Jak se dezinfikuje výsevní substrát

Jak jsem vymyslel, tak jsem i tvořil. Tajně jsem si vypůjčil z kredence plastovou misku s víkem, která se normálně používá na uchování potravin (co je dobré pro mě, to je dobré i pro kaktusy a naopak) a nasypal do ní substrát. Mikrovlnku jsem zapnul na MAX a 10 minut škvařil substrát. Pak jsem misku odnesl na balkon, aby mi to zchladlo. Najednou koukám, že je na podlaze písek. A průšvih je tu! V té nejlepší plastové misce, co jsem si v ní nosil do práce svačinu, je díra. Ještě že to Lenka neviděla, nějak tu misku vyhodím, zapřu a vůbec, sejde z očí - sejde z mysli. Že došlo k horšímu maléru, to jsem v této chvíli ještě nevěděl. Takže vyseji obvyklým způsobem do květináčků 4x4, dám do krabičky s průhledným víčkem, zaliji roztokem hnojiva a ... A nic. Všechna zálivka zůstala v krabičce, květináčky krásně suché. Čekám do druhého dne. Čekám týden. Neboť mě po měsíci přestalo čekání bavit, vezmu rozprašovač a ... A nic. Na povrchu květináčku je voda, ale nechce se vsáknout. Někde se stala chyba. Substrát se mi spekl takovým způsobem, že trvalo několik týdnů, než se postupným mlžením vše napravilo a substrát začal fungovat tak, jak má. A kupodivu i něco vyklíčilo...

 

Podzim 2005

Tak už jdu zase vysévat. S tou miskou, co jsem jí vloni zničil, to stejně prasklo. A už vím, proč se tam udělala díra - podle Milana Kůrky jsem tam nejspíše měl kamínek a ten se moc ohřál a propálil dno (takto to odhadl). Letos si misku brát nebudu, našel jsem skvělejší věc: mikrotenový sáček. Také se poučím z loňska a nebudu používat obyčejnou zem, zase by to nesálo vodu. Ale mikrovlnku, tu použiji určitě, každý dnešní správný kaktusář má extra svou, aby nedělal v kuchyni bordel. I u Pavlíčků jsem viděl mikrovlnku přímo na pracovním stole ve skleníku, takže je to pravda. Taky si jí musím koupit.

Vzal jsem sáček se substrátem, strčil do mikrovlnky nastavil na maximum a spustil. Sáček se pěkně nafouknul párou, až to vypadalo, že praskne. Tak jsem to přerušil, sáček jsem otevřel a pokračoval. Asi tak v sedmé minutě jsem už byl nedočkavý, otevřel jsem mikrovlnku a koukám, sáček se mi protrhnul. No tak si říkám, že to už asi bude stačit a odnesl jsem to na balkón. Ono to totiž děsně smrdí. Za 5 minut jdu na balkón a ono to stále smrdí. A ono to smrdí čím dál víc, a taky se z toho kouří čím dál víc. A tak když jsem odstranil zbytek roztrženého sáčku, vidím, že to co stoupá do oblak není pára. Je to kouř. A taky jiskřičky, které už začal vítr rozfoukávat po balkónu. Naštěstí jsem to vysypal do záchodu včas, plameny ještě nevyšlehly. Nikdy jsem nechápal, jak může dojít v domácnosti k požáru. Teď už vím, jak je to jednoduché. Ten vyslechnutý komentář si jistě dovedete představit. 3 hodiny jsme větrali průvanem.

Nicméně jsem stále měl odvahu vysévat. Takže nový sáček, nový substrát a šup s tím do mikrovlnky. A už ne na 10 minut a na maximum, ale na méně. Jenomže se vyskytla další nepříjemnost. Ta vlhkost z obou dávek substrátu se mi vysrážela na vnitřních stěnách trouby a zevnitř se začaly ozývat zvuky podobné elektrickým zkratům. Neboť se bojím bouřky, hromy a blesky jsem vydržel poslouchat pouze 3,5 minuty. Samozřejmě za rohem na chodbě, co kdyby to vybouchlo.

Nakonec to dopadlo docela dobře. Nevyhořeli jsme, mikrovlnka funguje, substrát vodu nasál a plíseň zatím není.

 …a na závěr krátký doslov

Tento text vznikl úplnou náhodou v podstatě ve stejnou dobu jako článek na shodné téma uveřejněný v 5. čísle minulého ročníku zpravodaje. Ale protože jsem otálel s odesláním mého textu Petru Česalovi, nachází se tento příspěvek až v tomto čísle zpravodaje. Takže návod jak na to a jak se vyhnout jistým komplikacím jste si jistě přečetli už dříve. Tak hurá do toho a hodně úspěchů!