Časopis KAKTUSY a jeho 53. ročník v roce 2017

 Výzva novým předplatitelům

 Svoje první vlastní sešity našeho časopisu Kaktusy jsem dostal do ruky v září 1982. Tehdy jsem vyfasoval naráz všechna tři doposud vydaná čísla zmíněného ročníku. Bylo to na schůzi kaktusářů v Domě kultury v Ústí nad Labem, kam jsem, co by elév, začal pravidelně docházet. Dodnes si pamatuji na řadu publikovaných článků, fotografií, ale i drobniček, které mě nějakým způsobem ovlivnily, a které vnesly do mého se rozvíjejícího kaktusářského života náhled autora, jeho vlastní podání a předestření věci. 

Od té doby uplynula dlouhá doba a během ní se odehrála řada změn. Jedna výrazná – politická, několik neméně významných nástupů technických nebo snad technologických novinek, no a přirozeně došlo i na změny u mě samého. V poslední době proběhlo několik retrospektivních přednášek o „porevolučním kaktusaření“, na nichž jsem byl zaznamenán jako relativně štíhlý jinoch – i tady nastala změna, ale tu nemám až tak na mysli. Jde o změnu, kdy jsem byl vyzván Honzou Gratiasem, abych se z běžného čtenáře stal spoluautorem časopisu, abych se stal členem redakční rady. Psal se rok 1994. I časopis Kaktusy se hodně změnil a za posledních dvacet let se výrazně posunul. Největší změna však přišla poněkud nenápadně, plíživě, o to více však ovlivnila a stále ovlivňuje samotné pojetí a význam našeho časopisu. Tento zásadní obrat, který nelze kvantifikovat ani přesně zařadit do škatulky, je podmíněn právě oněmi změnami ostatními – politickými, technologickými a v neposlední řadě i ekonomickými – jedná se o skutečnost, že časopis Kaktusy není již jediným informačním zdrojem českých a slovenských kaktusářů jako tomu bylo před oněmi zhruba pětadvaceti lety! Záměrně teď pomíjím slovenský časopis, lokální periodika vydávaná některými kluby či publikace o kaktusech od nejrůznějších autorů a nakladatelů. Beru časopis jako informační platformu pro kaktusářskou komunitu „Československa“, jako periodikum, vycházející ve dvou či tříměsíčním odstupu, které může reagovat na novinky a zaujímat určité postoje.  V současné době je totiž časopis Kaktusy jedním z několika desítek tištěných periodik běžně dostupných po celém světě a čelí tlaku nepředstavitelně silné informační základny elektronických médií volně šířených po internetu.

V tomto prostředí a v této situaci se časopis Kaktusy ocitá trochu jako dospělý sirotek, který v minulosti dělal radost svému okolí, ale teď je válcován „vnoučaty“, která jsou rozmazlená blahobytem a neváží si tradice, jež má být v tomto případě průvodcem, nikoliv sevřeným vězením. 

Jsme si této změny, co by redakční a vydavatelská rada, dobře vědomi. V nedávné době proběhla řada diskuzí o tom jaký má časopis být, jakou má mít obsahovou náplň, jakou má mít grafiku, jak je třeba oslovovat stávající, ale především nové autory, atp., atd… Mnohdy to byly debaty velmi a velmi vzrušené, vypjaté, emotivní ale myslím si, že měly stejný cíl – zlepšit úroveň časopisu a tím přilákat i více čtenářů. Je však otázkou jestli tahle množina veličin má vliv na to, podaří-li se zastavit klesající počet předplatitelů nebo se musíme vydat ještě jinou cestou!

Možná cestou prosby k těm nerozhodnutým. Stálí předplatitelé vědí, co mohou od časopisu čekat, jaká témata budou zaznívat a většinou jsou s úrovní časopisu spokojení. Moje prosba směřuje především k jednatelům a předsedům oněch konkrétních klubů, kteří by nám měli pomoci a pokusit se oslovit své přátele a kamarády, kteří časopis neodebírají. To činím i já prostřednictvím tohoto článku a žádám všechny, kteří doposud nejsou rozhodnuti, aby se seznámili s časopisem a podpořili toto médium, které už 53 let přináší kaktusářům informace, bez kterých by naše hobby nebylo na takové úrovni, na které dnes je. A to v porovnání nejen s Evropou, ale troufám si říci se světem. Za dobu své existence od roku 1965 časopis Kaktusy potěšil čtenáře 272 jednotlivými čísly, 42 Speciály, což dává přibližně 11 000 stran! To jsou čísla, která stojí za to jistě podpořit.

K tomuto kroku jsem se odhodlal proto, že je před námi zajištění dalšího ročníku a máme tedy ideální příležitost, nabídnout časopis k odběru novým předplatitelům. Získat je pro zaplacení celoročního předplatného ve výši 270 Kč by neměl být zásadní problém. Jednak to není mnoho a jsem přesvědčen, že za tyto finance nabídneme čtenářům kvalitu, na kterou jsou zvyklí. Už teď víme, že kromě čtyř základních čísel vyjdou i dva Speciály, přičemž jeden mohu slíbit za sebe a Járu Šnicera. Budeme se v něm věnovat rodu Aztekium a věříme si, že čtenářům přineseme zásadní novinky v pojetí tohoto rodu, který v nedávné minulosti zaznamenal revoluci objevením nového dobrého taxonu.

Časopis Kaktusy se zdaleka nevyčerpal a je stále připraven zpracovávat nové a nové informace, vracet se k publikování dobrých pěstitelských rad a zásad, představovat zajímavé sbírky K+S nejen u nás, ale i v zahraničí, publikovat zajímavé cestopisy s tématikou našeho zájmu, ale také informovat o spolkových událostech. K tomu však potřebuje, kromě čtenářů, kteří si ho zaplatí, také autory. Bude mi tedy ctí, pokud se okruh přispěvatelů rozšíří o další kolegyně a kolegy, kteří mají o čem psát, a kteří mají chuť rozdělit se o své zkušenosti s ostatními. Tímto se přímo obracím např. na ty cestovatele nebo pěstitele, kteří vědí, že mají téma, ale nevědí si s ním rady. Nevědí jak článek sepsat, jak se o něj podělit se čtenáři. Redakční rada s některými novými členy bude ochotna pomoci, aby i začínající autor měl dostatek sebevědomí, motivaci a nebál se neúspěchu.

Máme před sebou výzvu. Pokusme se společnými silami zvrátit klesající počet předplatitelů! Jen tak se budeme ještě dlouho radovat z našeho milého časopisu Kaktusy. Reakční i vydavatelská rada udělají vše proto, aby se časopis líbil a aby obsahoval spoustu zajímavého počtení. Na to máme chuť i sílu. Možné to však je pouze s vaším přispěním – objednejte si proto časopis Kaktusy na rok 2017 a my vás nezklameme.