Revoluční metoda opylování rostlin rodu Dorstenia

Ve sbírce sukulentů plzeňské botanické zahrady se nedávno objevilo několik velmi pěkných, vzrostlých exponátů rostlin Dorstenia ellenbeckiana. Největší kaudex měřil v průměru dobrých 10 cm.

Jelikož s pěstováním tohoto druhu nemám žádné zkušenosti, byla jsem při jejich kultivaci dosti bezradná. V zimě rostliny shodily listy, takže jsem je od té doby držela na sucho. Koncem jara jejich vegetační vrcholy začaly ožívat a některé rostliny vytvořily úžasná, bizardně terčovitá květenství. Jelikož trpím mánií, dostat semínka z čeho se dá, začala jsem přemýšlet, jak to učinit s těmito rostlinkami.

Terče různých rostlin jsem začala k sobě přitiskávat, ale úspěch se nedostavil. 

Při jedné z četných rozprav během kaktusářského zájezdu jsem se o své úpěnlivé, leč neúspěšné snaze zmínila kaktusářskému kolegovi – odborníkovi. Tento si bez zaváhání vzpomněl, že kdesi v časopise četl, že je dobré pokapat terče vodou, a nebo úplně nejspolehlivější je metoda, když květy “přeleze” nějaký slimák. 

Pár dnů nato jsem k mé nemalé nelibosti ve výsevech objevila malého slimáka. Jako vždy jsem utrousila nepublikovatelné slovo, popadla pinzetu a vykročila se škůdcem směrem, kde nechal sklenář díru. Cesta vedla jak už tomu historie chtěla kolem skupinky kvetoucích dorstenií. Z povědomí se vynořila kolegova rada, můj krok se zpomalil a já si řekla, že za zkoušku nic nedám. Nebohý slimejš byl popoháněn pomocí pinzety z terče na terč. Modlitbou jsem si přála, aby žádnému z mých kolegů nenapadlo zajít do skleníku a zjistit, co že to tu provádím. Operace se podařila, šnek pokrok vědy však zaplatil životem. Ono plazit se po aromatické rostlině, byv popoháněn pinzetou, asi není žádný med. Budiž mu útěchou, že s nasazením vlastního života přispěl k vytvoření dostatečného množství semen ohroženého druhu rostlin, která ihned po vysetí bezvadně vyklíčila. Vzniklo tak dostatečné množství malých semenáčků vzácné rostliny. Na ty čeká ještě spousta překážek během jejich života v podobě například larev smutnic, omylů při zálivce, hnilobných spór a tak podobně. 

Kolega – odborník při vyslechnutí tohoto příběhu netajil jisté pobavení. Ona představa pěstitele, který popohání pinzetou plže z květu na květ, není až zas tak běžná. 

Co z této zkušenosti plyne? Sebeabsurdnější pěstitelská metoda, které se dá šance uvést v život, nemusí vždy končit neúspěchem.