Na královnu nemáme

               A skutečně, od pátku na sobě zapracovalo poupě nesmírně. Bylo mě jasné, že tuto noc vykvete a v pondělí ráno bude po všem. Musím ho vyfotit, stůj co stůj. Ve svém foťáku jsem měl film exponovaný a jiný nemám. Co teď. Snad přítelkyně Hanička. Jako již mnohokrát nezklamala, všeho nechala a do zahradnictví jsme skoro běželi. Ale ouvej. Odpolední služba vše zamkla a odešla. Za hodinu přijde noční hlídač, ale čekat by znamenalo, prošvihnout ten zázrak otevírání květu, který jsem chtěl zachytit pánovitě.

Do zahrady se dostaneme přes vrata. Ta byla dvoudílná a spojoval je řetěz s visacím zámkem. Já bývalý paragán jsem byl na druhé straně hned, ale přítelkyně se zasekla v okamžiku, když přendala jednu nohu. Nepomohlo, ani když jsem vrata držel, aby se nekymácela. Letěl jsem proto do zahrady pro rozvrzané štafle a tak zabránil, aby se vrata příliš nezavírala.

Skleník byl samozřejmě zamčen a skleněnou výplní dveří jsme viděli, že už začal proces otevírání ohromného květu. Věděl jsem, že skleníky 8, 7 a 6 jsou propojeny „opojákem“ a to by v tom byl čert, aby některá z dvanácti vrat nepovolila. Povolila sice až ta sedmá, proběhl jsem zpátky až do osmičky a vyvrácením dveří jsem vpustil Haničku. Pozdě! Těch deset minut stačilo, aby se poupě plně rozvinulo. Čekal jsem, že třeba uvidíme i nějaký pohyb korunních plátků, ale ne. To nám smrtelníků asi nebude dopřáno. Máme ale pár krásných fotek otevřeného květu.

Kralovna-noci

Přítelkyně Hanička uvězněná na plotě, obrázek Oty Blechy

 

Pointa není šťastná. Vzali mě záda, já dva měsíce chodil na obstřiky, a když jsem v lednu přišel do práce, má osobní sbírka byla na valníku a šlahoun královny noci, který nesl tu nádheru, visel přes pant. Všude byl smích. Tak skončila má celá druhá sbírka. Dnes mám jen ty kaktusy, které vyhraju v tombole. Vzpomínám na vyjádření přítele Markuse: „Kaktusařím už hodně let a kaktusů mám čím dál míň“.

Kralovna-noci-2