Vzpomínky na Jirku

S Jirkou Krechovským jsme se setkali v roce 1961 a to jako trampové na Úterském potoce, kde jsme se zúčastňovali i různých akcí (potlachy) a v roce 1962, když jsme zakládali osadu T.O. TORNADO, byla také kromě jiných pozvána osada, za kterou jezdil Jirka T.O. El MORTE PLZEŇ. Tam jsme poprvé začali mluvit o tom, že mám nějaké kaktusy a pozval jsem Jirku, aby se přišel podívat. Takto začalo naše přátelství, které na nějaký čas přerušila vojna. Od roku 1967 jsme se už setkávali více jako kaktusáři. Na návštěvy kaktusářů jsme jezdili autem a nakupovali. Naše sbírky se začaly zvětšovat. Jirka byl o něco dříve v K.K. Plzeň a já jsem si dával na čas, ale na schůze kaktusářů jsme potom chodili spolu. Kromě kaktusů byla Jirkovou zálibou mineralogie a touha prohledávat různé, dávno zapomenuté, těžební šachty na stříbro a zlato (Šumava, Stříbrsko), o kterých mi později vyprávěl. V té době jsem ještě netušil, jak silný zájem o minerály se v něm projeví. Po roce 1980, kdy jsem prodal sbírku kaktusů, jsme se tak často nevídali, ale kromě občasných návštěv, nikdy nezapomněl přijet na Vejprnickou pouť (na koláče). Po roce 1990 se zastavil vždy, když jezdil na lokalitu nerostů okolo Sulkova, Lín a Tlučné a zároveň s ním přijížděl i pan Habermann a vyprávěli zážitky ze sběratelských nálezů. Později jsem se s minerály setkal u Jirky, byly krásně opracovány. To už se Jirkovi splnila dávná touha, jezdit za kaktusy do Mexika. Bylo hezké poslouchat jeho vyprávění při prohlížení diapositivů. Tyhle cesty stále opakoval až do posledních dnů. Tahle vzpomínka se stále opakuje při používání jím vyrobených věcí (konvička na zalévání atd.). Jaké by pro Jirku bylo asi překvapení, kdyby věděl, že jsem opět kaktusář.

114411m

333333m

010101m

11111111m