Coryphantha difficilis (Quehl) A.Berger

Je na umění pěstitele, aby se jeho rostliny příliš nevytahovaly, a alespoň tak trochu napodobily přirozený růst. Nicméně i na nalezištích se jedná o rostliny, které mají tvar těla protáhlý a některé se tím i vyznačují (C. erecta, C. clava a další). Dost pomůže pěstování ve volné kultuře s přísunem čerstvého vzduchu, mírnější zálivka (asi tak třikrát do roka).

I s tou snadnou kulturou je to všelijak. Většinou to tak platí, leč C. difficilis je výjimkou. Semenáčky jsou choulostivé a pravokořenná kultura je vzácná. Rostliny snadno ztrácejí kořeny a odumírají. Řešením bývá roubování. Je však nutno volit malé podnože tak, aby rouby přílišně nenarůstaly. Doporučuji vypěstovat rouby na Eriocereus jusbertii, a pak přeroubovat na Trichocereus pasacana, nebo rovnou hybridní Echinopsis. (Obdobně choulostivá je i C. werdermanii).

S rostlinami Coryphantha difficilis je možno se setkat v jižní Coahuile, jižně od Sirre Paila a severně od Sierra Parras, mezi městy Saltillo a Viesca. Vyskytují se zde celkem hojně.

Blízce příbuzné C. difficilis jsou C. borwigii a C. kracikii. C. kracikii považuji za extrémně vytrněnou C. difficilis, kde morfologický rozdíl plyne z trochu odlišného místa výskytu. Tedy o C. kracikii je možno uvažovat maximálně na úrovni subspecies C. difficilis. Nicméně v kulturách mezi pěstiteli je zažitý název Coryphantha difficilis a název je platný, jestliže je všeobecně přijet i když botanický systém by si vyžadoval odlišné třídění.

Pěstování C. difficilis je obtížné, což je výzva pro zkušené pěstitele. Koneckonců znamená obtížný, obtížně pěstovatelný!!!

 

Coryphantha difficilis