Lovec kaktusů - kniha vpravdě srdeční

I v kaktusářský literatuře mám pár takových srdečních kousků a mezi nimi jedno z vyjímečných míst zaujímá knížka od Karla Crkala: Lovec kaktusů o našem nejslavnějším kaktusáři Alberto Vojtěchu Fričovi.

Ta knížečka vyšla v roce 1983, což je v době, kdy jsem netušil, že budu kaktusářem, tohle poznání ke mně dospělo o nějakých šest let později. Můj kámoš Jirka Musil už v té době kaktusařil a nějak na mě tu „chorobu“ přenesl. Vzhledem k tomu, že člověk když pořídí nějaký kytky, tak má hnedka touho něco o nich zvědět, začal jsem shánět kaktusářskou literaturu kde se dalo.

Bohužel, v té době to nebyl úplně jednoduchý úkol. Internet nebyl k disposici, knížky v prodeji taky nic moc. Sice jsem něco koupil, ale hlavní štěstí jsem našel po antikvariátech a v knihovnách. No a ve vědecký knihovně v Plzni jsem si jednou zapůjčil právě knihu Karla Crkala: Lovec Kaktusů.

Přečetl jsem jí jedním dechem, a jestli jsem byl na začátku zapálenej kaktusář, tak na konci už jsem byl definitivně ztracenej. Bylo to fantastický setkání se světem výprav za kaktusy, byl to element dobrodružství, něčeho co jsme četli v knížkách ve stylu „Džunglí a pralesem“. Zároveň tu byly krásné Fričovské rostliny, které mi dodnes utkvěly v paměti, a mnohé z nich jsem si později prostě MUSEL pořídit, už jen kvůli nostalgii s jakou jsem vzpomínal na to, jak jsem z nich byl u vytržení, když jsem to četl poprvé. Taky tu byly pasáže o Fričových začátcích kaktusaření, které jsem měl snad úplně nejradši, jako začínajícímu kaktusáři mi to mluvilo úplně z duše. Rozhodně zajímavý bylo i vyprávění o Fričově působení u nás a jeho práci na poli vědy. Všechno napsáno děsně čtivě a s citem. Paráda.

Myslím, že jsem si to čtení půjčený z knihovny ještě tak dvakrát zopáknul, nicméně pak jsem dlouhý roky četl knihy jiný. Tu a tam jsem na tuhle výbornou knížku vzpomněl a pokaždý jsem si říkal, že si jí musím sehnat v nějakým antikvariátu. A jak to tak chodí, tak jsem to vždycky vytrousil z hlavy.

A pak přišla Chrudimská burza při zavírání sezóny, čtyři roky zpátky, kde jsem na Lovce kaktusů narazil u jednoho prodejního stolu, jak si spokojeně leží mezi jinýma kaktusářskýma knížkama.
Následovala okamžitá platba a bouřlivý setkání. Jirka Musil si jí taky pořídil (bylo víc výtisků), neb k téhle knize jím cloumá podobnej vztah a tím pádem jsme z toho měli radost jak malí klucí a furt jsme to kamarádům cpali do hlavy, jak z toho máme radost, jaká to je šťastná shoda okolností, jak je to úlovek skvělej a jak je to vůbec celkově výborný, že tu knížku máme. :-)
Koupě tohodle klenotu zcela zastínila veškerý jiný skvělý věci, co jsme získali. Taky když jsem přijel domů, tak jsem už u dveří hnedka zvěstoval rodině, že mám Lovce Kaktusů a nijak mi radost nezkalil fakt, že to na ně udělalo pramalej dojem :-)

A pak jsem si tu knížku pročetl znova a zase skvělý. Ale jiný, všiml jsem si, že si všímám jiných věcí. Taky jsem si najednou uvědomil, jak se kaktusářství mění, jaký bylo za Friče, jaký bylo v osmdesátých letech a jaký je dneska. Taky jsem si začal uvědomovat, že AVF byl fakt složitej chlapík. Začal jsem víc přemýšlet a všímat si tý tvrdý reality namísto tý romantiky.

Včera jsem na svým oblíbeným místě pro čtení opět dočetl poslední kapitolu lovce kaktusů. Zase to vidím jinak a vnímám to jinýma očima.  Zas vidím víc souvislostí a všímám si jiných detailů. Mnohem víc vnímám působení AVF v kontextu toho co tenkrát měli kaktusáři k disposici za informace, jaká byla literatura, jak těžko dostupná byla a jak musel AVF působit osvětově ačkoli dneska se možná náš názor s jeho rozchází. Zase mě to čtení potěšilo, protože mám rád čtivě napsaný knihy a tu se nic nezměnilo. To přetrvává.

Počítám, že si tu knížku ještě párkrát přečtu a určitě v ní najdu věcí, kterým jsem dřív nevěnoval pozornost. A zase si počtu. A to je to kouzlo opravdu dobrý knihy, v tom spočívá pravá kvalita a význačný místo v knihovničce. Což mi připomíná, že na ní musím vrátit obal a založit jí do výše očí….