Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatuj si mě

Téma: Lobivia a Echinopsis od A do Z

Lobivia a Echinopsis od A do Z 08. úno 2013 12:18 #26250

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia maximiliana var. caespitosa /Purp./ Rausch 1975
- Echinopsis caespitosa Purp., MfK 1917/120
- Lobivia caespitosa Br. a R., Cactaceae 1922/52
- var. altiplani Ritt., Kakteen 1980/569
- Lobivia longiflora Y. Ito, Illustr. of Flower. Cacti 1967

Polní čísla:
HS 131 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba, Cercado, Cochabamba, Bolivia
HS 190 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
HS 191b - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami to Independencia, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
KK 811 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 814 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4200m
KR 169 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba to La Paz, Cochabamba, Bolivia
KR 230 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cordillera de Tunari, Cochabamba, Bolivia
KR 231 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Colomi, Cochabamba, Bolivia, 3200m
L 254 - Lobivia maximiliana v. caespitosa, Macusani, Puno, Peru, 4000-4100m
L 310 - Lobivia caespitosa fma., Santa Rosa, Ayopaya, La Paz, Bolivia, 2300-2400m
L 962 - Lobivia caespitosa, Kami, Ayopaya, Cochabamba, Bolivia, 2200m
WR 57 - Lobivia caespitosa, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 606 - Lobivia caespitosa, Cocapata, Cochabamba, Bolivia



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V těle a květu protáhlá Lobivia maximiliana (Heyder), tvoří velké skupiny, tělo cylindrické, 20 cm vysoké a 6 cm silné, 10 - 12 poněkud vroubkovaných žeber, areoly od sebe 1 - 2 cm, okrajových trnů 12, středové trny 1 - 4, až 7 cm dlouhé, všechny trny zlatě zbarvené až hnědé, jehlovité a poněkud zahnuté. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 5 - 6 cm široký, oranžově červený, zevně růžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2,5 cm silný a jen málo vlasatý, šťavnatý, lepivý. Semeno podobné Lobivia maximiliana (Heyde). Geografické rozšíření se rozkládá na území Cocapata, Challa, Tunari, Colomi, Tiraque až po Copachuncho. V Piscomayo jsem našel nejdelší otrnění.



Poznámka: Jak už jsem uvedl, je dnes tato varieta prosazována jako samostatný druh s varietami hermanniana, miniatiflora, violacea, durispina a charazanensis. Rozlišovacím znakem mají být přímá, nepřerušovaná žebra, delší květ se spíše zaoblenými a široce rozevřenými okvětními lístky, které nemají onen slámový charakter.
Samotná L. caespitosa je nesmírně variabilní ve svém vzhledu. Jednotlivá těla mohou být kulatá a maličká (např. L 310) i vysloveně dlouhá. Trny někdy sotva centimetrové, jindy tenké, zprohýbané a dlouhé. Květ je v popisu 7 – 9 cm dlouhý, ale třeba již zmíněná L 310 je miniaturizovaná i v květu, který je sotva 4 cm dlouhý.


A konečně barva květu je známá i karmínová až skoro fialová.



Lobivia maximiliana var. hermanniana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia hermanniana Backbg., Kaktus ABC 1935/413
- var. breviflorior Backbg., Kaktlex. 1966/208
- Lobivia caespitosa var. rinconadensis Ritt., Kakteen 1980/569

Polní čísla:
L 1002 - Lobivia hermanniana, La Paz, Murillo, La Paz, Bolivia, 3700-3800m
WR 203 - Lobivia hermanniana, La Paz, La Paz, Bolivia
FR 99 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Rinconada railway station, La Paz, Bolivia, 4000m FR 808 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Above Quillocolla, Cochabamba, Bolivia

Dvakrát foto Ladislav Fischer na nalezišti:




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tvoří velké skupiny, tělo 20 cm vysoké a 5 cm silné, cca 13 - 15 žeber trochu vroubkovaných, areoly 1 cm od sebe vzdáleny, okrajových trnů 7 - 9, středové trny 1 - 3, tenké, jehlovité a vzájemně propletené, až 6 cm dlouhé, zlatožluté až hnědé. Květ 7 cm dlouhý a 6 cm široký, vně fialovorůžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2 cm silný, jen málo vlasatý, šťavnatý, lepkavý. Semeno ledvinovité, stlačené, se šikmým, ostrým hilem. Typové naleziště severně od La Plazu. Pongo Rinconada. Tato populace stojí mezi Lobivia maximiliana (Heyder) a var. caespitosa (Purp.).

Lobivia maximiliana var. hermanniana WR 203:


Poznámka:V jednom starém čísle časopisu Kaktusy popisoval tuto varietu Bohumil Schütz. Na titulní straně byla tehdy barevná fotka. Čeho netuším. Snad nějaká forma sloupkovitě rostoucí formy L. hertrichiana, možná backebergii. Určitě to ale nebyla L. maximiliana (nebo caespitosa, jak libo jest) var. hermanniana.



Lobivia maximiliana var. charazanensis /Card./ Rausch 1975
- Lobivia charazanensis Card., Cactus 1957/257

Polní čísla:
KR 913 - Lobivia charazanensis, 4450m
L 300 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 301 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 302 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
WR 206 - Lobivia charazanensis, La Paz, La Paz, Bolivia

Foto Ladislav Fischer na nalezišti:


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85:
Habitem a geograficky stojí velmi blízko var. hermanniana (Backbg.), otrnění přesto vykazuje intenzivní žluté zbarvení a většina květů je žlutých. V rozšíření na východ najdeme ještě některé regionální odchylky, jako např. malé formy.

Poznámka: V případě, že bychom připustili oprávněnost rozdělení druhu na dva, tedy Lobivia maximiliana a Lobivia caespitosa, tvořila by tato varieta jakýsi přechod mezi nimi. Některé rostliny mají totiž žebra téměř souvislá (L. caespitosa), jiné dělená na šikmo stojící hrbolce (L. maximiliana). Rovněž květy jsou velmi variabilní ve tvaru, blížícím se oběma druhům a v některých případech připomínají dokonce i květy Lobivia pentlandii nebo pampana.

Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Rozkošné Kaktusy, Kristian

Lobivia a Echinopsis od A do Z 08. úno 2013 12:26 #26251

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia maximiliana var. miniatiflora /Ritt./ Rausch 1975
- Lobivia miniatiflora Ritt., Taxon 1963/124

Polní čísla:
FR 330 - Lobivia miniatiflora, Above Inquisivi, La Paz, Bolivia, 3300m
L 307 - Lobivia miniatiflora, Inquisivi, Inquisivi, La Paz, Bolivia, 2300-2600m
WR 452 - Lobivia miniatiflora, Inquisivi, La Paz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, 6 cm dlouhá a 2 - 4 cm silná, žeber 10 - 13, areoly 3 - 5 mm vzájemně vzdálené, okrajových trnů cca 12, středových trnů 4 - 8, až 5 cm dlouhé, zlatožlutohnědé. Květy 6 cm dlouhé a 4 cm široké, rumělkové, vně karmínové. Typové stanoviště - Inquisivi - Quime.

Poznámka: Tuto varietu nemám, představím ji na fotce Slávka Fischera z naleziště:




Lobivia maximiliana var. violacea /Rausch/ Rausch 1985
- Lobivia caespitosa var. violacea Rausch, K.u.a.S. 1979/161

Polní čísla:
WR 735 - Lobivia maximiliana v. violacea, Above Altamachi, Ayopaya, 3400 m
L 252 - Lobivia maximiliana v. caespitosa violacea, Cuyocuyo, Puno, Peru, 3500-3800m
WR 622 - Lobivia caespitosa (violacea), Pilcomayo, Cochabamba, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, kulatá, 4 cm silná, žeber 11 - 13, areoly od sebe 6 - 8 mm, okrajových trnů 6 - 9, středové trny 2, až 35 mm dlouhé, jehlovité a poněkud zahnuté. Květ 45 mm dlouhý a 35 mm široký, fialovorůžový. Typové stanoviště Altamachi.

Poznámka: Bohužel nemám ani tuto varietu, i když kvůli barvě květu bych ji rád. Tedy abych upřesnil, mám ji v loňském výsevu, ale dokud neuvidím květy, ... Tak raději odkaz:
http://www.succseed.com/shop/6903/art3/1144143/1144143-origpic-7a5a60.jpg nebo
http://www.tephroweb.ch/kuas/wr735.htm


Lobivia maximiliana var. durispina Rausch 1985

Polní čísla:
WR 204 - Lobivia durispina, La Paz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Skupinovitě rostoucí, 15 cm vysoká a 5 cm silná. žeber 10 - 12, areoly vzdálené 1 cm, okrajových trnů cca 10, středových trnů 1 - 4, až 4 cm dlouhé, silně šídlovité. Květ 75 mm dlouhý a 35 mm široký, okvětní lístky velmi krátké, takže celý květ vypadá poněkud trubkovitě. Typové stanoviště nad Tapacari.



Poslední úprava: 11. srp 2015 08:21 napsal HonzaC.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: josska, morče, horizontik, Rozkošné Kaktusy, Kristian, peri, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 08. úno 2013 16:45 #26258

  • peri
  • Avatar uživatele peri
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 775
  • Obdržená poděkování 4399
Našel jsem dole jednu L.lateritia WR 78,tak pokud se bude hodit, dejte ji prosím tam, kam patří.







Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: josska, morče, horizontik, Petr, HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 08. úno 2013 22:41 #26268

  • morče
  • Avatar uživatele morče
  • OFFLINE
  • TOP přispěvatel
  • Příspěvky: 1159
  • Obdržená poděkování 1942
HonzaC Precizní spoustu skvěleho čtení uplně ste mě naladil na jaro, a na výsevy, ale na to je ještě čas .Mám několik položek Lobivia maximiliana ,a nekolik sem sel už loni vypataj moc rostomile když jsou malí .s poz.morče.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 11. úno 2013 07:11 #26297

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
peri napsal:
Našel jsem dole jednu L.lateritia WR 78,tak pokud se bude hodit, dejte ji prosím tam, kam patří.

Děkuji, fotky jsem překopíroval. Doufám, že nebude někomu vadit, že tu budou vlastně dvakrát. ;)
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: peri

Lobivia a Echinopsis od A do Z 11. úno 2013 07:18 #26298

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
morče napsal:
... Mám několik položek Lobivia maximiliana ,a nekolik sem sel už loni vypataj moc rostomile když jsou malí .s poz.morče.
Včera jsem obhlížel kaktusy ve sklepě, jestli se neděje něco nepatřičného a zkoumal jsem i loňské výsevy. Hodně mě překvapilo, když jsem zjistil, že jsem loni vyséval asi 20 položek tohoto druhu. Já už na to úplně zapomněl. :lol: Byly to sice malé porcičky, ale jsem rád i za ně. Taky vypadají roztomile, ale to asi všechny semenáčky. Už se ale těší na vodu a na sluníčko. :)
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik

Lobivia a Echinopsis od A do Z 11. úno 2013 07:56 #26299

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA PAMPANA Br. a R., The Cactaceae 1922/56
- Echinopsis scheeri SD., Cact. Hort Cult. 1850/179
- Echinopsis scheeri Rümpler, Handb. Cactkde. 1885/611
- Echinopsis mistiensis Werd., Neue Kakteen 1931/84
- Lobivia mistiensis Backbg., Bl. f. K. 1934/12
- var. leucantha Backbg., Kaktus ABC 1935/229
- var. brevispina Backbg., Kaktus ABC 1935/229
- Lobivia aureosenilis Kníže, Biota 1968/253
- Lobivia glaucescens Ritt., Kakteen 1981/1331

Polní čísla:
FR 190 – Uyupampa, Misti, Peru
FR 1460 – Lobivia glaucescens, Moquegua – Torata, Peru
KK 427 - Pucara, Peru, 4000m
KK 428 - Pucara, Peru, 3800m
KK 429 - Lobivia pampana v. sanguiniflora, Caracara, Peru, 4000m
KK 437 - Lobivia aureosenilis, Tacurani, Peru, 4000m
KK 1023 - Lobivia mistiensis, Chachani, Peru, 4000m
KK 1594 - Lobivia glaucescens Ritt. Cuajone,3500m Peru
L 121 - Volcan Misti, Arequipa, Peru, 3600-4200m
L 245 - Pampa de Arrieros, Camana, Arequipa, Peru, 3500-3600m
WR 433 - Lobivia scheerii, Yura to Misti to Atico to Chala, Arequipa, Peru
WR 446 - Lobivia scheerii, Chala to Pampa de Arrieros, Arequipa, Peru
WR 666a - Lobivia scheerii (glaucescens), Moquegua, La Paz, Peru



Popis: Jednotlivá, někdy trochu odnožující, kulatá, 10 cm silná, olověně šedozelená, s dlouhým řepovitým kořenem, 20 - 30 žeber, ta jsou předělena spirálovitě na 2 cm dlouhé, hranaté hrboly, trnů je 7 - 20, jehlovité až elastické, až 7 cm dlouhé, červenohnědé až skoro černé, později šedé. Květ 7 cm dlouhý a široký, vnější lístky kopinaté, hvězdicově rozložené, fialovorůžové, vnitřní rumělkově červené, červené nebo též oranžové a žluté, většinou pastelově zbarvené. Plod kulatý, 2 cm silný, málo vlasatý, šťavnatý. Semeno leskle černé, 1,5 mm dlouhé, s šikmým, oválným hilem. Typové stanoviště: Peru, Pampa de Arrieros.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Srovnáme-li a vzájemně doplníme popisy od Salm-Dycka (1850), Rümplera (1885), Brittona a Roseho (1922), Werdermanna (1931) a Rittera (1981), dostaneme variační šíři druhu. U Brittona a Roseho je poprvé uvedeno naleziště, takže je možné se rozhodnout pro název Lobivia pampana. Já jsem našel tyto rostliny u Pampa de Arrieros (Lobivia mistiensis), zkoušel jsem je odlišit marně.

Jednou mě zavřeli v Chile a já uprchl do Moquegua, tam jsem našel také pozdější Lobivia glaucescens Ritt., při nejlepší vůli jsem ji ale nemohl odlišit. Kníže popsal ještě Lobivia aureosenilis z Tarucani s relativně krátkými květy, rozesílal ale pod tímto názvem Lobivia westii z Andahuaylas, o něco později zboží vyměnil a zasílal Lobivia pampana Br. a R., což může také souhlasit s nalezištěm.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento typ lobívie roste většinou jednotlivě, je kulatý, má dlouhý, silný hlavní kořen a žebra jsou rozdělena spirálovitě do hrbolců. Epidermis je zvláštně modrošedozelená (olověná) a ohebné trny jsou žlutorůžové, hnědé až černavé. Květy vytvářejí úzce paprskovité hvězdy, které od vnějšku dovnitř irizují od růžově červené po oranžově červenou nebo žlutou. Plod a semeno odpovídá typu Lobivia s vodnatou dužninou a podlouhlými, asymetrickými semeny. Britton a Rose určují jako naleziště Pampa de Arrieros u Arequipa, tyto rostliny se nacházejí kolem dokola na úpatí Volcan Misti a Chanchani.
Backeberg píše (Stachelige Wildnis 1943/195): „...když vlak dosáhl zvlněné náhorní plošiny Pampa de Arrieros, ...opustil jsem své místo pro jeden okamžik, abych přijal kaktusy, které... v okolí pro mě nasbíral. Když jsem zjistil obsah beden, našel jsem tam ty samé lobívie, které jsem při jedné výpravě viděl od Arequipa na Volkan Misti, novou Lobivia mistiensis“. Připustil tedy, že na lokalitě Brittona a Roseho, Pampa de Arrieros, rostou totožné rostliny jako na Volkan Misti, což mu ale nebránilo vytvořit synonymum Lobivia mistiensis s var. brevispina a var. leucantha.
Později přidal Kníže Lobivia moqueguana n.n., po počáteční opatrnosti ke Knížeho údajům našli Ritter a Buining v Moquegua (u Totora) zase ty samé rostliny. V cenných poznámkách našeho vědění je geografická díra mezi Arequipa a Moquegua, rostliny ale nevykazují na žádné lokalitě stanovištní znaky, takže rozeznáváme pouze jeden okruh forem.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 23581, 23869

Odkazy:
http://www.lobivia.pl/pampana/index.html
http://www.lobivia.pl/peru_2008/peru_2008.html
http://www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pampana&x=21&y=7
http://www.cactaceae.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=334&Itemid=1215
http://www.kakteenfreunde-muenster.de/gallery/main.php/v/kaktus-point/lobivia+pampana.jpg.html
http://galerie-kakteen-piltz.de/Lobivia%20pampana.jpg.htm
http://www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=216 - ale s fotkou L. maximiliana
http://public.fotki.com/audreyflavien34/collection/cactaceae-1/echinopsis/dscf8313.html

Možnosti záměny: Co se tohoto tématu týká, už jsem se informačně vyčerpal u Lobivia maximiliana (26234) a v tomto příspěvku zde (23587).



Poznámky: Před několika lety jsem vyséval semena od Slávka Fischera a mezi nimi i Lobivia sp. Santa Ana s dodatkem "trny až 15 cm". Už u Lobivia ferox jsem psal o tom, co si myslím o slůvku "až" v těchto případech, ale u této položky to zřejmě tak moc přehnané nebude. Už malé semenáčky dělají trny úžasně silné a dlouhé a od 2 cm kvetou. Podle Slávka by se mělo jednat o nějakou formu Lobivia pampana, proti čemuž celkem nic nemám, a proto ji zařazuji sem. Loni jsem na nich poprvé dělal semena, doufám, že potomstvo bude stejně atraktivní jako rodiče. Tady jsou:






Bylo to v roce 1973, co jsem jako patnáctiletý kluk na výstavě hradeckých kaktusářů zíral s otevřenou pusou na nádherně barevné květy kaktusu, u něhož byla jmenovka Lobivia scheerii. Kombinace žluté s oranžovou v podélných proužcích a všechny ty barvy tak zvláštně tlumené, prostě nádhera. Hned jsem běžel do prodejní části a ptal se, jestli by nebyla. Nebyla. Ty květy mi ale utkvěly v paměti. Až o hodně let později jsem je viděl znovu ve sbírce pana Rektoříka. Zde byla jmenovka Lobivia mistiensis. Hlavně tu ale byla odnož a ochota ji odříznout. Tak jsem získal svoji první pampanu a je na první fotce tohoto příspěvku. Pak mi do květu dorostly semenáčky L. pampana, L. mistiensis a také L. pampana var. scheerii z různých zdrojů a byl z toho pěkný zmatek. Barevná škála květů úžasná, jen ten tvar, tlumenost barev a často i proužkování okvětních plátků zůstalo na všech. Konečně se mi dostala do ruky kniha W. Rausche Lobivia 85 (měl jsem ji dříve než Lobivia 75) a koukám, že všechna ta jména jsou vlastně synonyma. A bylo po zmatku.
Bohužel jen na chvíli. I pan Rausch uznává, že jako první jméno použité pro tento okruh rostlin bylo Echinopsis scheerii. Pravda, bez udaného naleziště. To ale na prioritě nijak neubírá a podle mě by se druh měl dnes jmenovat Lobivia scheeri. Snad proto, že první tento kaktus jsem viděl právě pod tímto jménem, jsem se nějak nemínil úplně smířit s tím, že by mělo zapadnout. Po letech jsem si samozřejmě na Lobivia pampana zvykl. I tak mě ale potěšilo, když jsem se dozvěděl, že tento názor nesdílím sám. Důkaz je zde http://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202004-37%20FE.pdf - str. 51 časopisu, str. 16 pdf. Tak nevím, naštěstí jmenovky zas až tak moc neřeším. Na ty květy se ale vždycky těším dál.



Lobivia pampana var. borealis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 387A - Lobivia tegeleriana v. borealis, Churin to Oyon

Popis: Kulatá, 4 - 6 cm silná, s malým řepovitým kořenem, žeber cca 17, jen málo se kříží v 1 cm dlouhých, hranatých hrbolech, OT 6 a 1 ST, tenké a zahnuté, až 25 mm dlouhé. Květ 5 - 6 cm dlouhý a 4 - 5 cm široký, oranžovo- až fialovorůžový, odleskující. Plod cibulovitý, červenohnědý s šedými a hnědými vlasy, šťavnatý. Semeno menší než u Lobivia pampana Br. a R. Domovina Peru, údolí Churin, blízko Oyonu.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem přinesl z údolí Churin Lobivia akersii, vyklubaly se z ní postupně dva různé typy. Vedle malých Lobivia tegeleriana (akersii) s oranžově zbarvenými, poněkud přivřenými květy to byly také rostliny s oranžovorůžovými až fialovorůžovými, pastelově vybarvenými, iridujícími, více rozevřenými Pampana - květy. Jak to vypadá, dá se u těchto forem poznat jednota západoandských populací (Lobivia tegeleriana - Lobivia pampana).

Poznámka: Tuto varietu nemám. Měl jsem jednu rostlinu pochybného původu, ale někam mi zmizela, neznámo jak.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: jmusil, josska, horizontik, Henry, Rozkošné Kaktusy, Kristian, Hanka, peri, DrTom, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 14. úno 2013 10:16 #26345

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA PENTLANDII /Hook./ Br. a R., The Cactaceae 1922/54
- Echinocactus pentlandii Hook., Curt. Bot. Mag. 1844/4124
- Echinopsis pentlandii SD., A.G.Z. 1846/250
- Echinopsis pentlandii Lem. 1860, Rümpl. 1885, K. Sch. 1898, R. Meyer. 1913, Schelle 1926
- Lobivia pentlandii Berger, Kakteen 1929/194
- Lobivia aculeata Buin., Succ. 1941/86
- Lobivia argentea Backbg., Kakt. ABC, 1935/413
- Lobivia aurantiaca Backbg., Die Cactaceae 1959/1400
- Lobivia boliviensis Br. a R., The Cactaceae 1922/52
- Lobivia bruneorosea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia carminantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia capinotensis Rausch, nom. nud.
- Lobivia hardeniana Boed., J.DKG 1935/24
- Lobivia higginsiana Backbg., The C.a.S.J. 1933/31
- Lobivia johnsoniana Backbg., Kakt. ABC 1935/234
- Lobivia leucorhodon Backbg., Kakt. ABC 1935/414
- Lobivia leucoviolacea Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia omasuyana Card., K.u.a.S. 1955/22
- Lobivia raphidacantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia rossii var. bustilloensis Ritt., Kakteen 1980/579
- var. carminata Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. salmonea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. sanguinea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. sayariensis Ritt., Kakteen 1980/580
- Lobivia schneideriana Backbg., BfK 1937/12
- var. carnea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. cuprea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia titicacensis Card., Cactus 1959/183
- Lobivia varians Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- var. croceantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- var. rubro - alba Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia wegheiana Backbg., Bull. Cact. Belgie 1933/8
- var. leucantha Backbg., Kaktus ABC 1935/231


Polní čísla:
FR 107 - Challapata, Oruro, Bolivia
FR 333 - Achacachi, La Paz, Bolivia
FR 333a - Machacamarca, Oruro, Bolivia
FR 348a - Betanzos, Potosí, Bolivia
FR 794 - Ventillas, Potosí, Bolivia
FR 972 - La Paz, La Paz, Bolivia
HS 193 - Tapacari, Tapacari, Cochabamba, Bolivia
HS 194 - Totora, Tapacari, Cochabamba, Bolivia
KK 1538 - Sicuani, Peru, 3500m
KK 1539 - Cuzco, Urcos, Peru, 3000m
KK 1997 - Juliaca, Peru, 4000m
KK 425 - Ayaviri, Peru, 3800m
KK 426 - Lobivia pentlandii v. albispina, Juliaca, Peru, 4000m
KK 441 - Puno, Peru, 4200m
KK 702 - Puno, Peru, 4000m = L. pentlandii v. albiflora
KK 703 - Lobivia pentlandii v. forbesii, Puno, Peru, 4300m
KK 692 - Lobivia argentea, Corque, Bolivia, 4000m
KK 621 - Lobivia boliviensis, Oruro, Bolivia, 4000m
KK 693 - Lobivia boliviensis, Toledo, Oruro, Bolivia, 4000m
KK 813 - Lobivia aurantiaca, Villa Villa, Bolivia, 3800m
KK 929 - Lobivia aurantiaca, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 751 - Lobivia brunneo-rosea, Eucaliptos, La Paz, Bolivia, 4000m
KK 817 - Lobivia higginsiana, La Paz, Sapahaqui, Bolivia, 4000m
KK 436 - Lobivia titicacensis, Lago Titicaca, Peru, 4000m
KK 440 - Lobivia titicacensis fma., Ilava, Peru, 4000m
KK 1025 - Lobivia schneideriana, La Paz, Bolivia, 4000m
KK 699 - Lobivia raphidacantha, Auicaya, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 977 - Lobivia raphidacantha, Tolapampa, Bolivia, 4100m
KK 706 - Lobivia carminantha, Charazani, Bolivia, 3000m
KK 707 - Lobivia leucorhodon, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 633 - Lobivia leucoviolacea, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 628 - Lobivia wegheiana v. leucantha, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 632 - Lobivia wegheiana, Huancana, Bolivia, 4200m
KK 1352 - Lobivia johnsoniana, Potosi, Bolivia, 4000m
KK 630 - Lobivia varians, Challapata, Bolivia, 3800m
KK 631 - Lobivia varians, Challapata, Bolivia, 4000m
KK 700 - Lobivia varians v. paznensis, Pazna, Bolivia, 4300m
KK 704 - Lobivia aculeata, Tinquipaya, Potosi, Bolivia, 3500m
KR 224 - Lobivia pentlandii v. boliviensis, Oruro, Oruro, Bolivia, 3600m
KR 291 - Lobivia pentlandii fma. wegheiana, Oruro, Oruro, Bolivia
KR 687 - Lobivia pentlandii
L 135 - Puno, Arequipa, Peru, 3600-4000m
L 306 - Isla del Sol, Lake Titicaca, La Paz, Bolivia, 3800m
L 423 - road from Oruro to La Paz, Aromas, La Paz, Bolivia, 3800-4000m
L 969 - Omasuya, Omasuyos, La Paz, Bolivia, 3500m
RBC 370 - Lobivia omasuyana, Penas, La Paz, Bolivia, 3740m
RBC 379 - Lobivia leucorhodon, Bolivia
RH 144 - La Paz to Oruro, La Paz, Bolivia, 4000m
RH 149 - Panduro nr, Oruro, Bolivia, 4100m
RH 151 - Caracollo to Cochabamba, Oruro, Bolivia, 3900m
RH 153 - Oruro X, Oruro, Bolivia, 3900m
RH 157 - Lobivia pentlandii v. aurantiaca, Challapata, Oruro, Bolivia, 3700m
RH 19 - Lobivia pentlandii v. titicacensis, Isla del Sol, La Paz, Bolivia, 3850m
RH 436 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 437 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 438 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 670 - Leque Palca, Oruro, Bolivia, 4200m
RH 836 - Caracollo to La Paz, La Paz, Bolivia, 4100m
WR 201 - La Paz, La Paz, Bolivia
WR 252 - Lobivia pentlandii v. sayariensis, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 298 - Lobivia pentlandii v. hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia
WR 462 - Lobivia pentlandii v. sayariensis, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 625 - Lobivia pentlandii v. hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia
WR 956 - Palca
WR 623 - Lobivia hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia

Dvakrát foto Slávka Fischera z nalezišť:




Popis: Tělo kulaté až oválné, cca 12 cm silné, od spodu odnožující, leskle tmavozelené, 13 - 15 žeber, v areolách šikmo přerušené, areoly vzdálené 1 - 1,5 cm, okrajových trnů 9 - 12, nestejně dlouhé, cca 1,5 cm, středové trny 1 - 2, jehlovité až ohebné, žluté až hnědé, až 10 cm dlouhé. Květ 5 - 7 cm dlouhý a 4 - 5 cm široký, žlutý, oranžový,růžový, červený až fialový s bělavým jícnem. Plod kulatý, 1,5 - 2 cm silný, šťavnatě lepkavý. Semeno oválné, matně černé, stlačené, s šikmým, oválným hilem.





Citace W. Rausch – Lobivia 85: Zeměpisné rozšíření zasahuje od jižních břehů Titicaca přes La Paz, Oruro, Llallagua až po Potosi. Je skoro nemožné rozeznat regionální varietu. Snad var. hardeniana (Boed.) z Potosi jen se žlutým květem nebo menší formy var. sayariensis (Ritt.) z Challa - Capinota atd., ale u Eucaliptos jsem našel impozantní směs trnů a květů, kde by každé oddělení vypadalo jako vykonstruované. Díky této variační šíři je také pochopitelné, že máme v literatuře použito tolik názvů, již před více než 100 lety existovalo 50 - 60 názvů variet, které se později díky lepším znalostem vyjasnily jako hybridy.

Tyto formy jsou prioritním typem pro rod Lobivia. Od poznání těchto malých Echinopsis nás malé květy zaměstnávají, už Salm - Dyck píše (A.G.Z. 1855/339): „Pochybnost, která zde panuje, musí řešit sama budoucnost a jí také musíme přenechat rozhodnutí, zda má být odloučena malá skupina krátkokvětých Echinopsis, a toto odloučení snad bude docela účelné.“ Lemaire si zahrává s myšlenkou (Les Cactes 1868/69): „. . . echinopsy jako takové s dlouhými a delší s krátkými květy oddělit“. Rümpler (1885) a Schumann (1898) dělí rod na „Tuberculatae“ a „Costatae“, rozdělení, které pozornost květům nevěnuje, a tak se K. Meyer soustřeďuje znovu na květy (MfK 1913/185): „Zcela zvláštní oddělení z rodu Echinopsis představuje Echinopsis pentlandii SD. se svými varietami . . . především ale díky svým od ostatních echinopsů zcela odlišným květům dávají podnět k velmi protichůdným názorům.“ Konečně roku 1922 se u Brittona a Roseho narodil rod Lobivia.





Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento typ je nejstarší a nejznámější krátkokvětá „Echinopsis“, která byla spolu s Obrepanda a Cinnabarina již po nálezu z rodu Echinopsis vyjmuta, byla představena poprvé při popisu jako Echinocactus. Později byla přeřazena do oddělení Tuberculatae. První zprávu o rostlině přivezené do Evropy Pentlandem v roce 1840 najdeme v Curt. Bot. Magazin 1844/4124 jako o Echinocactus pentlandii spolu s krásným vyobrazením. První popis byl uveřejněn v tomtéž zahradnickém časopisu 1846/250 jako Echinopsis pentlandii SD. společně s Echinopsis maximiliana Heydr. Později bylo registrováno takové bohatství forem, že je v literatuře uvedeno podle Schumanna v roce 1850 u Celse na 60 variet. Dnes víme, že to bylo zcela přirozené, protože na stanovišti se sotva najdou dvě stejné rostliny.V Revue Horticol 1860 je popsáno stále ještě 24 variet, které jsou u Schumanna (Gesamtbeschreibung 1902) redukovány na 6, aby od třicátých let do současnosti se zvedl druhových názvů díky nové sběratelské činnosti znovu na cca 20. Stálé záměny s Lobivia maximiliana vypadají nepochopitelné, vždyť vyobrazení z roku 1844 ukazuje otevřené trychtýřovité květy s šeříkovou barvou (fialovorůžovou), kterou u Lobivia maximiliana nepotkáme. Tento omyl je zátěží literatury, na jehož důvod jsem dříve nemohl přijít.
Areál se rozkládá od jižního břehu jezera Titicaca, od Juliaca, Puno, Tiahuanaco, Copacapana, Achacachi, Puerto Acosta, La Paz, Campero, Perez přes Viacha, Eucaliptos po Oruro a Llallagua. Na všech místech rostou dlouze i krátce vytrněné, málo nebo hodně odnožující se všemi barvami květů, takže se sotva dají rozeznat nějaké stanovištní formy. Ritter jednou napsal (Taxon 1966/303): „... člověk žasne nad rozmanitostí květů zde hojné Lobivia pentlandii. Mezi barvami korunních plátků střetneme všechny od citrónově žluté přes zlatožlutou, oranžovou, rumělkovou, rubínovou, purpurovou až po fialovočervenou,...barvy jsou od shora nasycené po skoro bílý střed; velikost květů velmi variabilní, rostliny a otrnění velmi variabilní, ...vypadá to jako náhoda, jaká kombinace vznikne.“ Tak bude i Backebergova metoda srozumitelná, když v Stachliger Wildnis (1943/230) píše: „ Objevili jsme dobrou základnu pro lov a připravili jsme se na bivak... Když jsme druhý den v poledne jeli dále, nasbírali jsme z okolí našeho stanoviště mnoho nových druhů... Lobivia raphidacantha, leucoviolacea, wegheiana, varians a argentea.“ Pouze v Potosi a Huari-Huari se zdá být ohraničený areál jedné barvy květů (žlutooranžová), která byla pojmenována Boedeckerem jako Lobivia hardeniana. Další názvy pro tyto lokality jsou Lobivia boliviensis sensu Werd. a Lobivia aurantiaca Backbg. Barva trnů je od světle žluté po modročernou.
Další odlišnost nacházíme od Tapacari-Challa-Capinota ve směru Rio Caine (Isata) s jednotnou fialovorůžovou barvou květů, trny jsou někdy zahnuté a také semena jsou poněkud odlišná; Cardenas pojmenoval tyto formy Lobivia larae. Lobivia capinotensis Rausch byla pouhým jménem.
Tato skupina je podobná Lobivia maximiliana v trsovitosti růstu s vodnatým, lepkavým plodem s tenkou slupkou a asymetrickým semenem, odlišuje se však tmavohnědým až šedým habitem a vždy otevřenými, trychtýřovitými formami květů.





Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 333, 357, 2314, 2356, 2987, 2998, 3008, 3132, 16981, 17235, 19159, 22022, 22233, 23588

Odkazy:
http://www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_pentlandii/Lobivia_pentlandii/Lobivia_pentlandii.htmhttp://www.lobivia.pl/pentlandii/index.html
http://www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pentlandii&x=27&y=10
http://www.lobivia-online.de/webseite/template.php?pid=20 - do Bildersuche napsat pentlandii

Možnosti záměny: Ještě jednou použiju tento odkaz na už napsané: http://www.kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/295-Lobivia-a-jej%C3%AD-rodn%C3%A1-sestra-Echinopsis?limit=15&start=735#23587.





Poznámky: Lobivia pentlandii je moje srdeční záležitost. Proč? Byl to můj první vlastní kaktus, který jsem dostal k svátku v roce 1969. Už tehdy mi učarovaly jeho květy a nejspíš díky němu je pro mě rod Lobivia rodem číslo 1. Tu první pentlandku dokonce ještě v podobě odnože z odnože z ..... mám, raději v několika exemplářích a předpokládám, že s nějakou jejich odnoží se jednou nechám zpopelnit. Pokud čtete Chrudimské noviny, mám pro ně připravený o této konkrétní rostlině článek, třeba jednou vyjde. To je ona:


Asi tedy není divu, že mám pro tento druh slabost a vozím si ho snad z každého zájezdu znovu a znovu. V minulosti mě štvala jeho variabilita, neschopnost ze semen dopěstovat aspoň trochu uniformní jedince určitého Backebergova „druhu“. Teprve když pánové Rausch a Ritter všechny ty „druhy“ shodili pod jedno jméno a předložili důkazy o tom, že to všechno roste promíchaně a množí se to navzájem, ulevilo se mi. Jmenovky šly do popelnice nebo je na nich místo jména barva květu. A je mi dobře. Pentlandek mám přes metr čtvereční a toho místa vůbec nelituju. Dvě stejné byste těžko hledali. S evidovaným původem mám asi tři formy, ostatní jsou ze sbírek celé ČR (vlastně i SR). Další neseju, odnože mi stačí. Jednou z těch s PČ je i tato, setá jako Lobivia johnsoniana KK 1352. Na to, že se jedná o „pentlandku“, je docela uniformní. Na druhou stranu musím přiznat, že s tímto jménem a číslem jsem v různých sbírkách viděl i kytky zcela odlišné...


Zacházení snese Lobivia pentlandii tvrdé. Hodně vzduchu, sluníčko, vody tak akorát, jak u nás prší, mrazíky jí nevadí, letní vedra přežívá také, prostě bezproblémovka. Jako plus beru, že má tendenci kvést na jaře docela brzy, z lobívií snad nejdříve. Je to taková milá předzvěst toho, co mě pak v sezóně čeká. Navíc se celkem s květy trefuje do termínů našich výstav a věřte nebo ne, rozkvetlá pentlandka je hodně dobře prodejné zboží.



Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: jmusil, Mamlas, josska, Kristian, Hanka, dodo, jenda, jura, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 10:00 #26457

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA PUGIONACANTHA /Rose a Boed./ Backbg., Kakt. ABC 1935/235
- Echinopsis pugionacantha Rose a Boed., M.DKG 1931/272
- Lobivia pugionacantha var. flaviflora Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956

Polní čísla:
FR 81 - Villazón, Potosí, Bolivia
L 555 - La Quiaca, Jujuy, Argentina, 3400m
WR 92 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Fotografie Slávka Fischera z nalezišť:






Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá s kuželovitým, řepovitým kořenem, až 7 cm silná, matně šedozelená, žeber až 17, šikmo dělená na hranaté hrboly, okrajových trnů 5 - 7, až 2 cm dlouhé, vodorovně přilehlé, středový trn 0 - 1, až 5 cm dlouhý, nahoru stojící, všechny trny jsou rovné, šídlovité, dýkovitě zploštělé, žlutobílé nebo špinavě bílé s černou špicí. Květ je 45 mm dlouhý a 50 mm široký, žlutý až žlutooranžový, vonící. Plod kulatý, 1 cm v průměru, lepkavý až suchý, semeno velké, 1,8 mm dlouhé a 1,2 mm široké, ledvinovité, černohnědé, s nepravidelně hrbolatou testou a šikmým, eliptickým pupkem. Domovinou je La Quiaca a Villazon na bolívijsko - argentinských hranicích.

Tento typ se pozná podle vonících květů, suchých nebo polosuchých plodů a nepravidelně hrbolatých semen.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: U Brittona a Roseho (The Cactaceae 1922/60) najdeme zařazenou jednu lobívii bez jména, kterou popsal Boedeker v roce 1931 jako Lobivia pugionacantha. V pozdější literatuře je uváděna jako monotyp takzvané řady (Backeberg, Die Cactaceae 1959/1437; Krainz, S.DKG 1949/III). Zvláštní postavení jen kvůli dýkovitým trnům (- pugionacantha) nevidím tak přesvědčivé, různé exempláře vykazují přece i kulatý průřez trnů, na straně druhé existují i okruhy forem s více či méně plochými trny. Srovnáme-li přitom habitus, stavbu květů, plod a semeno, dostaneme množství podobných, avšak stanovištně zvláštních odchylek. Druh je charakteristický svým solitérním, kulatým až vejcovitým růstem s výrazným řepovitým kořenem, (8 – 15 cm vysoké rostliny podle Roseho žádný sběratel znovu nenalezl), trychtýřovité květy většinou voní, kulaté plody pukají nejen svisle, ale i horizontálně a jsou polosuché. Semeno vykazuje asymetrickou lobíviovitou formu, testa je zcela nepravidelně zformovaná, vrásčitá a pokrytá zbytky dužniny.
Typ, který se nachází u Villazon a La Quiaca (Bolívie – Argentina), produkuje většinou žluté květy, ale u Yavi kvetou žlutě, oranžově, růžově až červeně. Tato typová lokalita je nejjižnější z celého velkého areálu, který sahá odsud až daleko na sever. Tak můžeme nalézt od Yunchara až po Iscayachi Lobivia cornuta Rausch s jen žlutými květy a vychýlenými, kulatými hrboly (Lobivia pugionacantha má ostré hrboly); u Salitre Lobivia salitrensis Rausch s tmavě zelenou pokožkou a pouze červenými květy (var. flexuosa Rausch od La Cueva je jen formou); rostliny od Culpina jsou větší a mají také větší, žluté až oranžové květy, Ritter je pojmenoval Lobivia culpinensis, u Inca Huasi jsem našel formy podobné obří Lobivia pugionacantha o průměru až 10 cm a s červenými květy. Pojmenoval jsem ji var. haemantha Rausch; u Cucho Ingenio jsou dlouze a pestře otrněné rostliny s jen žlutými květy, které jsem publikoval jako Lobivia versicolor a konečně z nejsevernějších lokalit blízko Potosi na Mine Walterspiel se ukazuje variabilní okruh forem Lobivia rossii Boed., (- var. carminata Backbg., var. salmonea Backbg., var. sanguinea Backbg., Lobivia boedekeriana Hard., Lobivia stollenwerkiana Boed., jaké odchylky mínil Ritter ve svém seznamu jako Lobivia rossii var. bustiloensis 348 n. n. a var. sayariensis 348a n. n. mi není známo).



Odkazy:
http://www.lobivia.pl/pugionacantha/index.html
http://www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_pugionacantha/Lobivia_pugionacantha/Lobivia_pugionacantha.htm
http://www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pugionacantha&x=16&y=7

Možnosti záměny: Další docela variabilní druh, jehož krajní formy (a zejména var. culpinensis, rossii a versicolor) se dají zaměnit především za rostliny Lobivia pentlandii. Jak je odlišit? Jedna věc platí na 100 % (no, abych nekecal, tak raději na 99 %). Jestliže je šířka plně rozevřeného květu větší než jeho délka, jedná se o Lobivia pugionacantha. Opačně to bohužel neplatí, protože jsou dnes známé populace variet L. pugionacantha, které mají květ přece jen prodloužený a pak vypadá dosti podobně, jako květy Lobivia pentlandii, případně pampana. Dalším typickým znakem je, že květy L. pugionacantha voní. Někdy sice hodně slabě, ale voní. Nepomohou-li květy, určitě pomohou plody. Ty jsou malé a vysychající, proti L. pentlandii a pampana s plody velkými a šťavnatými.



Poznámky: Stejně jako např. Lobivia lateritia nebo chrysochete byl i tento druh ještě na konci minulého století ve sbírkách poměrně vzácný. Objevovala se ve větší míře var. rossii, ale i toto jméno bylo často u rostlin z okruhu L. pentlandii, které neměly s původní Lobivia rossii mnoho společného. V současné době je v nabídkách spousta sběrových čísel a zároveň se objevují i nové lokality.
Při pěstování je potřeba vzít do úvahy, že tento druh vytváří v zemi často mohutné řepy a úměrně tomu volit nádoby, substrát a zálivku. Čerstvý vzduch a hodně slunce je pro tyto horské kaktusy samozřejmostí. Růst rostlin je dosti pomalý, na druhou stranu kvetou velice brzy, často už jako centimetrové semenáčky.

Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: Jiri Kolarik, Kristian, dodo, peri, DrTom, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 13:22 #26460

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia pugionacantha var. cornuta /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia cornuta Rausch, Succ. 1972/42
- Lobivia adpressispina Ritt., Kakteen 1980/576

Polní čísla:
WR 500 - Lobivia cornuta, Yunchara, Tarija, Bolivia, 3900m
WR 651 - Lobivia cornuta, Iscayachi to Tarija, Tarija, Bolivia
FR 997 – Lobivia adpressispina, north-east of Villazon, Bolivia



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Květy podobné Lobivia pugionacantha, trny hnědé až černé a hrboly širší a plošší. Sbíral jsem tuto formu u Yunchara, Copacapana a Curque.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3061, 3093, 16615

Poznámky: Rauschův popis je natolik stručný, že si ho dovolím doplnit. Roste solitérně, tělo je šedozelené, matné, až 50 mm široké a stejně tak vysoké. Tvoří dlouhé řepovité kořeny. Žeber až 12. Trny pouze radiální, většinou 4 – 5, zřídka do 7, šídlovité hnědočervené až černé, později šednoucí. Horní pár bývá až 40 mm dlouhý. Květy 40 x 40 mm, žluté, z vnějšku hnědé.
Rostliny jsou to velice atraktivní, ale zpočátku velice pomalu rostoucí. Často se roubuje, pak ale vypadá hodně nepřirozeně. Zde na snímku jsou semenáčky ještě s juvenilním otrněním a s jejich prvními květy. Pro představu, květináč má hranu 5 cm.


Jaroslav Ullmann uznává jako samostatnou varietu i Ritterovu Lobivia adpressispina, zůstal však v tomto názoru osamocen.




Lobivia pugionacantha var. corrugata Rausch 1985

Polní čísla:
WR 176 - Lobivia pugionacantha v. corrugata, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo menší něž u typu, kulaté, 3 cm v průměru, světle zelená,s řepovitým kořenem, hrany na hrbolech jsou zvlněné, trny bělavé. Květy jsou poněkud menší, oranžové nebo také červené. Naleziště je blízko Yavi.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 19070, 3440, 3101



Poznámka: Zejména v mládí bývá hodně podobná var. cornuta, později ji odliší naprosto typická zvlněná a přerušovaná žebra (byť na různých rostlinách s různou intenzitou). Rausch píše o květech oranžových a červených, kvetou ale i žlutě.


V našich sbírkách je zatím velice vzácná. Jestli jsem napsal u var. cornuta, že roste velice pomalu, tak o této varietě to platí tuplem. Všechny 3 rostliny jsou ze semen WR 176 od L. Berchta.

Další variety zítra! ;) Snad. :P
Poslední úprava: 19. úno 2013 14:00 napsal HonzaC.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, Kristian, Hanka, DrTom, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 17:24 #26467

  • Jiri Kolarik
  • Avatar uživatele Jiri Kolarik
  • OFFLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 625
  • Obdržená poděkování 4064
HonzaC píše u L.pugionacantha: "..Typ, který se nachází u Villazon a La Quiaca (Bolívie – Argentina), produkuje většinou žluté květy, ale u Yavi kvetou žlutě, oranžově, růžově až červeně. Tato typová lokalita je nejjižnější z celého velkého areálu, který sahá odsud až daleko na sever.."

Tedy - obrázky, které jsem publikoval jako L.ferox "barevná" Questa Toquerro na str. 5 tohoto vlákna www.kkplzen.eu/index.php/forum/33-Rody-Kaktus%C5%AF-od-A-do-Z/23771-Echinopsis-a-Lobivia-od-A-do-Z?limit=15&start=60 je tedy asi spíše L.pugionacantha!? Jak se dozvídám detailněji, je to nejjižněší hranice rozšíření, tedy už v Argentině...z Bolívie je to pláň, tedy šíření možné bez problémů...

No, a tedy jedna fotka z lokality u Yavi...



Je to Lobivia pugionacantha...moc jich tam nebylo, to těch P.subterranea bylo více. Nijak zvláště jsem je ty lobívky nehledal, protože ty "feroxky" rostou na tak velkém areálu, že to fakt chce specialistu...
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 19:45 #26477

  • Mamlas
  • Avatar uživatele Mamlas
  • OFFLINE
  • TOP přispěvatel
  • Příspěvky: 2243
  • Obdržená poděkování 6172
Je to jak píše Jirka, lokalita u Yavi je typová pro var. corrugata (je i na Jirkově fotce) a nejjižnější. Qda Humahuaca končí u Tres Cruces, asi 150 km jižněji a tedy naleziště u WR 176 je poněkud nepřesně uvedeno, teda je-li to pugionacantha. Honzovy fotky mají rovné hrany hrbolů, ne zvlněné - viz Jirkova fotka nebo moje v odkazech. Jo, letos jsem sklidil celkem 8 semen a nevyklíčilo nic.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 20:06 #26479

  • juniperbushman
  • Avatar uživatele juniperbushman
  • OFFLINE
  • Velmi aktivní přispěvatel
  • Příspěvky: 321
  • Obdržená poděkování 704
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na Lob. pugionacanthu navazuje taxon Lob. thionantha (Acanthocalycium) a spol.!?
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

Lobivia a Echinopsis od A do Z 18. úno 2013 21:20 #26483

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Mamlas napsal:
Je to jak píše Jirka, lokalita u Yavi je typová pro var. corrugata (je i na Jirkově fotce) a nejjižnější. Qda Humahuaca končí u Tres Cruces, asi 150 km jižněji a tedy naleziště u WR 176 je poněkud nepřesně uvedeno, teda je-li to pugionacantha. Honzovy fotky mají rovné hrany hrbolů, ne zvlněné - viz Jirkova fotka nebo moje v odkazech. Jo, letos jsem sklidil celkem 8 semen a nevyklíčilo nic.

Chlapi, dík oběma za důležité informace. :Y:
K těm Rauschovým nalezištím - přebírám je z jeho seznamu, získaného kolem roku 1990 a později jen lehce doplňovaného. Moc konkrétní tedy není, to je fakt. Ale v Ralphovi je to samé, i proto jsou tak cenné právě informace toho typu, které píšete.
No a k té corrugatě - z Berchtových 15 semen mi tehdy vyrostlo 5 rostlin, mám je doteď. Tři z nich mají žebra zvlněná, ta oranžově kvetoucí dost slušně, ta žlutá méně, ale pořád je u ní tento znak vyvinutý. Nejmíň (resp. vůbec) je to u té červené, o té jsem si původně myslel, že se mi tam vloudila cornuta. Ale pak ten červený květ... Také jsem přemýšlel o tom, že se může jednat o hybrid. Semena nebyla originál od Rausche a ono Bercht má také své dodavatele, že. Jenže někdy před asi 4 lety jsem se někde dočetl informaci od E. Stolze, že i na typovém nalezišti se dají nalézt rostliny s žebry rovnými, kterých není moc, ale jsou. Čímž jsem přestal bádat a mám i tu červenou dál jako corrugatu.
Se semeny jsem alespoň co do počtu dopadl lépe. :) Sklidil jsem jich 21. :lol: Jestli něco vyklíčí, to se dovím tak za týden.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik

Lobivia a Echinopsis od A do Z 19. úno 2013 06:54 #26487

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
juniperbushman napsal:
Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na Lob. pugionacanthu navazuje taxon Lob. thionantha (Acanthocalycium) a spol.!?
Vůbec se nedivím, podobaj se sobě skoro jako Anča Julčová. :lol: Ale tvrdit to si tedy jaksi netroufnu.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik

Lobivia a Echinopsis od A do Z 19. úno 2013 14:07 #26497

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia pugionacantha var. salitrensis /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia salitrensis Rausch, Succ. 1974/62
- var. flexuosa Rausch, Succ. 1974/63

Polní čísla:
WR 636 - Lobivia salitrensis, Salitre, Chuquisaca, Bolivia, 3200m
WR 647 - Lobivia pugionacantha v. flexuosa (salitrensis), La Cueva, Chuquisaca, Bolivia, 3500m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V habitu velmi podobná var. cornuta, avšak s tmavočervenými květy. Typ roste na vrcholech hor u Yuquina zcela zapuštěný v zemi. Větší formy u Salitre se svým delším otrněním (var. flexuosa) se ale blíží více k var. culpinensis s červenými květy.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 400

Poznámka: Na rozdíl od var. cornuta má méně širších žeber a některé populace vytvářejí vzhůru ohnuté středové trny. Ochotněji také odnožují.




Lobivia pugionacantha var. haemantha Rausch 1985

Polní čísla:
WR 639 - Lobivia pugionacantha v. haemantha, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 8 cm široká, žeber až 30, spirálovitě překřížená v 1 cm dlouhých hrbolech, trnů 10 - 12, až 25 mm dlouhé, bílé s načervenalou bází. Květ 40 mm dlouhý a široký, tmavočervený. Plod a semeno je podobné var. culpinensis (Ritt.).

Když jsem našel tuto formu, připomínala mi svým vzhledem Lobivia cinnabarina (Hook.), jen jižní stanoviště mi nepasovalo. Jednoho dne mě ve skleníku překvapila příjemná vůně a jakmile jsem našel původce, bylo vše jasné. Žádná Lobivia cinnabarina nevoní (!), kontrolou semen byla potvrzena populace Lobivia culpinensis - pugionacantha.

Poznámka: Ve „fotitelném“ stavu tuto varietu nemám, takže přikládám fotku od Slávka Fischera. V názvu variety má trošku chybu, která se dělá dost často – ne haematantha, ale haemantha (podobnou chybou je časté vložení slabiky ca do Lobivia haematantha, čili Lobivia haematacantha a rázem je pak z lobívie s červeným květem lobívie s červenými trny):
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Kristian

Lobivia a Echinopsis od A do Z 19. úno 2013 14:15 #26498

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia pugionacantha var. culpinensis /Ritt./ Rausch 1975
- Lobivia culpinensis Ritt., Succ. 1966/83
- Lobivia campicola Ritt., Kakteen 1980/576

Polní čísla:
WR 83 - Lobivia pugionacantha v. culpinensis, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
L 919 - Lobivia pugionacantha v. culpinensis, Culpina, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2800m
FR 1127 - Lobivia culpinensis, Tupiza to Impora, East of Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
FR 797 - Lobivia culpinensis, Above La Cueva, Chuquisaca, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Kulatá, někdy i mírně odnožující, jednotlivá, 5 - 15 cm v průměru, tmavozelená z 1,5 cm dlouhých, hranatých hrbolů, 8 - 12 okrajových trnů a 1 - 6 středových trnů, všechny jsou 2 - 6 cm dlouhé, jehlovité až šídlovité. Květ 55 mm dlouhý a 60 mm široký, žlutý, oranžový nebo také červený. Plod kulatý, 1 cm silný, tmavě hnědý se světle hnědou vlnou, vysychající nebo poněkud lepivý. semeno 1,5 mm dlouhé a 1 mm široké, nepravidelně hrbolaté se šikmým hilem. Domovinou je Bolívie, Mal Paso, Culpina, Salitre atd. Ze stejné krajiny jsem mohl odlišit ještě dvě další regionálně ohraničené variety (corrugata haemantha).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 400 společně s var. salitrensis

Odkazy: http://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201993-17%20FE.pdf

Poznámka: V našich sbírkách dosud přežívá celá řada rostlin, šířených kolem roku 1990 jako Lobivia culpinensis, které ale nemají s tímto druhem (resp. varietou) nic společného. Jednalo se o docela hezky vytrněnou Lobivia pentlandii. Pravda je, že tato varieta je natolik proměnlivá v těle i květech, že se do ní vejde skoro všechno, co se nedaří určit (a má malé plody), třeba i tahle rostlina:



Lobivia pugionacantha var. versicolor /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia versicolor Rausch, K.u.a.S. 1974/169

Polní čísla:
WR 737 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Rio Honda
WR 903 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Padcoyo
WR 955 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Cuchu Ingenio



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až krátce cylindrická, 5 cm silná, otrnění je rozložené, středové trny ční nahoru, 6 cm dlouhé, tvrdé, bodavé, žluté, hnědé nebo černé s červenou bází. Květ podobný var. rossii (Boed.), žlutý, plody a semena podobná var. culpinensis (Ritt.). Nalezištěm je Cucho Ingenio v Potosi, Bolívie.

Poznámka: Tyto kaktusy už jsou větší než typ a i narůstají mnohem rychleji. Jsou hrubě otrněné, barva trnů je značně různá. Někdy připomíná Lobivia ferox var. longispina. Kvete žlutě.

Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Kristian

Lobivia a Echinopsis od A do Z 19. úno 2013 14:34 #26499

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia pugionacantha var. rossii /Boed./ Rausch 1975
- Lobivia rossii Boed., Kaktde. 1933/167
- Lobivia boedekeriana Hard., J.DKG 1935/70
- Lobivia stollenwerkiana Boed., J.DKG 1935/59
- Cinnabarinea boedekeriana Ritt., Kakteen 1980/635

Polní čísla:
KR 332 - Lobivia pugionacantha v. rossii, Bolivia
FR 348 - Lobivia rossii v. bustilloensis, Llallagua, Potosí, Bolivia
FR 348b - Lobivia rossii, Lenas, Potosí, Bolivia, 3500m
FR 348c - Lobivia rossii v. sayariensis, Above Sayari, Cochabamba, Bolivia
FR 973a – Lobivia rossii v. rossii f. boedekeriana, South of Puna, Potosí, Bolivia
RBC 409 - Lobivia rossii v. salmonea, Nuevo Mundo, Belisario Boeto, Chuquisaca, Bolivia
WR 70 - Lobivia pugionacantha v. rossii, Potosi, Potosi, Bolivia

Popis: Jednotlivá, kulatá, až 7 cm silná, žeber cca 18, ta jsou spirálovitě křížená v ostrohranných, sekyrovitých hrbolech, 5 - 10 trnů je až 6 cm dlouhých, šídlovitých, hranatých a tvrdě bodavých, slámových s hnědou špicí. Květ 40 - 50 mm dlouhý, 50 - 60, široký, dosud znám jen ve žlutých barvách. Plod je malý, kulatý, 7 mm v průměru, vysychavý se semeny s šikmým hilem a nepravidelně hrbolatou testou. Domovina je Potosi, blízko Huari Huari.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: V roce 1930 poslal pan Walterspiel, který měl v Huari Huari blízko Potosi doly, do Evropy několik rostlin, které se dostaly přes G. Rosseho do několika sbírek v Bad Kronzignu. Tehdejší doba byla vhodná pro vymýšlení jmen pro každou odchylku, a tak vznikaly Lobivia rossii, boedekeriana, stollenwerkiana, hardeniana a walterspielii. Později jsem znovu našel všechna tato jména s více méně správnými rostlinami ve sbírkách, horečně se hledaly rozdíly a protože se nepřikládala tak velká váha plodům a semenům, existovaly také brzy rozdílné názory. Tato nejistota zůstala mezi sběrateli dodnes. Vezmeme-li k ruce popisy a tomu odpovídající rostliny ze starých sbírek, tak se může sotva rozlišit Lobivia rossii, boedekeriana a stollenwerkiana. Všechny vykazují šídlovité, hranaté, píchavé otrnění a květy stejně široké jako dlouhé nebo také ještě širší (40 mm dlouhé a 40 - 60 mm široké). Tyto formy jsou u Walterspielových dolů velmi hojné. Jistým znakem je malý, kulatý a vysychavý plod, ledvinovité semeno s ostrým, šikmým pupkem a nepravidelně hrbolatá testa typu Lobivia pugionacantha (Rose a Boed.). Lobivia hardeniana byla popsána s jehlovitým otrněním a květem s větší délkou něž šířkou (4 cm dlouhý a 3 cm široký). Tyto formy jsou rozšířeny daleko od města Potosi a vykazují větší, vodnaté a lepivé plody typu Lobivia pentlandii (Hook.). A konečně máme ještě široce kulovitou formu Lobivia walterspielii Boed., podobnou Lobivia cinnabarina (Hook.) s odstávajícími trny na cestě od Don Diego po Huari Huari. Takto můžeme druhy z tohoto období od sebe snadno udržet. Variety Lobivia rossii u Backeberga a Rittera jsou formy Lobivia pentlandii (Hook.).

Poznámka: V minulosti sice docházelo k častým záměnám L. rossii za jiné druhy, především za L. pentlandii, ale i tak byla a je ve sbírkách docela slušně rozšířená. Tato varieta je poměrně typická svým širokým vzrůstem a početnými žebry. Ze všech variet L. pugionacantha dorůstá největších rozměrů. Nádherné jsou její zlatožluté květy. Na první fotce je moje nejstarší lobívie vůbec. Mám ji od roku 1977 a přestože už jsem ji jednou seřezával, je v současné době vysoká přes 25 cm.


Na druhé fotce je další letitá rostlina, té je letos jubilejních 20 let. Dosud roste do šířky a její výška i šířka jsou kolem 10 cm.



Lobivia pugionacantha var. alberi, variispina a winkleriana

Poznámka: Variety alberi a variispina patří mezi novější nálezy v Rauschových knihách neuvedené, které si teprve hledají své místo ve sbírkách. Jejich popisy neznám, takže nemohu sloužit. Namísto nich dám odkazy, na kterých jsou vidět a sem do příspěvku dvě fotky Lobivia variispina, které pořídil Slávek Fischer.
Var. winkleriana je poněkud sporný taxon, který byl díky W. Rauschovi dlouho veden jako varieta Lobivia lateritia. Až postupem času se většina odborníků začala přiklánět k tomu, že se jedná o varietu Lobivia pugionacantha.

Lobivia pugionacantha var. alberi:
AW 167 - Lobivia alberi, Tupiza to Chilco
AW 172 - Lobivia alberi, Tupiza to Chilco
RRM 22 – Lobivia alberi, 38km towards San Vicente from Tupiza, Potosi, Bolivia 4050m

Odkazy:
http://www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_alberi_aw_172.jpg
http://www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_alberi_aw_167_tupiza.jpg



Lobivia pugionacantha var. variispina:
WR 936a - Lobivia variispina, Paicho

Odkazy:
http://www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_varispina.jpg
http://public.fotki.com/Sebastiendelforge/id/lobivia-variispina.html







Lobivia pugionacantha var. winkleriana
WR 500a - Lobivia lateritia v. winkleriana, Tarija

Odkazy:
http://www.cact.cz/noviny/2006/01/Sibal_3.htm
http://www.lobivia.pl/foto/Lobivia_lateritia_v_winkleriana_JK_382.jpg
http://www.lobivia.pl/foto/Lobivia_lateritia_v_winkleriana_WR_500a.jpg
http://kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/279-lobivia-winkleriana
http://www.succseed.com/shop/6903/art3/h4293/1144293-origpic-99cc47.jpg
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Kristian, dodo, peri, jura, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 21. úno 2013 11:54 #26545

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA RAUSCHII Zecher, Succ. 1972/42
-Echinopsis yuquina D.R.Hunt, 1991

Polní čísla:
BLMT 65.01 - Salitre, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 3090m
EZ 531 - Yuquina, Sud Cinti, 3200m
FR 807 - Lobivia rauschii, Salitre, Chuquisaca, Bolivia
GC 896.03 - Road to Las Cuevas, 3415m
MU 153.4 - Mischka Pampa, Chuquisaca, Bolivia, 3289m
RRM 59 - Mountains above Salitre, Chuquisaca, Bolivia, 3350m
TB 153.1 - Mischka Pampa, Chuquisaca, Bolivia, 3289m
WR 635 - South of Culpina, Chuquisaca, Bolivia, 3200m

Popis: Odnožující, tvoří až 100-hlavé shluky, tělo oválné až cylindrické, 15 cm vysoké a 5 cm silné, s plochými kořeny, cca 16 žeber je rozděleno na 1 cm dlouhé hrboly, trnů 9 - 11, cca 1 cm dlouhé, středové trny 4, cca 3 cm dlouhé, všechny jehlovité až šídlovité, píchavé, hnědé. Květ 45 mm dlouhý a 40 mm široký, červený s malým semeníkem a jen velmi málo vlasatý. Plod 13 mm dlouhý a 10 mm široký, polosuchý. Semeno 1,2 mm dlouhé a 0,8 mm široké, matně černé se šikmým hilem. Domovinou je jižní Bolívie, Yuquina u Culpina.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem tyto rostliny r. 1963 viděl poprvé, měl jsem je za nějaký Tephrocactus, ovšem jak velké bylo moje překvapení, když jsem o 5 let později na nich viděl lobíviovité květy a plody!
Všeobecně mají pověst špatně kvetoucích a skutečně, některé klony nekvetou vůbec. Pro jejich v této krajině neobvyklý růst jsem je dosud nemohl přiřadit do žádného příbuzenstva.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Když jsme zkoumali vysoké planiny u Culpina, viděli jsme na úpatích hor relativně velké kupy kaktusů, které jsme měli za nějaký Tephrocactus. Jak velké bylo naše překvapení, když jsme na nich objevili lobíviovité plody.
Rostliny rostou trsovitě s mělkými kořeny, jednotlivé stonky jsou krátce cylindrické a vytvářejí skupiny až se 100 hlavami. Trny jsou jehlovité, píchavé a většinou hnědé, malé květy jsou jen málo vlasaté, oválné, polosuché plody praskají svisle a obsahují velmi malá, asymetrická, drsná semena pokrytá zbytky dužniny.
Malá lokalita tvoří celý areál výskytu. Až do teď jsem nepozoroval žádné příbuzenstvo na jiných lokalitách.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 37999

Odkazy:
http://www.ptmk.warszawa.pl/zycie/10_w_gorka/08_blaczkowski/L_rauschii_TB153_1.html
http://kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/91-lobivia-rauschii
http://www.tephroweb.ch/kuas/wr635.htm
http://www.lobivia.pl/rauschii/index.html
http://www.succseed.com/samen-kakteen/lobivia/lobivia-rauschii-wr-635-south-of-culpina-chuquisaca-bolivia.html

Možnosti záměny: Lobivia rauschii si asi běžně nespletete. Stalo se mi ale, že jsem narazil na jednu rostlinu Lobivia aurea var. shaferi, o které jsem byl přesvědčený, že je to L. rauschii. Byla to ale skutečně výjimka.

Poznámky: Je to potvora. Mám ji ze dvou zdrojů různé klony a nekvete ani jedna. Tedy abych nekecal, ta jedna vykvetla dvakrát. Poprvé coby čerstvě odlomený minitrsík v roce 2000, kdy jsem ji vyfotil na diapozitivy a ty přefocené sem dávám (a omlouvám se za jejich kvalitu). Podruhé vykvetla tatáž rostlina v roce 2008, jenže v době, kdy jsem si válel šunky u moře. Jinak nic. Z tohoto důvodu vás také odkazuji na pár fotek na internetu.
Pro úplnost dodám, že se s touto lobívií můžete setkat také pod názvem Echinopsis yuquina. Zavedl ho D. R. Hunt při příležitosti začleňování lobívek pod Echinopsis. Samozřejmě zjistil, že jeden Echinopsis rauschii už existuje (H. Friedrichem přejmenovaná Lobivia pojoensis), takže musel vymyslet jméno zbrusu nové.





Pokud byste měli jakoukoliv fotku, tak se nestyďte a šup sem s ní. Abych mohl tyhle své nahradit.
Poslední úprava: 21. čec 2014 11:07 napsal HonzaC.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Rozkošné Kaktusy, Kristian

Lobivia a Echinopsis od A do Z 24. úno 2013 20:29 #26658

  • horizontik
  • Avatar uživatele horizontik
  • OFFLINE
  • TOP přispěvatel
  • 723 680 249
  • Příspěvky: 1172
  • Obdržená poděkování 3379
Nejsem znalec lobívií, ale tohle jméno čtu poprvé. Ale jsou to komfortní lobky :Y:
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 06:41 #26674

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
horizontik napsal:
Nejsem znalec lobívií, ale tohle jméno čtu poprvé. Ale jsou to komfortní lobky :Y:
On to je všeobecně hodně neznámý a málo rozšířený druh. Semena se sehnat téměř nedají, což souvisí nejspíš s tím, že kvetou opravdu neochotně. Šíří se tak vlastně hlavně odnožemi, které naopak vytvářejí coby druh trsovitě rostoucí ve značném množství. Z původních dvou rostlinek mám dnes čtyři trsy a pár minitrsíků pro případné zájemce, ale kromě specialistů je o ně zájem pramalý. Přece jen je spousta atraktivnějších kaktusů.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik, nosferatu

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 07:53 #26677

  • Henry
  • Avatar uživatele Henry
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Příspěvky: 2408
  • Obdržená poděkování 5918
Nebyla by nějaká fotka toho trsu? Klidně i bez květů.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 10:15 #26689

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Henry napsal:
Nebyla by nějaká fotka toho trsu? Klidně i bez květů.
Bohužel, žádnou starší nemám a kytky jsou teď seštosovaný v bednách ve sklepě. Ale slibuju, že jakmile je vystěhuju ven, tak je nafotím. Doufám, že to nebude dlouho trvat.

PS: Teď mi došlo, že mám v podstatě stejné, jako jsou na téhle adrese http://kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/91-lobivia-rauschii . Aleš má totiž stejný klon jako já. Ten druhý má trochu tmavší trny, ale jinak je to stejné.
Poslední úprava: 25. úno 2013 10:19 napsal HonzaC.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik, Henry

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 12:00 #26692

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA SALTENSIS /Speg./ Br. a R., The Cactaceae 1922/53
- Echinopsis saltensis Speg., Cact. Plat. Tent. 1905/487

Polní čísla:
WR 177 - Cafayate to Alemania, Salta, Argentina
RH 1209 - Cerro Zorrito, Salta, Argentina, 2750m
ZJ 213 - Santa Barbara, Salta, Argentina, 2600m

Popis: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, kulatá nebo lehce protažená, až 5 cm silná, s řepovitým kořenem, žeber až 18, přímých, areoly 5 - 7 mm od sebe vzdálené, radiální trny 12 - 14, středové trny 1 - 3, až 3 cm dlouhé a delší, všechny trny tenké a přes sebe zahnuté. Květy 5 cm dlouhé, bez vůně, poněkud zvonovitě břichovité, červené, tyčinky tmavě červené. Plod kulatý, 5 mm v průměru, málo hnědé vlny, vysychavý. Semeno kulaté, důlkované s rovným nebo lehce šikmým hilem. Domovinou je Argentina, mezi Salta a Tucuman.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento druh byl dlouhou dobu sporný, neboť se stále hledala rostlina s nahými květy (Spegazzini), avšak tento popis se vztahoval na tmavé, lesknoucí se, málo vlasaté květy, jakož i zrovna takové plody. Na fotografii u Brittona a Roseho (Fig. 70) se to nenechá tak přesně rozpoznat (ovšem patrně stejná rostlina je vyobrazena také jako Lobivia cachensis, Fig. 68). Nápadné a charakteristické jsou však relativně krátké okvětní plátky a tmavě zbarvené tyčinky. K rozřešení pochybností nám pomůže jako vždy jen naleziště - „mezi Salta a Tucuman“. U Hosseuse (1939) najdeme ještě přesnější údaj o místě, „Alemania“. Před více než 20 lety jsem našel tyto Spegazziniho rostliny znovu ve vyšších oblastech tohoto kraje a díky mému opakovanému cestování jsem mohl určit jejich rozšíření od Alemania až blízko Cafayate.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: U Lobivia saltensis máme co dělat s poněkud mysteriózním druhem. Spegazzini popsal květ jako holý a přitom ve svém herbáři měl uložen květ s vlasy. Naleziště uvedl mezi Tucuman a Salta, ale já jsem našel ve vysokých polohách blízko Alemania rostliny, které rovněž odpovídají vyobrazení u Brittona a Roseho (obr. 70). Rostliny jsou většinou jednotlivé, sedí na poněkud masitém kůlovém kořeni, žebra jsou přímá s jemnými, často tykadlovitými trny, květy červené s tmavým jícnem (Echinopsis cachensis Speg. je nejspíše ta samá rostlina, u níž Spegazzini píše: …tyčinky dvouřadé, černě purpurové…), plod je malý a s dosti tenkou slupkou, pukající ve svislém, ale i horizontálním směru a semena jsou malá, asymetrická, drsná a často pokrytá zbytky dužniny. V dále na východ ležící Cuesta del Cebilar se dají nalézt mnohožeberné rostliny, které jsem pojmenoval var. multicostata. V literatuře najdeme tyto formy často v takzvaných řadách s Lobivia lateritia a Lobivia shaferi ve zcela nesourodé společnosti (Backeberg, Die Cactaceae 1959/1427). Při podobných metodách pak můžeme příbuzenstvo Lobivia saltensis hledat v úplně jiných řadách, takže ji objevíme např. v řadě Pseudocachensis společně s Lobivia haematantha a Echinopsis arachnacantha jako Lobivia pseudocachensis, Lobivia nealeana nebo Lobivia emmae. Tyto tři poslední „druhy“je možné nasbírat společně v okolí Escoype a nemají s ostatními formami nic společného. U Wessnera je najdeme přiřazené k Lobivia chlorogona (J. DKG. 1940/17), ale s poznámkou: „…odlišují se od ní malými plody…“. Známe-li naleziště, zformuje se nám jednoduchá a logická kombinace. Lobivia nealeana se jeví jako severní pokračování Lobivia saltensis s jejími malými plody. Zrovna tak jižně přes Cumbres Calchaquies, v horní Tafi del Valle najdeme habituální odchylku. Tělo a květy zůstávají menší a přímá žebra typu se spirálovitě stáčejí. (Podobný jev známe např. i u Lobivia maximiliana a Lobivia hertrichiana.) Castellanos popsal tyto formy jako Lobivia schreiteri. Blízko těchto lokalit pak našel Blossfeld ještě jedno místo s oranžově zbarvenými květy s bílým jícnem, Backeberg je popsal jako Lobivia stilowiana.
Tak se mezi Tucuman a Salta formuje areál s několika stanovištně ustálenými odchylkami.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3863, 22450

Odkazy:
http://www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201998-26%20FE.pdf - str.54 v časopisu, 21 v pdf
http://www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=218
http://www.lobivia.pl/saltensis/index.html
http://www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_saltensis/Lobivia_saltensis/Lobivia_saltensis.htm
http://kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/15-lobivia-saltensis
http://kvetouci-kaktusy.cz/Miniatlas/lobivia/l.saltensis.htm
http://www.succseed.com/shop/6903/art3/1144215/1144215-origpic-8d206b.jpg

Možnosti záměny: Klasickou Lobivia saltensis bez květu je možné si při částečné slepotě splést s Lobivia wrightiana. Zejména v mládí, kdy ani jedna ještě netvoří dlouhé středové trny, tu určitá podoba je. Různě zkroucené středové trny ale L. saltensis spolehlivě odliší a v květu už je nesplete určitě nikdo. Asi nejsnadněji zaměnitelná je var. zapallarensis, která v těle silně připomíná L. amblayensis (L. haematantha var. amblayensis), ke které byla svého času i řazena. Rovněž některé formy L. densispina var. rebutioides (L. haematantha var. rebutioides) jsou hodně podobné. Od obou těchto taxonů je spolehlivě odliší pouze malý, vysychavý plod a semena.



Poznámky: Při výsevu tohoto druhu to chce trochu trpělivosti. V prvních letech totiž obvykle semenáčky vypadají absolutně neatraktivně. Zelené kuličky se slabými a krátkými trníčky nejspíš nikoho neuchvátí. Když ale později začnou tahat ty své různě zprohýbané a pokroucené drátky (jako třeba zde zde), stávají se ozdobou sbírek. V našich sbírkách se nejčastěji setkáváme s rostlinami ze semen ZJ 213 a jsou parádní. Mám je zatím v hodně mladém stavu, a tak se těším, až ještě trochu dorostou a dofousatí.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik, pavelp

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 12:06 #26694

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia saltensis var. multicostata Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
RW 577 - Lobivia saltensis v. multicostata, Cuesta de Lejar, Salta, Argentina, 1980m
RW 78 - Lobivia saltensis v. multicostata, Cuesta del Lajar, Salta, Argentina, 1980m
EZ 568 - Lobivia saltensis v. multicostata, Cuesta de Lajar, 1900m
TB 418.1 - Lobivia saltensis v. multicostata, Cuesta el Lajar, Salta, Argentina, 1934m
WR 662 - Lobivia saltensis v. multicostata, Cuesta de Lajar, Salta, Argentina, 1900m


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace od Cuesta de Lajar je podobná Lobivia saltensis, avšak s 20 a více žebry, menším odstupem areol a proto také hustším, kartáčovitým otrněním, květy a plody jsou stejné.



Poznámka: Jak jméno napovídá, odlišuje se od typu především větším počtem užších žeber. Trny jsou jemnější, měkké, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, krátké. Chybí ony drátovité trny, tolik typické pro var. saltensis. Velkou předností této variety je její přes celé léto opakované květenství a těch květů bývá hodně. Na fotkách WR 662.




Lobivia saltensis var. pseudocachensis /Backbg./ 1985
- Lobivia pseudocachensis Backbg., Bl. f. K. 1934/5
- var. cinnabarina Backbg., Kaktus ABC 1935/241
- var. sanguinea Backbg., Kaktus ABC 1935/241
- Lobivia emmae Backbg., The Spine 1948/109
- var. brevispina Backbg., The Spine 1948/109

Polní čísla:
WR 168 - Lobivia saltensis v. pseudocachensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jen málo cm velká, odnožující, listově zelená, s dlouhým řepovitým kořenem, cca 14 rovných žeber. je to jedna z mála lobívií, kterou Backeberg sám sbíral a u které proto známe také naleziště: Escoype. Že je tato populace dost proměnlivá, ukazují již dvě popsaná „variety“. Podle mého mínění sem patří i Lobivia emmae a její varieta brevispina Backbg. Najdou se zde krátko- i dlouhotrné rostliny, se středovými trny i bez nich, květ je 6 cm dlouhý a široký nebo menší (4 cm), světle červený až karmínový. Plod a semeno je podobné ostatním varietám. Díky své doplněné polní práci jsem dnes toho názoru, že tyto poněkud větší formy dále na jih, od Cerro Zorrito, Paranillo a Abra de Candado (okolí Cafayate) mohou být odděleny jako varieta.

Poznámka: Tuto varietu nemám, nemohu tedy posloužit fotkou ani zkušeností.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 12:16 #26695

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia saltensis var. nealeana /Backbg./ Rausch 1975

Polní čísla:
WR 773 - Lobivia saltensis v. nealeana, Jujuy to Salta to Catamarca, Argentina
WR 773a - Lobivia saltensis v. nealeana, Abra Candado

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo je většinou jednotlivé a poněkud větší než u var. pseudocachensis, někdy také s dlouhými, zahnutými středovými trny, červené květy jsou více rozevřené a vzácně též žluté. Plod a semeno je podobné Lobivia saltensis (Speg.).

Odkazy:
http://www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_saltensis/Lobivia_saltensis_nealeana/Lobivia_saltensis_nealeana.htm
http://public.fotki.com/cactus/cactus-1/lobivia/lobivia-saltensis-v/

Poznámka: Na fotce je mladá rostlinka, která ještě nezačala vytvářet středové trny. Ty bývají přece jen kratší než u typu (zato ale silnější), od něhož se var. nealeana liší i větším počtem žeber, která jsou poměrně úzká a ostrá. Mladé rostliny někdy trochu připomínají Lobivia wrightiana var. winteriana.




Lobivia saltensis var. zapallarensis Rausch 1985

Polní čísla:
EZ 306 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Sierra Zapallar
EZ 450 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Cachipampa
WR 16 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 585 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
ES 99 - Lobivia saltensis v. zapallarensis, Cuesta de Isonza, Salta, Argentina, 3030m
TB 382.1 - Lobivia saltensis v. zapallarensis, Cachipampa to Amblayo, Salta, Argentina, 3174m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tyto rostliny ze Sierra Zapallar jsou asi nejmenší formou této skupiny jen s 9 - 11 hranatými žebry, epidermis je šedozelená, často též s fialovým nádechem, s červenými až oranžovými květy, plod je oválnější, ale jinak jako u Lobivia saltensis (Speg.).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3406

Odkazy:
http://www.ptmk.eia.pl/tomek_blaczkowski/galeria/lobivia_saltensis_v_zaparallensis_wr_16_1.jpg



Poznámka: Již mladé semenáče rostou spíše sloupkovitě a připomínají nejen L. haematantha var. rebutioides, ale dokonce i některé pygmaeolobivie. Květy jsou proti tělíčkům přímo obrovské a mnohem více připomínají květy „hymenek“, tedy rebutioides než květy L. saltensis. Zřejmě i proto původní zařazení k Lobivia amblayensis. Jenže plody a semena má tato varieta podobné jako L. saltensis. A teď co s tím? Dovolím si tedy překopírovat, co už jsem v jednom příspěvku napsal:
Když už jsme u těch zmatků, i samotné číslo WR 585 je horor. Původní jméno bylo Lobivia amblayensis var. costata. To Rausch později zahrnul jako synonymum k Lobivia haematantha var. amblayensis. Záhy se toto číslo objevuje jako Lobivia amblayensis var. zapallarensis, aby nakonec zjistil, že s okruhem haematantha nemá nic společného (kromě vzhledu) a že se jedná o varietu Lobivia saltensis. Takže dneska je to Lobivia saltensis var. zapallarensis, nicméně po světě běhají pod tímto číslem jména všechna čtyři...

Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: jvinar, horizontik, DrTom

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 12:20 #26696

  • Henry
  • Avatar uživatele Henry
  • OFFLINE
  • Administrator
  • Příspěvky: 2408
  • Obdržená poděkování 5918
Přidám taky foto.

Lobivia saltensis ZJ 2013


Lobivia saltensis WR 177
Poslední úprava: 25. úno 2013 12:22 napsal Henry.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik, pavelp, HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 25. úno 2013 13:03 #26697

  • juniperbushman
  • Avatar uživatele juniperbushman
  • OFFLINE
  • Velmi aktivní přispěvatel
  • Příspěvky: 321
  • Obdržená poděkování 704
Lob. nealeana mě provází téměř po celou dobu mého kaktusaření. První rostlinu jsem koupil v květinářství v roce 1967 z nějaké rozprodávané sbírky, samozřejmě beze jména. Byla to poměrně stará několikahlavá rostlina pamatující patrně Hitlera. Jednu z hlaviček jsem zdárně odrouboval, takže, když ta stará mi asi po dvaceti letech odešla, zůstal ten starý klon zachován. Na snímku je to ta nafialovělá nekvetoucí rostlina vlevo. Další rostliny, téměř identické jsem si koupil u starého pana Rektoříka někdy v r. 1975 (to je ta kvetoucí rostlina) pod označením Lob. nealeana var. grandiflora. Přes hrdé označení grandiflora mají tyto rostliny květy max. 4cm v průměru. Charakteristický tvar květů s rozšířenou trubkou připomíná květy chamaecereusu. S chamaecereusem se taky velice snadno kříží. Kříženci mají větší květy než rodiče!
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: horizontik, stano, Rozkošné Kaktusy, Kristian, HonzaC

Lobivia a Echinopsis od A do Z 01. bře 2013 08:57 #26807

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
LOBIVIA SANGUINIFLORA Backbg., Kaktus ABC 1935/414
- Lobivia sanguiniflora var. pseudolateritia Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/30

Polní čísla:
WR 514 - Iruya to Santa Victoria, Salta, Argentina
EZ 261 - Santa Victoria
LF 228 - Rodeo Pampa, Salta, Argentina, 3451m
RH 1368 - Santa Victoria, Salta, Argentina, 2800m
MN 291 - Santa Victoria, Salta, Argentina



Popis: Jednotlivá, ploše kulatá, až 8 cm v průměru, tmavozelená s kůlovým kořenem, žeber až 24, spirálovitě sesazená z 1 cm dlouhých hrbolů, okrajových trnů 10 - 14, roztažené a zahnuté k tělu, 10 - 15 mm dlouhé, středové trny 0 - 2, až 25 mm dlouhé, jehlovité až tykadlovité a prohnuté, na nových výhonech hnědé. Květ 50 mm dlouhý a široký, semeník a trubka zelený s šedohnědou vlnou, vnější okvětní plátky zelené a růžově orámované, vnitřní světleji nebo tmavěji červené, bez vůně. Plod kulatý, 6 mm v průměru, tmavě hnědozelený s červenými šupinami a šedými vlasy. Semeno matně černé, kulaté s poněkud klenutým, šikmým hilem. Domovina: Argentina, Salta, okolí Santa Victoria.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostliny, které známe z našich sbírek, jsem našel v severní Saltě v okolí Santa Victoria, přišly tedy do Evropy díky Marsonerovi a Blossfeldovi. Dlouhé trny (až 8 cm), které zmiňuje Backeberg v popisu, jsem nemohl nikde najít, tyto nejsou patrné ani na jeho vyobrazeních.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Když jsem začal v roce 1955 shromažďovat všechny formy lobívií, zjišťoval jsem, že řezy květy Lobivia sanguiniflora, pseudolateritia, duursmaiana, polycephala a breviflora jsou prakticky nerozlišitelné. Později mě napadlo, že žádný sběratel nenašel znovu jen jednu formu. Protože se uvádí jako autor všech těchto jmen Backeberg, zeptal jsem se ho jednou, odkud tyto rostliny získal. Odpověděl, že už to neví přesně, že tyto a podobné rostliny dostal od Marsonera nebo od Friče (od Lobivia breviflora jediný exemplář!). V popisu Lobivia sanguiniflora je uvedena jako lokalita Humahuaca, resp. Tilcara. Tady musel Backeberg pracovat velmi povrchně, protože rostliny z této lokality jsou vždy s tmavým jícnem, formy Lobivia jajoiana, resp. rubescens a žádný sběratel zde nikdy nenašel rostlinu s bílým jícnem – Lobivia sanguiniflora. Kdyby zde sbíral, musel by nalézt jeho Lobivia famatimensis (= Lobivia densispina), která je zde velmi hojná a v literatuře je přitom uváděna s neznámým nalezištěm. Správné je zde v jiném popisu uváděné naleziště Lobivia sanguiniflora, Nord-Salta. Toto grandiózní údolí od Gran Chaco po Jujuy prozkoumal jen Frič. Zdejší rokle jsou dodnes bez cest, přístupné jen s mulami nebo pěšky. Typ Lobivia sanguiniflora je zde izolován ve vysokých horách Santa Victoria. Taktéž se nachází v těžko přístupných horách Santa Victoria forma s tmavší epidermis a většinou i tmavšími trny, krvavě červenými květy, které jsou někdy menší a světlejší (Lobivia breviflora). Poněkud na jihozápad (Trigohuaico) je epidermis světle zelená, trny žluté až bílé, takže je možné rozpoznat rostliny známé jako Lobivia duursmaiana. Naroubovaná hlava získaná z velkého trsu, který jsem tu našel (Lobivia polycephala), zůstala dodnes po 10 let bez odnože, takže forma „polycephala“ vzniká okusem zvířat.
Tento typ lobívií roste solitérně, ploše kulovitě až kulovitě, s víceméně výrazným kůlovitým kořenem, žebra jsou spirálovitá, trny zahnuté nebo hákovité, květy vykazují jen červené tóny barev s bílým jícnem, malé, polosuché plody pukají svisle a také podélně a obsahují malá, asymetrická, lesklá semena.
Relativně malý areál je dělen na severní s tmavými a jižní se světlejšími formami.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): Ač je to k nevíře, zatím se ještě žádná skutečná L. sanguiniflora neobjevila.

Odkazy:
http://www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=219
http://www.cact.cz/noviny/2006/01/Sibal_3.htm
http://www.lobivia.pl/sanguiniflora/index.html

Možnosti záměny: Je tady jeden problém. Existují totiž dvě formy tohoto druhu, každá úplně jiná a nevím, kdo si dovolí s určitostí říci, že tato je ta pravá. Ta původní „backebergovská“ s dlouhými trny se dá splést snad jen s tzv. Lobivia titicacensis. Rozliší je spolehlivě plod, který je u L. sanguiniflora malý a suchý, u L. titicacensis je „pentlandovský“, tedy velký, masitý.
Druhý typ, Rauschův, je asi nezaměnitelný. Snad jen hodně jemné a mladé rostlinky by se daly zaměnit s naopak robustními formami některých variet Lobivia tiegeliana.



Poznámky: Osobně považuji tento druh za naprosto zmatečný a dosud absolutně nevyjasněný. Původní Backebergův popis mluví o velkých, až deseticentimetrových rostlinách s až čtyřmi zprohýbanými středovými trny s délkou 8 cm a s jasně až tmavě červenými květy se světlým středem. Tomuto popisu odpovídají rostliny na předchozích třech fotkách a rovněž v galerii na prvním uvedeném odkazu. Ne vždy jsou trny takto dlouhé, ale i pak si rostliny zachovávají podobný vzhled:


Rausch ale zpochybňuje uvedené naleziště a v podstatě Backebergovu L. sanguiniflora neuznává. Sám pak uvádí pod tímto jménem rostliny víceméně krátkotrné, které mají s původní Backebergovou L. sanguiniflora společné jen to zprohýbání a stáčení trnů. Jinak se ale jeho WR 514 dost výrazně liší, jak je vidět v druhém a třetím odkazu. Něco mezi nimi mi vyrostlo ze semen MN 291.


A teď si vyberte, která z nich je ta pravá a když mi k tomu ještě napíšete, cože to je ta „nepravá“, budu vám neskonale vděčen.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: morče, horizontik, Rozkošné Kaktusy, Kristian

Lobivia a Echinopsis od A do Z 01. bře 2013 09:11 #26808

  • HonzaC
  • Avatar uživatele HonzaC
  • ONLINE
  • Vážený přispěvatel
  • Příspěvky: 878
  • Obdržená poděkování 7567
Lobivia sanguiniflora var. breviflora /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia breviflora Backbg., Kaktus ABC 1935/413

Polní čísla:
WR 582 - Lobivia breviflora, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
EZ 447 - Lobivia sanguiniflora v. breviflora, Santa Victoria

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Poněkud větší formy s menšími, světle červenými květy východně od Santa Victoria.



Lobivia sanguiniflora var. duursmaiana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia duursmaiana Backbg., Kaktus ABC 1935/414
- Lobivia polycephala Backbg., Kakrus ABC 1935/413

Polní čísla:
WR 517 - Lobivia tiegeliana v., Iruya to Santa Victoria, Salta, Argentina
J 154 - Lobivia sanguiniflora v. duursmaiana, Nazareno, Salta, Argentina, 3350m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se svojí světle zelenou epidermis, žlutavě bílým otrněním a tmavočervenými květy. Lobivia duursmaniana (viděna u Backebergova přítele W. Schiela) a Lobivia polycephala jsou si tak podobné jako jejich popisy. Volil jsem jméno „duursmaiana“, protože jsem viděl třicetiletou Lobivia polycephala (=mnohohlavá) a stále ještě bez odnože. Naleziště se dá ohraničit u Trigohuaica, jižně od Santa Victoria.



Poznámka: Podle současně platných zásad tvorby druhových názvů by se snad varieta měla psát duursmana. Nejsem latinik, tak nevím, ale asi je to pravda. Na druhou stranu měnit jména jen tak kvůli chybě se nesmí, takže původní název by měl být platný.
J. Ullmann uznává var. polycephala
, já ji neznám. Právě tato forma, stejně jako L. breviflora mají udané naleziště v okolí Rhodeo. Zde má být domovem ale i další druh, Fričova Lobivia graulichii var. cinnabarina, neboli Lobivia fričii Rausch (WR 513, čili o pouhopouhou 1 méně než WR 514 L. sanguiniflora), neboli Lobivia tiegeliana var. fričii Rausch neboli konečně Lobivia tiegeliana var. cinnabarina (Frič) Rowley. Mně tahle rostlina nikdy k L. tiegeliana moc neseděla a když jsem se dověděl, že roste v areálu druhu L. sanguiniflora v pojetí Rausche, tak už se mi ji tam nechce cpát vůbec. Je sice pravda, že k Backebergově „sanguinifloře“ má na hony daleko, ale třeba k var. breviflora naopak setsakramentsky blízko. Třeba i tím, že při plném rozevření je květ kratší, než je jeho průměr. Zde jest:

Nicméně, jedu tenhle seriál podle Rausche, setkáte se s ní tedy ještě u Lobivia tiegeliana.

Na závěr jedna kuriozita. Ještě v dobách budování socialismu jsme na schůzích našeho klubu pořádali tombolu. Předem nahlášení dobrovolníci přinesli nějaké rostlinstvo, my ostatní jsme dobrovolně zadotovali klub penězi za losy a na konci schůze (nebo na začátku? Už nevím.) se losovalo. Dost často se výhra později objevila v tombole znovu, případně také v tombole nebo prodeji na výstavě. Jedna výhra mě ale nadchla. V sáčku byly dva semenáčky kulaté lobívie s pěknými, skoro černými trny a jmenovkou Lobivia sanguiniflora var. pampana. Ta varieta mi nic neříkala, ale bylo mi to fuk. Hlavně jsem měl „typickou“ sanguinifloru s černými fousy. Po dvou letech mi jedna rostlina vykvetla a byl to pro mě šok. Druhový název „sanguiniflora“ napovídá něco o květech v barvě krve. A já tady nevěřícně koukal na květ žlutý!

Později vykvetl i druhý semenáč a opět žlutě. Když se pak konečně v květu sešly, samozřejmě jsem udělal semena. Moc jich nebylo (což je u L. sanguiniflora normální), ale asi 30 semenáčků jsem získal. Naprosto uniformní, s těmi tmavými trny a žlutými květy. Samozřejmě hned po prvním květu jsem pátral, kde se rostliny vzali, ale nikdo ze spolku se k autorství těch semenáčků nepřiznal. Snažil jsem vypátrat cokoliv i v literatuře, taky nic. Co to tedy je a kde se to vzalo, tím pádem nemám tušení. Ale kytičky existují dnes už i v mnoha dalších sbírkách a jsem rád, že je mám.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Poděkovali: Mamlas, morče, horizontik, Henry, Rozkošné Kaktusy, Kristian, dodo, peri, DrTom, pavelp
Vygenerováno za 0.408 sekund
Powered by Kunena fórum
   

Inzerce

Kaktusy
(Literatura / Časopisy)

Kaktusy
17.11.2018

Akce semen KK Plzeň 2018
(Kaktusy / Semena)

Akce semen KK Plzeň 2018
05.11.2018

Prodej -Cleistocactusy
(Kaktusy / Rostliny)

Prodej -Cleistocactusy
30.10.2018

Chrudimské katalogy
(Literatura / Časopisy)

noimage
05.10.2018

Odnoze Medoilobivia
(Kaktusy / Rostliny)

noimage
05.10.2018

Ferocactus acanthodes
(Kaktusy / Rostliny)

noimage
30.09.2018

Koupím opuncie
(Kaktusy / Rostliny)

Koupím opuncie
29.09.2018

Nabídka časopisů
(Literatura / Časopisy)

noimage
21.09.2018

Gymnocalycium saglionis a Cereus validus - Poptávka
(Kaktusy / Rostliny)

Gymnocalycium saglionis a Cereus validus - Poptávka
15.09.2018

cereus huntingtonianus
(Kaktusy / Rostliny)

cereus huntingtonianus
14.09.2018
   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.