Echinocereus viridiforus var. canus (A. M. Powell & Weedin, 2004)

Tento krásný echinocereus byl objeven v roce 1984 Jamesem Clarkem při průzkumu rostlinných společenstev geologického útvaru Solitario Dome v texaském státním  parku Big Bend Ranch. Platně jej popsali až v roce 2004 Michael Powell a James Weedin v publikaci Cacti of the Trans-Pecos and Adjacent Areas.

Latinské jméno canus znamená šedobílý a odpovídá barvě trnů. Semenáče do 30 mm výšky jsou zahaleny bělavými vlasy, podobně jako je tomu u variety neocapillus, která pochází jižně od osady Marathon v tzv. Marathon Basin. Plodné rostliny dosahují 60–150 mm výšky při tloušťce stonku 35–60 mm. Počet žeber se pohybuje mezi 14–16. 9–13 středových tenkých trnů zpravidla nepřesahuje 25 mm délky. Okrajových trnů je 30–48 o maximální délce 5–8 mm, bílé barvy. Zelenavé květy se objevují od března do dubna a dosahují až 34 mm délky. Plody, rovněž zelené barvy, obsahují černá semena velikosti 1–1,3 mm.

Výskyt této variety je omezen pouze na usazené horniny v západní části výše uvedeného útvaru Solitario Dome. Na družicových snímcích připomíná Solitario meteoritický kráter. Jedná se ovšem o útvar vytvořený sopečnou činností (laccolith). Průměr kráteru se pohybuje kolem 16 km. Původní vrstvy usazených vápencových hornin z údobí křídy překrývající starší usazeniny prvohor byly nadzvednuty sopečnou činností a druhotně oderodovány do dnešní podoby kráteru. K tomuto vyzvednutí došlo před nějakými 35 až 36 miliony let. Echinocereus viridiflorus var. canus davá přednost chemickým usazeninám křemenitého původu, jako je světlý Caballo novakulit (silur až devon) a tmavší chert, neboli buližník (karbon), obě mikrokrystalického složení. Echinocereus viridiflorus var. davisii od Marathonu davá rovněž přednost tomuto typu horniny.

Klima je zde charakterizováno teplotními extrémy pouště Chihuahua. Letní denní maxima běžně přesahují 38° Celsia, zatímco v zimě klesá teplota i pod bod mrazu. Většina srážek přichází v letním období od července do října, kdy v průměru spadne kolem 230 mm. Zimní období je relativně suché se srážkami nepřesahujícími 110 mm.

Z přidružené vegetace se na nalezišti vyskytují Echinocereus stramineus a E. dasyacanthus, Mammillaria pottsii a Opuntia sp. Z ostatních výrazných rostlin pak Dasylirion leiophyllum, Agave lechuguilla, Fouquieria splendens a Yucca torreyi.

Vzhledem k omezenému výskytu jeho přesná lokalita není publikována. Doufejme však, že semena této variety jsou běžně na trhu k dostání a polní sběr tak pozbývá přitažlivosti. Pokud by došlo k přírodnímu vydrancování, ztratíme tak další článek přírodního ekosystému a dynamičnost jeho přirozeného vývoje, jak probíhal po statisíce let. Ten ve skleníkovém prostředí již nikdy nedohoníme. Pohled na rostliny v květníku nikdy nenahradí jejich přirozenou krásu v domovině a dalším generacím zbudou jen elektronické halucinace z digitálních fotoaparátů a televizních obrazovek.

 

Echinocereus viridiforus v canus