Escobaria abdita

Už jsme si celkem zvykli na to, že Mexiko pravidelně poodkrývá další a další ze svých mnohých tajemství, ale nedávný nález Escobaria abdita byl přece jen nálezem značně výjimečným a lze jej bezpochyby přiřadit do TOP objevů posledních let. Většinou příliš nereflektuji na nové „super“ nálezy a v klidu vyčkávám, až se to tak nějak samo vytříbí. Takže ani v případě abdity jsem nepociťoval nějaký extrémní zájem o tuto rostlinku. Musím ale říci, že mě dostala. Způsobem, jakým dokáže růst v nehostinné laguně a vzdorovat extrémním podmínkám, si zaslouží naší úctu a pozornost.

Když jsme plánovali poslední cestu do Mexika a padl návrh navštívit lokalitu Escobarie abdita, asi největší radost měl Honza, který už před pár lety místo, kde abdita roste, navštívil. Tenkrát to bylo krátce po jejím objevu a bez bližších informací bylo prakticky nemožné abditu najít. Rostlinka roste na severu Mexika v laguně La Leche (mléko) ve státě Coahuila. Oblast je dnes všeobecně známá a jasně vymezená, přesto není snadné rostlinky kvůli geofytickému způsobu života najít. Tentokrát jsme měli věrohodný GPS údaj, takže jsme mohli doufat. Přesto jsme si do poslední chvíle nebyli jisti, zda naše bezmála 100km zajížďka na nejsevernější bod naší expedice nebude marná. Mnoho cestovatelů abditu hledalo neúspěšně a i ti, co ji našli, poukazovali na její velmi skrytý způsob růstu.

Zvolili jsme cestu terénem západně z Cuatro Cienegas kolem Gabino Vasquez místo obvyklé cesty z Ocampo. Měli jsme trochu obavy, zda cesta bude dobře průjezdná až do laguny, ale kromě středního úseku, kde cesta vedla víceméně vyschlým říčním korytem a kde bylo třeba jet opatrněji, jsme neměli žádný problém. Místy jsme dokonce pelášili rychlostí až 70 km/h, což si člověk může dovolit na málokteré prašce. Na lokalitu jsme přesto dorazili pozdě odpoledne, takže na nějaké experimenty nebyl čas a šli jsme rovnou na GPS.

První rostlinky jsme objevili během pár chvil. Normálně bychom byli spíše snadností nálezu zklamáni, ale vzhledem k tomu, že nález každé další rostlinky byla záležitost veskrze detektivní a vyžadoval poměrně značné úsilí, zejména pro hůře zrakově vybavené členy expedice, měli jsme nefalšovanou radost z každé další nalezené rostlinky. A nutno říci, že jich bylo nakonec hodně. Vypozorovali jsme, že laguna má dva odstíny, jeden tmavší, kde se nacházejí na krustě hojně lišejníky a světlejší, kde neroste skoro nic tedy ani lišejník. Ta světlejší místa bez lišejníku jsou nepatrně níže položená místa, kde logicky zůstává voda nejdéle. A když zde nedokáže růst ani lišejník, nelze zde čekat ani abditu. Je tedy nasnadě, že abdity jsme nacházeli na místech tmavších s pokryvem lišejníků a to na vícero místech, nejen kolem našeho GPS bodu.

Zajímavý zde byl také nález malé mamilárie z okruhu lasiacantha přímo v laguně. Pravděpodobně se ale jednalo pouze o zbloudilého jedince, protože jsme druhou rostlinku nikde kolem nenalezli. Přesto rostla uvnitř laguny naprosto shodně jako abdita, víceméně zcela zatažená do země vždy v místě, kde se sbíhají praskliny vysušené povrchové krusty. Spoře se tu vyskytují také  Homalocephala texensis, ale ty rostou spíše na okrajích laguny, kde lze již nalézt také první keříky a jsou vidět už z dálky.

Vzhledem k tomu, že jsme prohledali jen malou část laguny kousek od silnice, je reálný předpoklad, že rostlinek je zde dostatek a nejsou přímo v ohrožení své existence. Jediné, co vyvolává trochu pochybností, jsou stopy po vozidlech napříč lagunou. Laguna je krásně rovná plocha a svádí k bujarým projížďkám. Snad nebude takových bláznů mnoho. 

Lokalitu jsme opouštěli s dobrou náladou. Zkontrolovali jsme ještě první kopec u laguny a vyrazili přes blízké pohoří směrem na Ocampo. Živě jsme diskutovali o setkání s abditou, že jsme si ani nevšimli, jak nám divně jede auto. Dokonce tak divně, že už nebylo schopné vyjet kopec a prokluzovala přední kola. Zastavili jsme. Pohled na naše přední kolo nebyl hezký. Pneumatika byla totálně rozdrcená a disk pokřivený. A před námi dobrých 30km přes hory do nejbližšího města. Mohli jsme mluvit o štěstí, že druhá pneumatika zůstala celá. Kupodivu nám to neubralo na dobré náladě a pustili jsme se do výměny kola.

Za chvíli nás dojel chlápek v terénním pick upu a šel se zeptat, zda nepotřebujeme pomoct. Když jsme ho ujistili, že máme náhradní kolo a výměnu zvládneme, nabídl nám alespoň odvoz přes kopce na korbě svého auta. No takové dobrodružství jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít! A na víc to bylo i rozumné, neboť jsme nevěděli, jak moc jsme ublížili i té druhé přední pneumatice a zda vydrží další zátěž. Seňor nás převezl přes kritický horský úsek a doprovodil nás pro jistotu až na dohled před Ocampo, kde jsme mu poděkovali a těsně před setměním se rozloučili s vědomím, že jsou tu fajn lidi, kteří jsou navíc ochotni jeden druhému nezištně pomoci.

IMG 6137 uprm

IMG 6144 upr2m

IMG 6178 uprm