Fotografujeme kaktusy (druhá část - dokončení)

Makrofotografie:

Každý objektiv, ať se jedná o ZOOM či stabilák (rozuměj objektiv se stabilní ohniskovou vzdáleností), má minimální vzdálenost na kterou lze zaostřit. (U čočky lidského oka je to asi 10 cm – možno vyzkoušet přibližujícím se prstem. Pozor na úraz!!!)

My však chceme, aby dvoucentimetrový kaktus zabíral celé políčko filmu! Takže musíme blíž - nastupuje makrofotografie. Toto lze technicky řešit třemi základními způsoby, různé kvality a ceny. Mimochodem: Ve fotografii je vždycky něco za něco. Většinou kvalita/cena a naopak! 

A) Předsádkové čočky Nejlevnější (cena kolem 1.000,--Kč) a nejméně kvalitní cesta k makrofotografii. Funguje tak, že se předsádková čočka našroubuje do závitu pro filtr a tím se změní vlastnosti objektivu co do minimální zaostřovací vzdálenosti. Výhodou je uvedená cena. Nevýhodou nižší kvalita, neboť se jedná o další optický člen na objektivu se svými chybami a zkreslením. 

B) Mezikroužky Nejpoužívanější způsob makrofotografie. Mezikroužek je člen, který se umisťuje mezi bajonet objektivu a těla kamery. Tím se oddaluje objektiv od těla za předpokladu zachování všech funkcí (přenos clony). Tímto způsobem se také změní minimální vzdálenost na kterou lze ostřit. Kvalita již odpovídá kvalitě použitého objektivu, neboť mezikroužek nemá optický člen. Většinou se vyrábějí mezikroužky 12, 24 a 36 mm. Zde je možno přikročit ke koupi neznačkového zboží například firmy Kenko, neboť na mezikroužku se nedá tolik zkazit. Jeden mezikroužek stojí cca 2.500,-- Kč, celá sada kolem 5.000,-- Kč. Pro naše účely plně postačí mezikroužek 12 mm, nechceme-li fotit roztoče vlnatky přes celé políčko filmu - v celé své obludnosti. 

C) Specielní makroobjektivy Jedná se o objektivy, které jsou specielně konstruované pro makrofotografii a svými vlastnostmi umožňují fotit z minimální vzdálenosti a tím dosáhnout zvětšení 1:1. Tím je rozuměno, že vločka o průměru 2 mm je na políčku filmu opět ve velikosti 2 mm. Uvedené značkové makroobjektivy se vyrábějí jako stabiláky s ohniskovou vzdáleností 50 mm nebo 100 mm. Tyto objektivy mají vynikající kresbu a barevné podání. Nevýhodou je jejich cena: u Canon EF 2,5/50 macro 15.000,-- Kč, u Canon EF 2,8/100 USM macro 25.000,-- Kč. Na trhu jsou též levnější neznačkové objektivy Sigma a Tamron, které ale nedosahují kvalit značkových objektivů (toto se týká i ostatních objektivů).

 

pc4367m-fotopc3467m-foto

 

Příslušenství pro makrofotografii: 

A) Stativ Nechť si laskavý čtenář fotograf uvědomí, že makrofotografii bez stativu fotografovat nelze! Jak bude později popsáno, je třeba volit delší časy závěrky, které již v ruce fotit není možné. Není třeba nákladných zařízení, nicméně je třeba počítat s částkou minimálně 1.000,-- Kč na nákup jednoduššího, pevného stativu s dobrou hlavou. Staré mosazné stativy raději odložte, chcete-li si udržet pevné nervy a dobrou mysl. Po namáhavém nastavení záběru foťák na těchto nestabilních stativech vždy trochu posune a člověk může začít s nastavováním znovu. Šetřte si duševní zdraví a investujete do stativu. Není třeba volit vysoké stativy. Budeme fotit převážně u země. 

B) Drátěná spoušť Při použití stativu je třeba vždy použít drátěnou spoušť. Je to zařízení, které spustí závěrku přes kablík, aniž by tak učinila chvějící se ruka fotografova. Pro naše účely zařízení nezbytné! 

C) Fotografické pozadí Černé! Veškeré experimenty s jinou barvou, bílou, či dokonce barevnou jsou nesmyslné. Věřte optimum je ideálně černé textilní neprůsvitné pozadí. Velikost je třeba volit dle velikosti kaktusu. Postačí tak 1x1 metr. Neprůsvitnost je velmi důležitá. Například praporovina prosvítá a nutno ji použít ve dvou vrstvách. Já používám hadr ze starého deskového fotoaparátu, který se používal jako přehoz přes fotografa, aby se mu lépe zaostřovalo. 

D) Odrazová plocha Slunce nám osvěcuje jen jednu stranu rostliny a tím vznikají při slunečném počasí stíny. Tomu se dá předejít použitím odrazové plochy. Sám ji nepoužívám. Tak trochu to ještě fotkám dlužím. Když jsem viděl při přednášce pár fotek od Míly Hájka, zaujalo mne nasvícení za použití odrazové polystyrénové desky. Byl znát rozdíl. Také je možno si počkat, až slunce nebude tak ostré, nebo až zajde. 

Ohromují vás částky, kolik co stojí? Focení rozhodně není levnou záležitostí. Něco se však dá ušetřit u našich sousedů, kde mají spotřební elektroniku lacinější a ještě si můžete odečíst daň (v Německu 16 %). Foťák si nechte předvést u nás, rozhodněte se pro typ, leč nakupujte jinde. Ve Waidenu hned za Rozvadovem je velkoobchod, kde ušetříte (nejsem jejich obchodním zástupcem …). Příkladně naši klubovou promítačku jsem vyhlédl v Praze, kde stála cca 6.500,-- Kč. Ve Waidenu ji měli v přepočtu za 5.500,-- Kč, takže klub ji pořídil po odečtení Mehrwertssteuer (DPH) za 4.600,-- Kč. Takže se neukvapujte pod tlakem ziskuchtivých prodavačů! 

Teď již víme čím fotografovat. Přistupme ke třetí otázce: Na co fotit? 

Máme přesně dvě možnosti. Pozitiv – Negativ. 

 

Negativní filmy: 

V obchodech poznáme negativní filmy tím, že mají příponu – color. Například: Fujicolor, Agfacolor, Equicolor a podobně. Zpracováním těchto filmů vzniká negativ a dalším zpracováním na minilabu pak pozitivní fotografie. Výhodou fotografií je možnost přidělání kopií. Fotografie se také dá pověsit na zeď, umístit do alba. 

Je třeba nakupovat ve specializovaných obchodech, kde mají filmy kvalitní, neprošlé, dobře uskladněné. Vyhněte se nakupováním u čerpacích stanic, či v trafice laciných filmů typu Kodak Gold. Doporučuji v současné době negativní profesionální filmy Kodak, například Kodak ProFoto za 110,-- Kč. Je dobrý a poměrně levný. Není umění koupit dobrou věc. Je umění koupit dobrou věc za dobré peníze. To platí ve fotografování plošně..

Jelikož prvním a absolutně nezbytným předpokladem fotky je její ostrost, nechávejte si v minilabech dělat fotky lesklé. Matem ztrácíte ostrost. Matné fotky přicházejí do úvahy, když máte v úmyslu retušovat (zasahovat štětečkem do hotové fotografie). 

 

Inverzní filmy: 

Inverzní filmy (přípona – chrome) se používají pro pořízení diapozitivů. Výhodou diáků je jejich snadná archivace a možnost projektovat na stěnu pro větší množství diváků. Uvědomte si, že bez inverzních filmů by nebyly naše oblíbené přednášky. Výhodou je také větší kvalita obrazu, než u fotografií. Nevýhodou je to, že vždy vznikne jeden jediný originál, který nelze opakovat, ani nijak upravit. Je třeba více pracovat před expozicí. Další nevýhodou je, že je potřeba k jejich reprodukci další zařízení – promítačka. 

Ještě jedna poznámka k filmovému materiálu. Je třeba si uvědomit, že se jedná o chemické látky, které jsou nejstálejší při 5 °C. Tomuto nejlépe vyhovuje umístění v lednici. Zvolte místo navrchu dveří (domácnosti, kde nejsou fotografové tam umísťují vejce), protože tam vaše drahocenné filmy nebudou potřísněny volně vytékajícími poživatinami. Budete-li filmy takto skladovat, nevadí vám nějaký ten rok po záruce filmového materiálu.

 

pc2328mfotopc1599m-foto

 

Otázka nejdůležitější, čtvrtá: Jak na to?  

Jedna rada pro začátek. Než se dobéřete k dobré fotce, vznikne mnoho špatných. Chcete-li být považován (a) za dobrého fotografa, nesmí ty špatné vidět ani životní partner. Když ukazujete dobrou fotku, nikdo nemusí vědět, že těch sto ostatních skončilo v odpadu. Nicméně existují dokonce fotografové, kteří špatné fotky ukazují na veřejnosti, či je dokonce publikují. 

Je třeba si uvědomit, že fotografování je vlastně volná tvorba a ne odraz skutečnosti. Takže neobstojí tvrzení: “Co furt máte, vždyť to tam tak bylo”. Nikoho nezajímá, za jakých okolností fotka vznikla, nebo čím, ale co vzniklo. Zda je to fakt dobrý a nebo ne. 

1. Krok: Výběr rostlinky Nefotografujte zásadně nekvetoucí rostlinu. Dříve nebo později se dostanete k téže rostlině, když pokvete. A co pak s fotkou, kde nekvetla. To raději vyfoťte více kvetoucích rostlin vícekrát. Je pak větší pravděpodobnost, že se některá povede. Zopakujte fotku, nespokojte se s konstatováním, že tuhle kytku už jste fotili předloni. Třeba to bude lepší. 

Rostlinku zbavte nečistot, zvadlých květů a podobně. Zvolte tu nejlepší stranu, myslete na to, co bude vidět a co ne.  

2. Krok: Světlo Denní světlo. Ještě jsem neslyšel o někom, kdo by při focení experimentoval s umělým světlem.

Rozptýlené světlo - Přímé slunce vytváří efektní stíny, leč z rostliny není vidět to, co bychom potřebovali. Je možno použít výše popsané odrazové desky.

Boční světlo - Čelní světlo vám nasvítí i pozadí a toto bude šedé místo žádaného absolutně černého a protisvětlo efektně nasvítí trny, leč rostlina bude tonout ve tmě. 

Světlu věnujte mimořádnou pozornost! Uvědomte si, že podstatou fotografie je odraz světla na filmovém materiálu! 

3. Krok: Aranžmá Co kaktusář, to jiný návod, jak absolutně dokonale pěstovat kaktusy. Co fotograf, to jiný návod na úspěšnou fotografii. Takže další popis se bude týkat toho, jak to dělám já. 

Vezmu židli s opěradlem, pokud možno rovným. Také je dobré ze židle smést hlínu, která je všudypřítomná v kaktusových sklenících. Nečistoty by mohli být vidět na snímku. Černé pozadí (fotografický hadr – viz výše) namočím (namočená látka je pak tmavší)! Přehodím přes židli tak, že látka zakrývá opěradlo i sedací část. Mezi těmito dvěma kolmicemi vznikne rádius – přechod je pak plynulý a není na fotce vidět. Látku nechám zavadnout – čerstvě namočená je lesklá! Židli natočím vůči slunci tak, že látka na opěradle je ve stínu a na rostlinu padá boční světlo (lepší je, když není přímé slunce, ale také nesmí být pod mrakem). 

Kaktus podložím květníkem tak, aby jeho vzdálenost od pozadí byla co možná největší (pozadí se pak rozostří). Nesmí však být vidět okraj. Pozor na skutečnost, že na fotce se objeví o malinký kousek víc, než vidíte v hledáčku. Je to divné, ale je to tak. 

Kameru umístím na stativu tak, abych viděl v hledáčku to co potřebuji. Čím více focený objekt (kaktus) vyplňuje hledáček, tím lépe. Zvětšení jde to dokonce tak do extrému, že není nutno vidět všechny konce trnů a všechny okvětní plátky na delší straně políčka (políčko je obdélník o poměru stran 2:3).

Volím převážně úhel záběru 45°, aby bylo vidět i do květu. Dlouhé květy kaktusů rodu Cleistocactus budu fotit samozřejmě raději ze strany.

Upevním kloub stativové hlavy a ještě jednou se ujistím, zda je vše, jak má být. 

4. Krok: Nastavení kamery Zaostřím raději manuálně – vypnu autofokus. Je možno odpustit neostrou zadní část rostliny, ale není možno odpustit neostrý přední trn rostliny. To je trestuhodné. Avšak není nutné ostřit na nejbližší část kaktusu. Asi tak jednu pětinu zvládne hloubka ostrosti. Takže je třeba optimálně zaostřit “o kousek dál”. Toto je možno kontrolovat zacloněním – kontrolou hloubky ostrosti. 

Nastavení clony a délky závěrky. Většina objektivů má clonová čísla v rozmezí 2,8 – 22. Čím vyšší číslo, tím větší zaclonění, tím méně světla prochází objektivem (a tak je nutno volit nižší rychlost závěrky) a tím větší hloubka ostrosti. Není nutno volit nejvyšší hloubku ostrosti, neboť by se mohlo stát, že bude ostré i pozadí, což je nežádoucí. Zpravidla je optimální volit druhou nebo třetí nejvyšší hodnotu clonového čísla. 

Rychlost závěrky si přiřadí přístroj většinou sám automaticky, jestliže tuto funkci z nějakých důvodů nevypneme. Díky stativu a drátěné spoušti se nemusíme bát dlouhých časů kolem 16, 8, 4 . Pro informaci: jedná se o zlomky sekundy. Pro výsledný efekt ostrosti fotky jsou dokonce tyto dlouhé časy žádoucí. Když chceme po objektivu, aby dobře vykreslil, musíme mu k tomu také dát čas! 

5. Krok: Exponujeme Plynule, dlouze, jako když se střílí ze vzduchovky. Pozor, ať spouští necukneme a vše nezkazíme! 

Otázka pátá, poslední: A co pak? 

Adjustace, neboli uložení fotografií. Fotky do alba. Neopomeňte nabídnout dobré fotky Petru Kutákovi do klubové knihovny. Diáky do rámečků, raději bez folie, aby postupným vyzráváním diamateriálu nevznikly barevné (Newtonovy) kroužky. A pak následuje odborná přednáška na naší členské schůzi, kde se můžete předvést. 

Na závěr: 

Uznávám, že psát o focení bez ukázek nestojí za moc, nicméně rozsah tohoto zpravodaje uveřejnění fotek neumožňuje. Jsem si plně vědom, že pojednání bylo neúplné, mnohdy nesrozumitelné. Prosím o doplňující otázky, rád je v některém příštím čísle Zpravodaje zodpovím, nepřesnosti napravím.

Nenechte se odradit počátečními neúspěchy. Těším se na mnoho dobrých fotek s kaktusy. Martine Halado, hurá do toho!