Konzervace pylu II

V prvním čísle našeho zpravodaje z letošního roku vyšel článek Henryka Sikory o možnosti konzervace pylu. Pro ty kteří vysévají jde o velice významný článek, o kterém by bylo vhodné rozvést větší diskusi. Henrykova manželka Lenka (také členka našeho klubu) je genetička a zaobírá se genetikou rostlin, takže předpokládám, že informace, které Henryk použil, pocházejí od ní a lze je mít za velice fundované.

Již před patnácti lety jsem také přemýšlel o tom, jak opylit rostliny, jejichž květy se nesejdou. K tomuto účelu jsem si pořídil starý diplomatický kufřík, jehož obě poloviny jsem vyplnil polystyrenem, do které jsem si tenkrát vyřezal různě tvarované otvory na lupu, pinzety, peán, skalpel, nůž, skleničky s chemií, sáčky, gumičky, ale především na umělohmotné zkumavky v kterých byly zátky se štětečky, které vyrábím z tyčinek do uší a lidských vlasů, protože umělohmotné špatně chytají pyl. Možná někteří pamatují, jak jsem s tímto kufříkem navštěvoval jejich sbírky a z některých rostlin jsem si pyl odebíral. Doma jsem pak zkumavky s pylem dával do mrazáku, a když mi ve sbírce vykvetla kýžená rostlina, tak jsem jí tímto pylem opyloval. Úspěšnost „Střídavě oblačno“. Prostě někdy se to povedlo a někdy ne. Abych celou věc zjednodušil, tak jsem v pozdější době takto pyl bral pouze od rostlin, o kterých jsem věděl, že v mém skleníku kvetou a opyloval je bez dalšího uchovávání pylu.
Asi tak před deseti lety se mi někdo vloupal do skleníku a tento kufřík (stále přemýšlím k čemu mu bude) mi ukradl. Stále uvažuji, že se ke kufříku vrátím, protože šlo o dokonalého pomocníka a člověk měl vše po ruce, třeba při roubování, sběru semen apod. Článek Henryka ve mne aktivitu v tomto směru zase burcuje. Když už se do toho zase pustím, chtěl bych pokračovat ve využití pylu k opylování a při tom se neučit jen z vlastních chyb, ale postavit tuto činnost na znalostech a zkušenostech odborně zdatnějších kolegů. Pyl jsem vždy sbíral naprosto suchý za slunečného dne. Správně? Jak dosáhnout ochranné atmosféry nevím a neřešil jsem to, což asi byla chyba. Jak na to? Pyl jsem ukládal do tmy do mrazáku. Správně? Před opylením jsem zkumavku vyndal a nechal pyl tak půl hodiny rozmrznout, ale stále jsem jej chránil před světlem, nikoli před teplem slunného dne. Pak jsem květ opylil a doufal. Pyl jsem uchovával tak maximálně měsíc, přes to byla úspěšnost tak okolo 20 až 30 procent. Co zlepšit? Co změnit? Poraďte.
Dále bych se chtěl zeptal Lenky. Z přírody víme, že mnoho živočichů a rostlin z pragmatických důvodů je podobných jiným živočichům, nebo rostlinám, s kterými nejsou geneticky vůbec příbuzní. Daly by se kaktusy geneticky zkoumat do té míry, že by se odhalila jejich genetická příbuznost a nestavěli bychom pouze na fyzickém vzhledu, postaveném na některých znacích. Dokáži si živě představit, že v některých rodech máme začleněné druhy, které sem vůbec nepatří, ale znaky toho rodu jsou dány vývojem, neboť třeba vedou k úspěšnějšímu opylování, lepší ochraně apod. Ne snad, že by to nebylo jedno, ale aspoň by genetika zatrhla snahy některých jedinců s přejmenováváním a přeřazováním nejen jednotlivých druhů, ale mnohdy i celých rodů. Také by řešila i otázku, jestli byl již tento kaktus objeven a nebo jde skutečně o nový druh. Ono je v podstatě jedno, jak se kaktus jmenuje a kam je zařazen, ale všichni cítí, že je nutné ve věci udělat pořádek, aspoň v tom smyslu, abychom rostlinu nazývali stejně a věděli o jaké mluvíme. Nepomohla by v tom směru genetika?