Trichocereus atacamensis (Philipi) W.T.Marshall

Tento druh je daleko známější pod jménem Trichocereus pasacana (Weber) Br. et R.  Jeho porosty vtiskují ráz horským úbočím a údolím v severní Argentině. Nejjižnější výskyt je zaznamenán v provincii Catamarca na Cuesta de Capilitas. Nejdále na sever v Argentině zasahuje údolím Quebrada de Humahuaca, východní hranice rozšíření je dána suchými závětrnými svahy andských předhůří a v údolích nadmořskou výškou nad 1500 m. Západním směrem je rozšíření dosti nepravidelné a je omezeno hlavně nadmořskou výškou kolem 3800 metrů, do níž vystupuje jen v příznivých chráněných polohách.

Dle popisu dosahuje výšky až 15 m, s kmenem o průměru až 60 cm a větvemi 20-25 cm silnými. Větve vyrůstají zhruba ve třetině výšky kmene a ohýbají se nahoru. Na kmeni je až přes 40 žeber, na větvích 20-30. Juvenilní trny na kmeni pod rozvětvením jsou silné, šídlovité, středové až 15 cm dlouhé. Když rostlina začne kvést, otrnění se změní, trny jsou nahrazovány dlouhými silnými chlupy. Na pro T. atacamensis velmi vlhkých stanovištích se chlupy často netvoří a areoly na dospělých částech rostliny jsou buď víceméně beztrnné nebo udrží juvenilní otrnění.  Výjimečně rostliny tvoří chlupy již od mládí a tuto odchylku Backeberg nazval Leucostele rivierei Bckbg. 

 Květy jsou kolem 15 cm dlouhé, bílé, smetanové i narůžovělé. Květy se otevírají ráno a kvetou přes celý den. Semeník a květní trubka nesou zelené šupiny, v jejichž paždí vrůstá hojná šedá až šedohnědá vlna.  Plod ve zralosti je kolem 10 cm v průměru a zelená slupka puká, odhaluje sladkou bílou dužinu s drobnými podlouhlými černými semeny.  Zralé plody jsou vyhledávanou potravou ptáků a tak je v přírodě skoro nenajdeme.  Plody obsahují klíčivá semena dávno před úplnou zralostí a to je také stav, kdy je kaktusáři sbírají. Nevýhodou nezralých plodů je obtížnější praní semen, protože obsahují spoustu slizu.

Na rozmanité ekologické podmínky reaguje druh přizpůsobením. Tak na dnech údolí v nadmořských výškách pod 2000 m najdeme vpravdě obrovské jedince, s desítkami větví a obalené epifyty. Zdejší semenáčky rostou kulovitě do velikosti fotbalového míče. V chladných suchých polohách jsou rostliny daleko menší, stěží 3-4 m vysoké a nevětvené či jen s jednou nebo dvěma větvemi.  V těchto méně příznivých oblastech bývají semenáčky tenčí, začínají růst do výšky již při průměru těla 10-15 cm a více se podobají našim sbírkovým rostlinám.  Tyto populace jsou náchylné k poškození v mimořádně chladných letech, jako byl rok 2011, takže v prosinci 2012 jsme ve vyšších polohách Quebrada del Toro projížděli dlouhé kilometry lesy T. atacamensis, kde skoro všechny dospělé rostliny byly mrtvé. Kupodivu semenáčky menší než metr byly v dobrém stavu. Možná, že malý vzrůst rostlin v těchto populacích je výsledkem podobných periodických pohrom.  Mimořádně zajímavé jsou vysokohorské populace  kolem silnice RN 51 z Purmamarca na Paso de Llama v údolích západně od Salinas Grandes. Zde najdeme mohutné, málo větvené jedince s úžasným otrněním. Trny na kmeni jsou tak husté, že není vidět pokožka kaktusu a středové jsou často delší než 20 cm.

Semenáčků T. atacamensis se každoročně vypěstuje velké množství a většina poslouží jako velice odolné podnože. Přednosti T. atacamensis jako podnože jsou široce známé, má ale i nectnosti, hlavně protáhlý růst a opožděnou květuschopnost většiny roubů. Některé rouby, hlavně CopiapoaUebelmania, na T. atacamensis po čase zaslepují vegetační střed a tvoří náhradní hlavu, která zase po čase ztratí střed, pokud už není deformovaná rovnou. 

Jako sbírkové rostliny někdy pěstitelé ponechávají vybrané mimořádně pěkné semenáče. Pro silné a dlouhé otrnění potřebuje T. atacamensis dostatek tepla a hlavně velké rozdíly teplot ve dne a v noci.

Dobře roste i pod širým nebem, i když květů se v nádobě těžko dočkáme.  Nemusí to být vyloučeno, protože v přírodě se najdou jedinci kvetoucí již při výšce pod 2 metry.  Velkou nádobou a bohatou výživou se dá dosáhnout u sbírkových rostlin až skoro vzhled podvyživených semenáčů z přírody. Pro T. atacamensis jako horský kaktus se doporučuje chladné zimování, ale můj největší T. atacamensis přezimuje bez problémů při 20-22°C v obývacím pokoji.