívám, že doba bude v této době natolik pokročilá, že přistoupíme ke zlatému hřebu celého zájezdu, jímž bývá pro organizátora ubytování. Snad vyjde předběžně s ubytovatelem konzultovaná ubytovna Slavoj. Tam je dostatek 4 a 2 lůžkových pokojů s celkovou kapacitou asi 60 lůžek. Pan Marek, jehož sbírku bychom jak předpokládám navštívili až v neděli ráno, je rovněž vinařem. Domnívá se že svojí kapacitou by nemohl pokrýt náš požadavek na posezení ve sklípku, ale navrhne nám řešení, které nám bude vyhovovat. Ve Velkých Pavlovicích prý není nouze o podobnou taškařici. Ostatně  ve zmíněném ubytovacím zařízení je pro zapřisáhlé odpůrce posezení ve sklepě restaurace, kde je možno ukojit jak hlad, tak i žízeň a odebrat se na kutě jak komu libo.
     Doufám, že po nabité sobotě nás nedělní ráno zastihne v patřičné formě abychom důstojně absolvovali návštěvu sbírky pana Marka. A budeme opět u vína. Tak už to na jižní Moravě chodí. Ochutnáme – nakoupíme. Ovšem u vědomí toho, že zájezd je kaktusářský. Takže nějaká ochutnávka i nákup bude i ve skleníku, jak doufám.
    Přesun do 22 km vzdáleného Mikulova by nám zabral slabou půlhodinku. Tam nás přijme ve své sbírce pan Sochůrek. Moc o jeho sbírce nevím, ale je to milý sympatický člověk a tak se doufám máme na co těšit i tam. V tomto krásném, jihomoravském městě je dostatek restaurací a tak nebude problém zde absolvovat oběd. Myslím, že na něj bude i dost času. Čeká nás totiž po naplnění žaludků přesun do nepříliš vzdálených Hustopečí, (nebo Hustopeče?) kde nás čeká poslední sbírka pěkných rostlin v pěkném makroloňáku, kde hospodaří pan Knápek. Pan Knápek absolvoval cesty po Chile a Argentině odkud si kromě nějakého toho semínka přivezl jistě i spoustu zážitků. Každopádně bude se na co podívat.
    Jsme blízko dálnice a od Plzně nás dělí 320 km. Tři hodinky..no a ještě trošku..a jsme doma.
    Nebo ještě nemáte dost?? Že bychom se zastavili u někoho v Brně? Nebo jako žolíčka si můžeme nechat Jirku Merhauta. Mořinka je taky cestou.
    Byl bych velice rád, kdyby náš zájezd dopadl, tak jak jsem si to tady namaloval. Některé věci mám už předjednané, něco ještě domluvím během tohoto studeného měsíce, ale skutečný itinerář se ještě bude dolaďovat v březnu/dubnu. Doufám, že nebudu muset příliš svoji představu korigovat. Už vůbec bych nerad improvizoval na poslední chvíli. Ovšem možné je cokoli. A prosím vás…neváhejte kritizovat. Jen mějte na paměti, že největší kritik organizuje příští zájezd.

   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.