Letošní zájezd se konal v okolí Hradce Králové, a kdo se zúčastnil určitě nelitoval. 

V první řadě je potřeba poděkovat za perfektní organizaci Milanu Kůrkovi a taky všem zúčastněným. Viděli jsme krásné sbírky a přivezli si spoustu zajímavých rostlin. Ubytování ve Dvoře bylo nakonec možná ještě lepší než to v Hradci, k tomu bohatá snídaně a ještě jsme objevili výbornou hospodu s dobrým jídlem a pivem ... asi bychom těžko hledali nějaké nedostatky.

Ale teď postupně k jednotlivým sbírkám. Začali jsme pěkně zostra u Libora Mejstříka. Velmi pěkná a rozsáhlá sbírka některé úplně rozhodila, například takový kvetoucí Ferocactus macrodiscus ´Diaz Ordaz´ v šestce květníku. Co mě u Libora fascinovalo, byl naprostý pořádek, preciznost, čistota a organizovanost. Kromě hlavního skleníku byl zde ještě menší pro teplomilné rostliny, venkovní sbírka lobivií a spousta menších pařníků. Ještě úchvatnější byly misky s výsevy, které by po rozsazení vytvořily několik rozsáhlých sbírek. Dlouho se dloubalo a asi každý si tady našel něco zajímavého. Taky se debatovalo o jmenovkách a velmi odolném elektrikářském popisovači.

Další návštěva byla ve stejném městě u Josefa Matouše. Sbírka poněkud menší, ale i tady to stálo za to. Nejpřitažlivější byl prodejní skleník se semenáčky, kde se daly najít pěkné sukulenty i kaktusy za příjemné ceny. Dlouho se nakupovalo, až nás Milan musel vyhnat a tak jsem musel něco i oželet. Jinak Josef velmi sympatický a příjemný člověk. Nedávno si přivezl semínka z Chile, tak časem u něj budou zajímavé rostliny.

Na oběd jsme zůstali v Třebechovicích. Hladové a žíznivé zlákala nostalgická hospoda s nabídkou sedmi druhů piv, zatímco většina vsadila na Černého Koně. Následovala odpolední sbírka u Zdeňka Richtera v Černílově. Už před vraty nás zaujala krásná skalka s mrazuvzdornými kaktusy, zejména Opunciemi. Následně jsme obdivovali sbírku ve fóliovníku a několika pařnících, ve kterých se nacházely zejména kaktusy rodů Mammillaria, Notocactus, Parodia, Sulcorebutia ad. I zde byly k vidění zajímavé rostliny, pěstované tak trochu „tvrdším“ způsobem.

Druhá odpolední návštěva byla u Jirky Nováka v Babicích. Ihned po vstupu nás zaujala hezká skalka a u hlavního skleníku spousta „stejných“ kaktusů. Mohli jsme totiž vidět velkou a krásnou sbírku stenokaktusů. Ve skleníku jsme obdivovali krásné a velké sbírkové rostliny, kvetoucí echninocereusy nebo stařičkou kvetoucí mamilarii. S nákupem semenáčku to nebylo vůbec jednoduché. Všechny stenokaktusy vypadaly opravdu stejně, nezbylo než začít studovat jmenovky nebo dát na radu Jirky. Osobně mě zaujal semenáček s trnem asi třikrát delším než tělo rostliny a jmenovkou Echinofossulucactus phyllacanthus v. grandicornis SB437. Usoudil jsem, že to bude pro mě to pravé. Nakonec se našli lidé, co si do autobusu odnášeli plnou igelitku stenokaktusů.

Po náročném sobotním dni následovala náročná večeře v Starověké krčmě Starého pivovaru a v neděli ráno snídaně a obávaná návštěva u Dubnů v Jasenné. Obrovské plantáže rostlin asi v osmi fóliovnících o délce 30 m. Přestože jsme tady zůstali déle než v ostatních sbírkách, musel jsem skleníky procházet opravdu rychlejším tempem a i tak jsem to nějak nestíhal. Ve sbírkovém skleníku by musel člověk strávit celý den, aby si to aspoň trochu prohlídl. S nákupem to bylo taky tragické. Když už jsem došel s krabici k placení, zjistil jsem, že kolegové mají nějakou zajímavou rostlinu, kterou jsem přehlídl, tak jsem se musel vrátit zpět a tato situace se opakovala několikrát. Oblíbenými rostlinami byly např. bílé leniny, nebo uměle vypadající grusony. Co mi zde trochu vadilo, že u hodně rostlin nebyly jmenovky a po dotazu na majitele jsem často slyšel „dovoz Holandsko“, ale i tak velmi krásné kytky. Z této sbírky jsem odcházel nějaký rozčarovaný a jen jsem doufal, že ty následující už budou poněkud menší.

Další návštěva byla u Jaroslava Martince ve Svinišťanech. Část sbírky byla venku pod přístřeškem. Hodně zajímavých kaktusů i sukulentů. Co neušlo naši pozornosti, že co kytka, to roub. Obdivovali jsme taky převislé kaktusy, zejména „liští ohon“ (Hildenwintera). Druhá část sbírky byla ve vytápěném skleníku. Nechápal jsem, jak se takhle můžou rostliny nahustit na jednom místě. Zřejmě kdyby se přesadily, zabraly by několikanásobně více místa. Bylo zde opravdu všechno možné, stapelie, astrofyta, chamaocereusy, …. Z důvodu ucpání uliček jsem se do některých části skleníku nedostal a co se skrývalo na horních poličkách mi zůstane navždy utajeno. Ke koupi tady toho moc nebylo, ale hodně z nás si odnášelo např. řízky selenicereusu.

Nedělní oběd byl snad ještě náročnější než večeře. Žebírka, snad z půlky prasete, zvládli jen ti nejhouževnatější kaktusáři. Stěží jsme došli k autobusu a odjeli na odpolední návštěvu k Ladislavu Fischerovi v Hořicích. Kdo má rád lobivie, akantokalycia, mediolobivie, sulkorebucie a rebucie, tak tohle byl pro něho ráj. Mělo to ale jednu malou vadu. Všechny rostliny teprve nahazovaly poupata a tak jsme je nemohli obdivovat v plné kráse. Tady by stálo naplánovat ještě jednu návštěvu trochu později. Ve skleníku jsme mohli vidět také sbírku gymnokalycií.

Poslední návštěva byla u Mirka Sladkovského v Hořicích. Sbírka umístěna ve skleníku a několika stolech ve stráni. Zde se návštěva trochu protáhla debatou o Mirkových cestách a nálezech po jižní Americe. Oblíbenou kupovanou kytkou byl zde Tephrocactus geometricus nebo třeba Gymnocalycium citriflorum. Nakonec jsme se dobelhali do autobusu a vyrazili na zpáteční cestu do Plzně.

Na závěr snad můžu jen dodat, že už teď se těšíme na další zájezd.

Foto k článku naleznete na fóru http://kkplzen.eu v tématu Zájezd KKP 2012

   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.