Vzpomínky na Karla Buriana

Dostal jsem těžký úkol, abych napsal několik vět o kamarádovi, kterého jsem znal hodně dlouhá léta a to už od počátku vzniku našeho kroužku. Nebyl sice členem úplně od samého počátku, ale protože si pamatoval ještě pana Vaňouska, tak to musel chodit už do Pionýrského domu, odkud jsme se díky př. Habermannovi přestěhovali na lékařskou fakultu. Já jsem se s ním potkával ještě s řadou jiných přátel u Míry Slavíka. Setkávali jsme se zároveň s př. Virtem, V. Habermannem, p. Pecholdem, V. Masným, J. Krásným, R. Kalašem, V. Korandou, p. Jelínkem a to jsem ještě na řadu dalších zapomněl. Věřím, že mi to odpustí. Scházeli jsme se zde proto, že Míra Slavík bydlel v Libušíně 3, což bylo kousek jak do Pionýrského domu, tak na lékařskou fakultu, kde se konaly schůze až do energetické krize. Slavíkojc Rodina byla velmi vstřícná, měla ráda návštěvy a později jsme u nich obdivovali importy, které posílal Vlastík Habermann z Ameriky. Kafe zde teklo proudem. Zde jsem se poprvé seznámil s Kájou Burianem a od té doby jsme byli dobří přátelé. To bylo ještě dříve, než jsme společně zakotvili v Doubravecké partě, která byla většinou z Doubravky a proto tedy Doubravecká. Kája chodil do kroužku poctivě až do roku 1977, kdy se na pár let odmlčel. Od roku 1983 už se ale opět objevil a přivedl s sebou i syna Martina, se kterým společně chodili až do operace pravého kolena, což bylo před 11 lety. Operace ale nedopadla moc dobře, koleno bylo bolavé a dlouhou dobu ho omezovalo v běžném životě. Proto mne ani ve snu nenapadlo, že po 11 letech půjde na operaci i toho druhého. To bylo bohužel pro něj osudné, z operace už se neprobudil. Dával si velké naděje, co všechno stačí ještě udělat, když bude bez bolesti. Je mi moc líto, že se toto stalo právě jemu, který nikomu neublížil a stále měl úsměv na rtech. Pořád se snažil zachraňovat kytičky, které už to měly téměř za sebou, a většinou se mu to také povedlo. Bohužel jeho nikdo nezachránil. Stále si budu pamatovat jeho úsměv na rtech. Věřím, že si ho tak uchovám v mysli nejen já, ale i všichni ti, kteří ho měli rádi a s kterými se přátelil.

Václav Pittr

Zpráva o Karlově smrti mě velmi překvapila a zarmoutila. Znali jsme se od té doby, co se v Plzni oženil. Bydlel v té době u manželčiných rodičů Pod Záhorskem a tam, na zahradě, měl na dnešní dobu malou sbírku kaktusů. Nevzpomenu si, v kterém roce to bylo, myslím, že jsem ani nebyl ve výboru. Při mé první návštěvě jsem dostal spoustu malých semenáčků a říkal jsem, že mu za ně nic nemohu dát, byl jsem začátečník. Karel na to odpověděl: Však ono ti tam cosi doroste a pak mi také dáš. Pocházel z nějaké vesnice kdesi na Hané a lehký moravský přízvuk si zachoval stále. (Mimochodem z této vsi pocházel i další náš člen Hugo Heckel, rovněž zesnulý. Jistě si pamatujete na výrobky z koženky, které dodával na bály do toboly.) Potom jsme se často navštěvovali a já jsem mu mohl semenáčky oplatit. Kdo jste Karla znali, vzpomínejte na něho jako na dobrého člověka a kamaráda.

Jaroslav Šklebený

IMG 1009