Pařeniště z pozinkovaných sádrokartónových profilů

Co nám ale nikdo nevezme jsou naše zážitky. Něco nás zklame, něco nás nadchne a něco nás dokonce inspiruje. Prostě, když se nám někde něco líbí, snažíme se to napodobit i ve své vlastní sbírce.

 Naposledy většinu z nás zaujala vzdušná pěstební kultura pana Fišera a Sladkovského a zejména výsledky, které v jednoduchých pěstebních zařízeních dosahují. Když vidíte ty úžasně vytrněné rostliny, které doma dusíte ve skleníku , nedá Vám to spát.

 Sice se snažím ve skleníku celoročně co nejvíce větrat , ale otevřené pařeniště to nikdy být nemůže. Pravda o potřebě vzduchu zejména pro horské rostliny je všeobecně známa a i já už nějakou dobu připravoval venkovní prostory pro některé své kytičky. Jenže jak už to tak bývá , práce je moc, plánů ještě víc a času se pořád nedostává. Přesto jsem už na jaře před zájezdem začal s přípravou vzdušného stanoviště. Zelenina ustoupila s nadšeným souhlasem mé manželky ( a to opravdu nemyslím ironicky) mým novým plánům a záhon se změnil v úhlednou kamenitou  poušť. Přeci jenom plevel je prevít a 5 cm vyměněné země za kamení vykoná spoustu práce za Vás - a plevel nemá šanci.

  

pareni02

 

Základní problém – z čeho vyrobit konstrukci se nějak vyřešil sám. Před rokem jsme dělali půdní vestavbu s použitím sádrokartonů a mě zbyly  pozinkované profily ze závěsné konstrukce. Manželka mě sice podezřívá , že jsem to tak spočítal schválně, abych nemusel loudit peníze z rodinného rozpočtu, ale ať. Třeba měla pravdu. Přece nepřiznám, že neumím počítat. Stejně by mi nevěřila.

 Sádrokartonové profily splňují většinu mých představ , které mám na konstrukci. Jsou lehké, pevné, trvanlivé, nevyžadují údržbu, jsou snadno dostupné v různých velikostech , snadno smontovatelné a za přijatelnou cenu. Profilů je celá řada a odpovídající velikosti lze do sebe zasunout - stačí jen spojit. Pokud by se snad někdo rozhodl realizovat takovouto konstrukci, pak doporučuji si nejdříve prohlédnout profily v některém obchoďáku, aby jste věděli, který typ se Vám opravdu bude hodit, ale kupovat rozhodně ve specializovaných stavebninách na sádrokartony, protože tam profily vychází výrazně levněji. Já jsem na pařeniště 4x4m spotřeboval 24 m profilů za cenu méně než 400 Kč.

 

 

 

Pro spojování jsem volil nýty, ale je také možné použít přímo originální samořezné šrouby, čímž se montáž ještě zjednoduší. Tvar a velikost konstrukce je libovolná dle individuální potřeby.

 Kvůli slimákům a lepšímu přístupu ke kytkám jsem sešrouboval pár dřevěných trámků jako vyvýšenou podestu (mimochodem taky  mi nějak záhadně zbyly ze stavby ) a konstrukci přišrouboval na ně.

 Pařeniště bylo téměř hotové, ale stále nepoužitelné. Plánoval jsem na zakrytí polykarbonát, ale na něj nebyly peníze a folii jsem moc nevěřil. Skleník už ale praskal ve švech a já musel něco vymyslet. Pak jsme jeli na náš zájezd a bylo po problému. Prostě mi bylo jasný, že folie musí stačit. V euforii po zájezdu jsem pak pařeniště zprovoznil během jednoho dne.

 

 

Pařeniště, foto: Josef Homolka

 

Pro začátek jsem vybral rostliny z rodů Lobivia , Acanthocalycium, Echinocereus a Rebutia. A musím konstatovat, že to byla úžasná proměna, která gradovala v září a říjnu. Zejména rostliny z rodu Lobivia a Acanthocalycium se činily. Pohled například na 6 cm velkou Lobivia boliviensis s více než 10 cm dlouhými trny byl opravdu úchvatný. Jenom rebucie mě trochu zklamaly. Čekal jsem od nich trochu víc. Sice jsou to horské kytičky, ale přemíra slunce byť s dostatkem  vzduchu se jim moc nelíbila. Málo rostly a spíše se trápily. No snad jim najdu někde jinde lepší místo. Pro letošek mám už ale spadeno na mnoho dalších rostlinek a moc se těším, jaké proměny se u nich v pařeništi dočkám. Prostě vzdušné pařeniště je dobrodružství  za pár korun, které Vám mohu vřele doporučit.

 

 

 

Poznámka redaktora:

Nedávno jsem sbírku Jirky Musila navštívil. Konstrukce z pozinkovaných sádrokartónových profilů se jeví jako velmi účelná a konstrukčně dostatečně tuhá. Autor také vyměnil folii za polykarbonát.